ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.143.2003.1
sp. zn. 4 Tz 143/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. R., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 1. 2002, čj. 1 T 165/2001-72, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 1. 2002, čj. 1 T 165/2001-72, byl v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §314e odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného M. R.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 1. 2002, čj. 1 T 165/2001-72, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 19. 10. 2000 v době od 1.30 hodin do 16.00 hodin v P., ul. Š. před domem přesně nezjištěným způsobem vnikl do vozidla zn. AUDI 100 AVANT 2.5 Tdi, barvy hnědé metalízy, které odcizil a následně toto vozidlo opatřil identifikačními štítky VIN, výrobním číslem motoru a SPZ, které patřily k vozidlu AUDI 100 a tímto jednáním způsobil majiteli vozidla V. V., škodu ve výši 261.500,- Kč. Za to mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za užití §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. V. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento trestní příkaz, jenž byl obviněnému doručen dne 21. 6. 2002 nabyl právní moci dne 1. 7. 2002 (právní moc byla chybně v tomto trestním příkazu vyznačena na den 6. 6. 2002), když proti němu nebyl oprávněnými osobami podán odpor.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. R. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 vytýká, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a v ustanovení §314 odst. 4 písm. d/ tr. ř. (správně §314e odst. 4 písm. d/ tr. ř.) ve vztahu k ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., protože projednávaná trestná činnost byla spáchána dne 19. 10. 2000, tedy dříve než byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. září 2001, čj. 30 T 34/2000-336, a obviněnému měl být tudíž uložen souhrnný trest a věc neměla být rozhodnuta trestním příkazem. Obvodní soud pro Prahu 10 zároveň napadeným rozhodnutím překročil nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v §45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin, protože v době ukládání trestu obecně prospěšných prací ještě nebyl trest ve výši 150 hodin uložený obviněnému citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 vykonán, ani s jeho výkonem nebylo započato. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 1. 2002, čj. 1 T 165/2001-72, byl v neprospěch obviněného M. R. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a v ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. vzhledem k ustanovení §35 odst. 2, §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. ř., samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Podle odst. 4 písm. d) cit. ustanovení však trestní příkaz nelze vydat jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Obvodní soud pro Prahu 10 při vydání trestního příkazu ze dne 14. 1. 2002, čj. 1 T 165/2001-72, neřídil. Při jeho vydání již existoval rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, čj. 30 T 34/2000-336, vyhlášený dne 26. září 2001, tedy později než byl spáchán skutek (19. 10. 2000), za nějž byl obviněný odsouzen napadeným trestním příkazem. Tímto rozsudkem mu byl uložen trest obecně prospěšných prací v trvání 150 hodin, který v době vydání napadeného trestního příkazu nebyl ani zčásti vykonán. Napadeným trestním příkazem, jímž byl obviněnému M. R. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněného nejen v tom smyslu, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli k tomu byly splněny zákonné podmínky §35 odst. 2 tr. zák., nýbrž navíc tak, že celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry, vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Při správném postupu měl pak Obvodní soud pro Prahu 10 vzhledem k ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. věc rozhodnout rozsudkem a nikoli trestním příkazem. Uložením trestu nad zákonnou výměru jde o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Stížnost pro porušení zákona byla proto i podle §266 odst. 2 tr. ř. shledána přípustnou. Při vydání trestního příkazu nebyly ze strany Obvodního soudu pro Prahu 10 dodrženy ani požadavky, vyplývající z ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. (samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy) a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. na provedení všech dostupných důkazů (např. vyžádání aktualizovaného opisu rejstříku trestů), na základě jejichž vyhodnocení by bylo možné zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti neboť tyto požadavky se vztahují i na prověření osoby obviněného včetně jeho kriminální minulosti, když poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 1. 2002, čj. 1 T 165/2001-72, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §314e odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného M. R. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil. Současně byla zrušena i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 10 podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená opětně projednat obžalobu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 3 Zt 1556/2001, a to v hlavním líčení a znovu rozhodnout o vině a trestu obviněného M. R. Při rozhodování o trestu pak bude nutno vzít zřetel na citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. září 2001, čj. 30 T 34/2000-336, ze kterého vyplývá, že obviněnému M. R. by měl být uložen, bude-li opět shledán vinným, souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., při respektování všech zákonných ustanovení, včetně ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 10 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k