ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.151.2003.1
sp. zn. 4 Tz 151/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného T. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 11. 2001, čj. 5 T 159/2001-123, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 11. 2001, čj. 5 T 159/2001-123, byl v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného T. K.
Tento trestní příkaz se v části týkající se T. K. zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 11. 2001, čj. 5 T 159/2001-123, byl obviněný T. K. (se spoluobžalovaným M. H.) uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustili dne 14. 5. 2001 kolem 01.00 hodin v autobuse MHD linky č. 51 v K. V. tím, že před několika dalšími osobami nejdříve verbálně napadli poškozené M. N. a D. H. a poté je i fyzicky napadli údery pěstí do obličeje a kopáním po celém těle, přičemž H. utrpěl lehčí poranění bez nutnosti léčby v pracovní neschopnosti a dále v autobuse poškodili vnitřní umakartovou výplň, čímž způsobili podniku D. p. K. V., a. s., škodu ve výši 900,- Kč. Obviněný T. K. sám byl dále uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jenž spáchal v přesně nezjištěné době od 10.00 hod. dne 10. 8. 2001 do 15.00 hod. dne 14. 8. 2001 v K. V.odcizením 20 ks celodřevěných dubových židlí v ceně 30.000,- Kč ke škodě firmy O., s. r. o., P. Konečně byl obviněný T. K. uznán vinným ještě trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. jehož se dopustil dne 13. 9. 2001 v odpoledních hodinách v K. V. na ulici S. v prodejním prostoru zastavárny tím, že převzal finanční částku ve výši 600,- Kč, ačkoliv věděl, že tato částka byla získána z prodeje odcizeného mobilního telefonu v hodnotě 2.100,- Kč ku škodě A. G. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2, §35 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému T. K. doručen dne 4. 12. 2001 a nabyl právní moci dne 13. 12. 2001, když proti němu nebyl podán oprávněnými osobami odpor. Pro úplnost je třeba dodat, že stejným trestním příkazem byly odsouzeny další tři osoby.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. K. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Uvedenou skutečnost dokládá pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. dubna 2000, čj. 4 T 9/2000-67, jímž byl obviněný T. K. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a byl mu uložen trest obecně pospěšných prací ve výměře 300 hodin, který nebyl ke dni doručení napadeného trestního příkazu (do dne 4. 12. 2001) obviněným T. K. zcela vykonán (podle zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko K. V. ze dne 24. 6. 2003 z trestu vykonal jen 200 hodin). Dále uvádí, že k výše uvedenému dni doručení napadeného trestního příkazu, nebyl navíc ještě ukončen výkon dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výši 200 hodin, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 6. 1999, sp. zn. 2 T 30/99, za trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (podle zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska K. V. ze dne 13. 3. 2003 zbývalo vykonat ještě 100 hodin). Pro úplnost ministr spravedlnosti dodal, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. dubna 2000, čj. 4 T 9/2000-67, mělo dojít i k porušení §35 odst. 2 tr. zák. o ukládání souhrnného trestu, neboť obviněný trestnou činnost, pro níž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 6. 1999, sp. zn. 2 T 30/99, spáchal dne 21. 1. 1999, tedy dříve než byl ve věci pod sp. zn. 2 T 30/99 vyhlášen dne 14. 4. 2000 rozsudek. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 11. 2001, čj. 5 T 159/2001-123, byl v neprospěch obviněného T. K. porušen zákon v ustanovení §36 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř., účinného do 31. 12. 2001, orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák., trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Karlových Varech při vydání trestního příkazu ze dne 27. 11. 2001, čj. 5 T 159/2001-123, neřídil. Při jeho vydání již existoval rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. dubna 2000, čj. 4 T 9/2000-67, jímž byl obviněnému T. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a dalším rozsudkem téhož soudu ze dne 22. 6. 1999, čj. 2 T 30/99-38, mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Obě tato předchozí odsouzení přitom vyplývala jak z opisu rejstříku trestů na č. l. 98, tak z podané obžaloby. Okresní soud v Karlových Varech přestože to byla jeho povinnost, si nezjistil, že tresty obecně prospěšných prací uložené obviněnému, nebyly ani v jednom případě zcela vykonány. Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska K. V., ze dne 10. 12. 2001 (č. l. 109, sp. zn. 4 T 9/2000), obviněný z trestu 300 hodin obecně prospěšných prací uloženého mu Okresním soudem v Karlových Varech rozsudkem ze dne 14. dubna 2000, čj. 4 T 9/2000-67, vykonal pouze 200 hodin a podle zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska K. V. ze dne 2. 7. 2001 (č. l. 64, sp. zn. 2 T 30/99), vykonal obviněný z trestu 200 hodin obecně prospěšných prací uloženého mu Okresním soudem v Karových Varech rozsudkem ze dne 22. 6. 1999, čj. 2 T 30/99-38, pouze 100 hodin.
Pokud Okresní soud v Karlových Varech uložil obviněnému T. K. dalších 400 hodin obecně prospěšných prací, bez zjištění, zda dříve uložené tresty obecně prospěšných prací byly již vykonány, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu přímo porušil zákon v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Okresnímu soudu je nutno vytknout jeho nesprávný postup zejména s ohledem na skutečnost, že údaje o předchozích odsouzeních vyplývaly přímo z opisu rejstříku trestů, který měl k dispozici a obviněný byl ve všech případech souzen týmž soudem, takže ověření skutečného stavu věci nemohlo činit žádné potíže. Vzhledem k tomu, že trest uložený nad zákonnou výměru je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Otázkou, zda rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 4. 2000, čj. 4 T 9/2000-67, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., které ministr spravedlnosti ve své stížnosti rovněž zmiňuje, se Nejvyšší soud nezabýval, protože proti tomuto rozhodnutí stížnost pro porušení zákona nepodal.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného T. K. v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, tj. v činnosti soudce, jenž je povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu, též v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v části týkající se T. K., jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud tímto zrušujícím výrokem pozbyla podkladu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Karlových Varech podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby v potřebném rozsahu znovu rozhodl o obžalobě Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 16. 11. 2001, sp. zn. 1 Zt 712/2001-10. Při novém rozhodování pak vezme zřetel na citované rozsudky Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 6. 1999, čj. 2 T 30/99-38 a ze dne 14. dubna 2000, čj. 4 T 9/2000-67, přičemž obviněnému T. K., bude-li opět shledán vinným, uloží trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Karlových Varech zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k