ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.14.2003.1
sp. zn. 4 Tz 14/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 12. března 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 9. 2002, sp. zn. 4 T 174/2000, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 9. 2002, sp. zn. 4 T 174/2000, a řízením, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §60 odst. 1 tr. zák. a §330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci vydal dne 13. 7. 2000, pod sp. zn. 4 T 174/2000 trestní příkaz, jímž uznal M. K. vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 9. 2. 2000 kolem 13. 50 hod. v prodejně K. v L., vložil do tašky 9 ks krémů zn. Nivea Q 10 v celkové hodnotě 2 020,50 Kč a 2 ks krémů Nivea Visage v hodnotě 350,- Kč, vše v celkové hodnotě 2 370, 50 Kč v úmyslu zboží odcizit a prošel bez zaplacení zboží pokladnou, ke škodě K. v. o. s. P. Za to mu byl uložen v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 10. 1998, sp. zn. 4 T 149/98. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 1. 2001.
Usnesením ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 4 T 174/2000, rozhodl Okresní soud v Liberci podle §59 odst. 3 tr. ř. o zápočtu již vykonané zkušební doby od 10. 2. 2000 do 12. 1. 2001. Tuto započtenou část vykonal v souvislosti s podmíněným trestem, uloženým trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 10. 1998, sp. zn. 4 T 149/98, k němuž ukládal Okresní soud v Liberci shora citovaný souhrnný trest. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 2. 2001.
Okresní soud v Liberci vydal dne 6. 9. 2002 pod sp. zn. 4 T 174/2000 podle §330 odst. 1 tr. ř. usnesení, jímž rozhodl, že obviněný M. K. vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a pro výkon tohoto trestu zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 9. 2002.
Proti posledně citovanému usnesení Okresního soudu v Liberci podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K. stížnost pro porušení zákona. Namítá v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §60 odst. 1 tr. zák, §2 odst. 5 a §330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Podstatou argumentace ministra spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona je námitka, že okresní soud učinil rozhodnutí o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v době, kdy tak již učinit nemohl. O přeměně trestu mohl rozhodnout do 10. 8. 2002, a po tomto datu již platila fikce, že se obviněný ve zkušební době osvědčil.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v namítaném rozsahu a dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 174/2000 Nejvyšší soud především zjistil, že pokud trestní příkaz v této věci nabyl právní moci dne 13. 1. 2001, a do výkonu osmnáctiměsíční zkušební doby byla započtena doba od 10. 2. 2000 do 12. 1. 2001, jíž obviněný vykonal v souvislosti s podmíněným trestem, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 10. 1998, sp. zn. 4 T 149/98, pak konec zkušební doby byl stanoven na den 10. 8. 2001.
Podle §60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Podle §60 odst. 2 tr. zák. neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
Obviněný byl znovu odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, jíž se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, jak je patrno z opisu rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 2 T 70/2001, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2002, kdy bylo odvolání obviněného proti tomuto rozsudku usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 97/2002, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Tímto odsouzením se však mohl Okresní soud Liberci zabývat a hodnotit je z pohledu ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. pouze do data 10. 8. 2002. Uvedeným datem by nebyl limitován pouze v případě, že by obviněný zavinil stav, kdy by soud nemohl rozhodnout. Skutečnost, že se obviněný nacházel ve vazbě, a poté ve výkonu trestu odnětí svobody, však sama o sobě nezakládá jeho vinu na tom, že soud do roka od uplynutí zkušební doby nerozhodl o tom, zda se osvědčil. Jiné jednání obviněného, které by odůvodňovalo úvahu o možné vině na nikoli včasném rozhodnutí soudu, zjištěno a prokázáno nebylo. Vzhledem k zjištěnému stavu pak okresní soud neměl procesní podmínky pro aplikaci ustanovení §330 odst. 1 tr. ř., tj. aby konal veřejné zasedání, v němž by rozhodoval o tom, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil či zda bude nařízen výkon podmíněně odloženého trestu.
Za tohoto stavu věci pak obviněnému od 11. 8. 2002 svědčila zákonná fikce, že se ve zkušební době osvědčil (§60 odst. 2 tr. zák.) s dalším účinkem podle §60 odst. 3 tr. zák., že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen.
Vzhledem k uvedeným zjištěním Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 9. 2002, sp. zn. 4 T 174/2000, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §60 odst. 1 tr. zák. a §330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á