ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.134.2003.1
sp. zn. 4 Tz 134/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2001, čj. 4 T 157/2000-56, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Výrokem napadeného rozsudku o trestu, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného P. K.
Celý výrok o trestu se v napadeném rozsudku zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2001, čj. 4 T 157/2000-56, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 10. 5. 2000 v 10.45 hod v B. na ul. V. vnikl po rozbití skleněné výplně okna do přízemního bytu své babičky - poškozené A. K., odkud odcizil finanční částku ve výši 6.700,- Kč, celozlatý dámský prsten se třemi ozdobami v hodnotě 2.300,- Kč, zlatý článkový řetízek v délce 60 cm s barokním přívěskem osmihranného tvaru v hodnotě 3.500,- Kč, esíčkový řetízek s přívěskem postavičky v hodnotě 200,- Kč a zlatý ručně dělaný balónek – náušnicový uzávěr v hodnotě 70,- Kč, čímž jmenované způsobil škodu ve výši 12.770,- Kč a poškozením okna způsobil další škodu ve výši 192,20 Kč a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že ačkoli mu byl pravomocným rozhodnutím Policie ČR Městského ředitelství, Dopravního inspektorátu B. ze dne 10. 1. 2000, čj. MRBM – 3253/DI-PŘ-99, uložen mimo jiné též zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců, v době trvání tohoto zákazu dne 9. 5. 2000 kolem 18.55 hod. v B. na ul. K. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. VAZ 2102, a dne 7. 7. 2000 ve večerních hodinách řídil ulicemi města B. osobní motorové vozidlo tov. zn. Opel Ascona bez SPZ. Za to byl podle §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. též k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 5. 2001, když proti němu nebylo podáno odvolání.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Městskému soudu v Brně vytýká, že napadeným rozsudkem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací. Dokládá to tím, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2000, čj. 6 T 9/2000-192, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (vše spácháno formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.) a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 350 hodin. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému P. K. napadeným rozsudkem uložen ve výměře 350 hodin, přesahuje maximální hranici, kterou lze u tohoto druhu trestu vykonat, a tak došlo k porušení citovaného ustanovení trestního zákona v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2001, čj. 4 T 157/2000-56, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák. ve vztahu k ustanovení §36 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání vyslovil názor, že napadeným rozsudkem nebyl porušen zákon v ustanoveních §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a že není nutno zrušit celý rozsudek, toliko jeho výrok o trestu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty první tr. zák., jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovaná ustanovení trestního zákona Městský soud v Brně při vydání rozsudku ze dne 26. dubna 2001, čj. 4 T 157/2000-56, nedodržel. Při jeho vydání totiž již existoval rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2000, čj. 6 T 9/2000-192, který nabyl právní moci téhož dne a jímž byl obviněnému P. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko B., ze dne 3. 1. 2002 (č. l. 281 spisu zn. 6 T 9/2000) přitom vyplývá, že k tomuto datu bylo z uvedeného trestu vykonáno pouze 10 hodin. Tím došlo k překročení nejvyšší přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací o 290 hodin, povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§36 a §45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve výroku o trestu porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., podle něhož je povinností soudce zjistit skutkový stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí a zhodnotit podle svého vnitřního přesvědčení všechny shromážděné důkazy, a to i z hlediska volby a uložení trestu. Naproti tomu Nejvyšší soud neshledal namítané porušení zákona v ustanoveních §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák., které ostatně ve stížnosti pro porušení zákona nebylo nijak blíže vysvětleno a odůvodněno.
Zde je třeba poznamenat, že Městský soud v Brně měl v době rozhodování k dispozici trestní spis zn. 6 T 9/2000, jehož podstatný obsah byl v hlavním líčení čten, a bylo proto jeho povinností, se zřetelem k §36 tr. zák. zjistit, zda dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl již zcela či v jakém rozsahu vykonán.
S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je nezákonný pouze výrok o trestu, Nejvyšší soud zrušil podle §269 odst. 2 tr. ř. jen tento výrok, avšak celý, tzn. včetně trestu zákazu činnosti, protože při nedotčeném výroku o vině nelze zrušit výrok o uložení jednoho druhu trestu, ponechat nedotčený výrok o uložení jiného druhu trestu a vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Tím, že by byl ponechán nedotčeným výrok o některém druhu trestu, bylo by trestní stíhání pravomocně skončeno a nadále již bylo podle §11 odst. 1 písm. f) tr . ř. nepřípustné, byť by mělo být vedeno jen za účelem uložení dalšího druhu trestu (srovnej R 10/97 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně byla zrušena i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Městskému soudu v Brně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na citovaný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2000, čj. 6 T 9/2000-192, jakož i zmíněnou zprávu probační a mediační služby (aktualizovanou) a rozhodnout znovu o uložení trestu obviněnému P. K., a to při respektování zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Městskému soudu v Brně zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. V uložení trestu zákazu činnosti Nejvyšší soud porušení zákona neshledal, přestože i tento výrok bylo nutno vzhledem k výše uvedenému zrušit a nic nebrání tomu, aby v novém rozhodnutí byl tento trest znovu uložen.
Pro úplnost Nejvyšší soud upozorňuje na další nedostatek napadeného rozsudku, který v kontextu vysloveného porušení zákona má již jen okrajový význam, spočívající v tom, že ve výroku o trestu nejsou uvedena ustanovení §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák., podle nichž měl být trest, a to úhrnný, správně uložen (nikoli podle §45 odst. 1, 2 tr. zák.), samozřejmě však s přihlédnutím k ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. (srovnej náležitosti rozsudku uvedené v §122 odst. 1 tr. ř. a ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. o ukládání trestu za více trestných činů).
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 9. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k