ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.137.2003.1
sp. zn. 4 Tz 137/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. srpna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. F., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 T 1/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 T 1/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. F.
Napadený trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Napadeným trestním příkazem byl obviněný M. F. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jichž se dopustil tím, že dne 1. 1. 2002 v 07. 00 hod. v L., vnikl do bytu poškozeného M. Š., tím způsobem, že vykopl vchodové dveře bytu a odcizil plynová kamna hnědé barvy zn. Pohoda Infra v ceně 3 000,- Kč ke škodě M. Š. Za to mu byl v sazbě §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, 2, 3 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 25. 4. 2002.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. F. stížnost pro porušení zákona, v níž namítá, že jím byl zákon porušen v ustanovení §36 tr. zák. v neprospěch obviněného.
Ve svém mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti vytýká Okresnímu soudu v Mostě, že před vydáním napadeného trestního příkazu řádně neprověřil, zda obviněný nebyl již před tím trestán nebo zda proti němu není vedeno jiné trestní řízení. Pokud by tak učinil, zjistil by, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 2 T 84/99, uznán vinným trestnými činy podle §286 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., za což mu byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Citovaný rozsudek nabyl právní moci téhož dne. Pokud Okresní soud v Mostě vydal napadený trestní příkaz, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, protože mu byl uložen vyšší celkový trest obecně prospěšných prací než připouští ustanovení §36 tr. zák. vzhledem k §45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 1/2002, Nejvyšší soud zjistil, že dne 3. 1. 2002 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě příslušnému okresnímu soudu návrh na potrestání obviněného pro výše uvedenou trestnou činnost. Samosoudce tohoto soudu vydal dne 23. 1. 2002 ve věci trestní příkaz, jímž při vyslovení totožného výroku o vině ve shodě s podaným návrhem na potrestání a užitím shodné právní kvalifikace činu, uložil obviněnému M. F. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. V době vydání trestního příkazu však již rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 11. 1. 2002, sp. zn. 2 T 84/99, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněnému pro trestné činy porušování povinnosti dozorčí služby podle §286 odst. 1 tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, písm. a),b) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož obviněný nic nevykonal. V této věci šlo již v pořadí o druhé rozhodnutí, když původně i v této trestní věci vydal samosoudce Okresního soudu v Rokycanech dne 22. 1. 2001 trestní příkaz, který však byl v důsledku státním zástupcem podaného odporu podle §314g odst. 2 tr. ř. zrušen a samosoudce ve věci nařídil hlavní líčení. Samosoudce Okresního soudu v Mostě v době, kdy v trestní věci jež je napadena stížností pro porušení zákona rozhodoval trestním příkazem, tuto okolnost nemohl zjistit z opisu rejstříku trestů, neboť v té době uvedený údaj rejstříku trestů Okresním soudem v Rokycanech nebyl sdělen. Obviněný se ani v rámci výslechu podezřelého ve zkráceném přípravném řízení konaném dne 2. 1. 2002 o okolnosti, že je proti němu vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Rokycanech nezmínil. Samosoudce Okresního soudu v Mostě poté již nezjišťoval, zda proti obviněnému je vedeno nějaké další trestní řízení, případně zda v době mezi podáním návrhu na potrestání a vydáním trestního příkazu nebylo vydáno jiné rozhodnutí o jiné trestné činnosti obviněného, přičemž důsledkem tohoto procesního postupu byl posléze stav, kdy napadeným trestním příkazem byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, aniž byl předchozí trest ve výměře 300 hodin vykonán. Ustanovení §36 tr. zák. přikazuje, aby soud při ukládání určitého druhu trestu zohlednil stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého, leč dosud nevykonaného nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud trestní zákon v §45a odst. 1 tr. zák stanoví, že trest obecně prospěšných prací může být ukládán v rozmezí od 50 do 400 hodin, vydáním trestního příkazu samosoudce Okresního soudu v Mostě překročil onu stanovenou hranici o 50 hodin.
Stížnost pro porušení zákona byla podána podle §266 odst. 2 tr. ř. důvodně, neboť uložený trest v posuzované věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranici zákonné trestní sazby.
Vzhledem ke všem těmto důvodům Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 6 T 1/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. v neprospěch obviněného M. F. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bude na samosoudci Okresního soudu v Mostě, aby v rámci nového rozhodování o trestu především respektoval ustanovení §36 tr. zák., ale především pak limitující ustanovení §273 tr. ř., které mu zakazuje zhoršit postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného a pro další řízení pak platí zákaz reformationis in peius.
Podle ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á