ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.122.2003.1
sp. zn. 4 Tz 122/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného R. P., t. č. ve vazbě ve Věznici P., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 9. 2002, čj. PP 135/2002-37, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Napadeným usnesením byl v ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného R. P.
Toto usnesení se v celém rozsahu zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 1. 2001, čj. 4 T 98/2000-806, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2001, čj. 6 To 771/2001-941 (dále též jen \"rozsudky R1\"), byl R. P. odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 10. 2001, čj. 9 T 74/2001-138, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2001, čj. 6 To 928/2001-161 (dále též jen \"rozsudky R2\"), byl R. P. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2002, čj. 29 T 31/2002-89 (dále též jen \"rozsudek R3\"), byl pak R. P. odsouzen podle §247 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku R2. Cit. rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ve výrocích o vině a trestu nabyl právní moci dne 3. 7. 2002, když proti němu nebylo podáno odvolání.
Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 9. 2002, čj. PP 135/2002-37, byl odsouzený R. P. podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 10. 2001, sp. zn. 9 T 74/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 6 To 928/2001 (tedy rozsudky R2) a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 1. 2001, sp. zn. 4 T 98/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 6 To 771/2001 (tedy rozsudky R1), přičemž podle §63 odst. 1 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání tří roků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. října 2002, když nebylo napadeno stížností.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, v níž Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou vytýká porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. tím, že si nezjistil potřebné skutečnosti ke svému rozhodnutí a vlastnímu rozhodnutí pak vytýká porušení zákona v neprospěch obviněného R. P. v ustanoveních §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §331 odst. 1 tr. ř. Tyto závěry o porušení zákona opírá o skutečnost, že citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 10. 2001, čj. 9 T 74/2001-138, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2001, čj. 6 To 928/2001-161, pravomocně zrušen uložením souhrnného trestu dne 3. 7. 2002. Dne 26. 8. 2002 bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích čj. 29 T 31/2002?97 rozhodnuto o započtení trestu, který vykonal obviněný v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 74/2001 v období od 24. 4. 2001 do 24. 8. 2002, přičemž dne 24. 8. 2002 byl nařízen výkon souhrnného trestu odnětí svobody; toto nařízení bylo doručeno Věznici R. dne 4. 9. 2002 a podle předpokladu měl obviněný nastoupit výkon tohoto trestu dne 17. 3. 2003, tedy po vykonání trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město spisové značky 4 T 98/2000. Z toho stížnost pro porušení zákona resumuje, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodoval dne 26. 9. 2002 o podmíněném propuštění obviněného za situace, kdy jeden z rozsudků, které citoval ve výroku svého rozhodnutí, byl ve výroku o trestu zrušen, a naopak v době rozhodování se obviněný nacházel ve výkonu trestu z rozsudků Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 4 T 98/2000 a Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 29 T 31/2002. Správně měl proto soud rozhodovat o propuštění obviněného z výkonu těchto dvou postupně uložených trestů odnětí svobody, a to jednak trestu ve výměře dvaceti čtyř měsíců (dvou roků), uloženého mu ve věci sp. zn. 4 T 98/2000, jednak souhrnného trestu, uloženého mu ve výměře dvaceti měsíců ve věci sp. zn. 29 T 31/2002, a tuto skutečnost výslovně vyjádřit ve výroku svého rozhodnutí. Tím, že tak neučinil, porušil podle stěžovatele zákon v neprospěch obviněného, neboť svým rozhodnutím vytvořil stav, kdy u souhrnného trestu dvaceti měsíců odnětí svobody, nemůže nastat zákonná fikce jeho vykonání podle §64 odst. 2, odst. 3 tr. zák. a v důsledku toho obviněný nemůže dosáhnout zahlazení posledně uvedeného odsouzení. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. P. v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §61 odst. 1 písm. a) a §63 odst. 1 tr. zák. a §331 odst. 1 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, včetně obsahově na něj navazujících rozhodnutí, zrušil a dále postupoval podle 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu citovaných trestních spisů vyplývá, že obviněný R. P. byl postupně odsouzen rozsudky R1, R2 a R3 celkem ke 44 měsícům odnětí svobody. S výkonem těchto trestů bylo započato dne 29. 11. 2001, a to výkonem trestu 16 měsíců odnětí svobody z rozsudků R2 se započtením vazby od 24. 4. 2001 do 28. 11. 2001. Konec trestu takto připadal na 24. 8. 2002. Mezitím však, jak bylo výše uvedeno, došlo ke zrušení právě vykonávaného trestu 16 měsíců odnětí svobody uložením souhrnného trestu 20 měsíců odnětí. Při správném postupu předsedy senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích podle §321 odst. 1 tr. ř. ve věci sp. zn. 29 T 31/2002, již krátce po 3. 7. 2002 (a nikoli až dne 4. 9. 2002) mělo být do Věznice R., kde se tehdy obviněný nacházel, doručeno nařízení výkonu uvedeného souhrnného trestu odnětí svobody. Tím by došlo včas k správnému vyznačení konce právě vykonávaného trestu dnem 24. 12. 2002. Při takovém postupu by pak nebylo pochyb o tom, že dne 18. 10. 2002, kdy bylo rozhodováno o podmíněném propuštění, vykonával obviněný tresty odnětí svobody z rozsudků R3 a R1 a nikoli již neexistující trest 16 měsíců odnětí svobody z rozsudků R2 a trest z rozsudku R1.
Lze souhlasit se stížností pro porušení zákona, že napadeným rozhodnutím, jímž byl obviněný podmíněně propuštěn z výkonu trestů odnětí svobody, uložených mu rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 5. 1. 2001, čj. 4 T 98/2000-806, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2001, čj. 6 To 771/2001-941 a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 10. 2001, čj. 9 T 74/2001-138, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2001, čj. 6 To 928/2001-161, byl porušen zákon v ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného R. P. Vytýkané porušení zákona též v ustanoveních §63 odst. 1 tr. zák. a §331 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal, neboť stanovení zkušební doby v trvání tří let nepovažuje za nesprávné a rovněž postup soudu, kdy o podmíněném propuštění rozhodoval ve veřejném zasedání na základě žádosti obviněného, byl v souladu se zákonem.
V důsledku porušení zákona v neprospěch obviněného musel Nejvyšší soud napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro stížností pro porušení zákona dále navrhovaný postup podle §271 odst. 1 tr. ř. však Nejvyšší soud neshledal podmínky, protože nové rozhodnutí nebylo možno učinit na podkladě skutkového stavu, který by byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nezbylo proto, než Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v souladu se zákonem.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k