ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.150.2003.1
sp. zn. 4 Tz 150/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání 30. října 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. H., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 43 T 25/2003, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 43 T 25/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních §314e odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H.
Napadený trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 43 T 25/2003 byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 30. 6. 2002 v přesně nezjištěné době v průběhu dopoledne v P., v areálu spol. L., s. r. o., odcizil 3 ks elektrických brusek zn. Festo RS 2 E v hodnotě 5.500,- Kč, RO 150 E v hodnotě 8.500,- Kč, zn. Rupes BK 20 ST v hodnotě 7.000,- Kč a úhlovou brusku zn. Narex EBU 15 B v hodnotě 1.500,- Kč, které následně prodal do bazaru, čímž způsobil společnosti M. P. – R., se sídlem v P., celkovou škodu ve výši 22.500,- Kč. Za to byl obviněnému uložen v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. za použití §45 odst. 1, 2, 45a odst. 1 věty prvé tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 15. 3. 2003.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. H. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanovení §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 9, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin překročil maximálně přípustnou hranici výše trestu, která je stanovena §36 a §45a odst. 1 tr. zák. pro tento druh trestu. Obviněnému byl dřívějším trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. 1. 2002, sp. zn. 1 T 1/2003, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a oběma trestními příkazy dohromady tak obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 750 hodin, přestože součet postupně uložených trestů obecně prospěšných prací dosud nevykonaných může činit pouze 400 hodin. Stěžovatel dále upozornil na skutečnost, že s ohledem na ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. měl být trestním příkazem obviněnému uložen souhrnný trest.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného K. H. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, včetně rozhodnutí obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř, popř. §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle §2 odst. 6 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí podle §36 tr. zák. tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 Nejvyšší soud zjistil, že dne 18. 2. 2003 podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 příslušnému soudu obžalobu na obviněného K. H. pro výše uvedenou trestnou činnost. Samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 26. 2. 2003 ve věci trestní příkaz, jímž při vyslovení výroku o vině ve shodě s podaným návrhem na potrestání a užitím shodné právní kvalifikace činu, uložila obviněnému K. H. samostatný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vydání trestního příkazu však již trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. 1 T 1/2003, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2003, byl obviněnému pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, z něhož obviněný nic nevykonal. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 v době, kdy v trestní věci, jež je napadena stížností pro porušení zákona rozhodoval trestním příkazem, tuto okolnost nemohla zjistit z opisu rejstříku trestů, neboť předchozí trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 2. 2003, tedy pouhé tři dny před vyhlášením napadeného trestního příkazu a v době vyhlašování napadeného trestního příkazu ještě údaj o předchozím odsouzení rejstříku trestů Okresním soudem Praha-východ nebyl sdělen. Obviněný se ani v rámci podání vysvětlení ani výslechu obviněného v přípravném řízení konaných dne 7. 11. 2002 a 10. 2. 2003 o okolnosti, že je proti němu vedeno trestní řízení u Okresního soudu Praha-východ nezmínil, přestože právě dne 7. 11 2003 na jiném oddělení Policie ČR převzal usnesení o zahájení trestního stíhání v trestní věci, kterou následně projednával Okresní soud Praha-východ. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 se spokojila s těmito sděleními obviněného a s výpisem z rejstříku trestů ze dne 19. 11. 2002, nezjišťovala již, zda proti obviněnému je vedeno nějaké další trestní řízení, případně zda v době mezi spácháním souzeného trestného činu a vydáním trestního příkazu nebylo vydáno rozhodnutí v souvislosti s jinou trestnou činností obviněného, přičemž důsledkem tohoto procesního postupu byl posléze stav, kdy napadeným trestním příkazem byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, aniž byl předchozí trest ve výměře 350 hodin vykonán. Ustanovení §36 tr. zák. přikazuje, aby soud při ukládání určitého druhu trestu zohlednil stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého, leč dosud nevykonaného nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud trestní zákon v §45a odst. 1 tr. zák stanoví, že trest obecně prospěšných prací může být ukládán v rozmezí od 50 do 400 hodin, vydáním trestního příkazu samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 překročila onu stanovenou hranici o 350 hodin. Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. , neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Zjištění okolnosti, že obviněný byl v mezidobí od spáchání trestné činnosti posuzované napadeným trestním příkazem pravomocně odsouzen za jinou jeho trestnou činnost, by poté zcela jednoznačně musela vést samosoudkyni Obvodního soudu pro Prahu 9 k úvahám o nutnosti ukládat souhrnný trest dle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Z obsahu přiloženého trestního spisu Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 1 T 1/2003, je patrno, že samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 6. 1. 2003 trestní příkaz, jímž byl obviněnému pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Významným datem z pohledu ustanovení §314e odst. 5 tr. ř. je den 11. 2. 2003, kdy byl obviněnému tento trestní příkaz doručen do vlastních rukou a kdy podle citovaného zákonného ustanovení nastaly účinky spojené s vyhlášením rozsudku. Vzhledem k tomu, že trestné činnosti jež byla předmětem řízení v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 9, se obviněný dopustil před doručením trestního příkazu v trestní věci Okresního soudu Praha-východ, bylo nutno postupovat v intencích §35 odst. 2 tr. zák. a dle zákonných hledisek tohoto ustanovení ukládat souhrnný trest.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 porušila zákon i v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Důsledkem tohoto pochybení je i porušení §314e odst. 1 tr. ř., neboť neexistence spolehlivě zjištěného skutkového stavu jakožto podkladu nejen pro správné rozhodnutí o vině, leč i trestu, vytvořila překážku pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 43 T 25/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl z důvodu uvedených výše porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a §314e odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na tento trestní příkaz obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 bude ve svém rozhodování významně omezena ustanovením §273 tr. ř., jež zakazuje zhoršit postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl v případě obviněného porušen v jeho neprospěch, a proto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zákaz reformationis in peius). Bude nutno, aby dokazování bylo doplněno čtením spisu Okresního soudu Praha – východ, aby si soud prvního stupně opatřil nový rejstřík trestů obviněného pro úplnost informace jaké případné další tresty a v jaké výši byly obviněnému v mezidobí uloženy, aby opětně nedošlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. Poté, co soud prvního stupně nově vysloví výrok o vině v nezměněné podobě, když o jeho správnosti pochybnosti nevznikly, uloží nově souhrnný trest dle zásad §35 odst. 2 tr. zák.
Podle ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á