ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.118.2003.1
sp. zn. 4 Tz 118/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných R. K., M. Z. a M. S. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 16. 9. 2002, čj. 1 T 323/2002-147, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 16. 9. 2002, čj. 1 T 323/2002-147, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., v neprospěch obviněných R. K., M. Z. a M. S.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Českém Krumlově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Citovaným trestním příkazem byli obvinění R. K., M. Z. a M. S. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili R. K. společně s dalšími třemi spoluobviněnými tak, že dne 16. 3. 2002 společně a po předchozí dohodě ve Vojenském výcvikovém prostoru B., okr. Č. K., odcizili ke škodě VÚ Č. K. celkem nejméně 146 kg různých druhů hliníkových krytů (U2, U4 a U6), v hodnotě nejméně 34.874,-Kč, a obvinění M. Z., R. K. a M. S. společně s dalšími třemi spoluobviněnými tak, že dne 17. 3. 2002 společně a po předchozí dohodě ve Vojenském výcvikovém prostoru B., okr. Č. K., odcizili ke škodě VÚ Č. K. celkem nejméně 178 kg různých druhů hliníkových krytů (U2, U4 a U6), v hodnotě nejméně 41.783,- Kč. Za to byli odsouzeni obviněný R. K. podle §247 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1 tr. zák. s použitím §60a odst. 2 tr. zák podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let s dohledem, obviněný M. Z. podle §247 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1 tr. zák. s použitím §60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let s dohledem a konečně obviněný M. S. podle §247 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §60a odst. 1 tr. zák. s použitím §60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let s dohledem, když všem třem jmenovaným soud podle §60a odst. 1 tr. zák. stanovil na zkušební dobu konkrétní povinnosti a omezení. Dále byli podle §228 odst. 1 tr. ř. solidárně zavázáni nahradit škodu. Trestní příkaz obsahuje dále výrok podle §229 odst. 2 tr. ř., jímž byl poškozený VÚ Č. K. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl v části týkající se obviněného R. K. a M. Z. právní moci dne 12. 10. 2002 a v části týkající se obviněného M. S. právní moci dne 30. 10. 2002, když oprávněnými osobami proti němu nebyl podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných R. K., M. Z. a M. S. s tím, že zákon byl porušen nerespektováním ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu. Pokud Okresní soud v Č. K. byl toho názoru, že obviněným R. K., M. Z. a M. S. je nutno uložit trest vyšší než jeden rok, měl tak učinit v hlavním líčení rozsudkem. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 a §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných R. K., M. Z. a M. S., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Podle §314e odst. 2 písm a) tr. ř. trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Citovanými ustanoveními trestního řádu se Okresní soud v Českém Krumlově při vydání napadeného trestního příkazu neřídil a uložil obviněným trest odnětí svobody, kterým byla překročena maximální výměra jednoho roku trestu odnětí svobody, jež může být trestním příkazem uložena. Jak na to správně poukazuje ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, pokud se samosoudkyně Okresního soudu v Českém Krumlově domnívala, že obviněným mají být uloženy tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem jejich výkonu vyšší než jeden rok, měla postupovat podle ustanovení §314d tr. ř., tj. nařídit ve věci hlavní líčení a rozhodnout rozsudkem. Pokud tedy byly trestním příkazem uloženy obviněným R. K. a M. S. tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem jejich výkonu ve výměře dvou let a M. Z. trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu ve výměře osmnácti měsíců, porušil okresní soud zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř v neprospěch obviněných. Namítané porušení zákona též v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, však Nejvyšší soud neshledal. Podle názoru Nejvyššího soudu v daném případě nešlo o chybné zjištění skutkového stavu věci, případně podkladů pro uložení trestů okresním soudem, nýbrž o uložení trestu v rozporu se zákonem nad stanovenou horní hranici, kterou lze trestním příkazem podle ustanovení §314 odst. 2 písm. a) tr. ř. uložit.
Po vyslovení, že byl porušen zákon v neprospěch obviněných ve výše citovaném ustanovení tr. ř., postupoval Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř., tj. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil. V tomto směru se odkazuje na R 28/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém bylo vysvětleno, že skutečnost, že byl trestním příkazem uložen trest odnětí svobody přesahující výměru, kterou připouští ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ale v rámci sazby stanovené trestním zákonem za daný trestný čin, neznamená sama o sobě, že jde o trest, jenž je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti pro společnost ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. Proti takovému trestnímu příkazu lze však pro uvedenou vadu podat stížnost pro porušení zákona vždy, neboť trestní příkaz v takovém případě nemůže být vydán, a jde tedy o vadný postup řízení ve smyslu ustanovení §266 odst. 1 tr. ř.
V souladu s tímto závěrem proto Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Českém Krumlově podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově ze dne 28. 8. 2002, čj. Zt 238/2002-13, a znovu rozhodnout o vině a trestu, případně i o náhradě škody. V této souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.) i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 6. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k