ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.163.2003.1
sp. zn. 4 Tz 163/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K., tč. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. února 2002, čj. 19 T 38/2002-45, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. února 2002, čj. 19 T 38/2002-45, byl v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného J. K.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. února 2002, čj. 19 T 38/2002-45, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., spáchaným formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., na tom skutkovém základě, že dne 25. 1. 2002 v době kolem 19.57 hod. v P., v hypermarketu A. A. CZ ku škodě této organizace společně s M. C. odcizili z volného prodeje potravinářské zboží v celkové hodnotě 458,90 Kč, a to tím způsobem, že vybrané zboží si dali do společného nákupního vozíku, mezi regály pak zboží ukryli pod bundy nesoucí na sobě, prošli pokladnou bez zaplacení, avšak byli zadrženi ostrahou prodejny, které odcizené zboží vydali k vrácení do prodeje, a tohoto jednání se obviněný J. K. dopustil, přestože byl pro stejný trestný čin odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 2 T 13/2001. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák., §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. K. doručen dne 26. 7. 2002 a právní moci nabyl dne 6. 8. 2002, když proti němu nebyl podán oprávněnými osobami odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Obvodnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací o 100 hodin. Tuto skutečnost dokládá trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. 3 T 12/2000, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2001, jímž byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Tento trest nebyl ke dni doručení napadeného trestního příkazu nařízen, a tudíž ani vykonán. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. února 2002, čj. 19 T 38/2002-45, byl v neprospěch obviněného J. K. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Obvodní soud pro Prahu 5 při vydání trestního příkazu ze dne 13. února 2002, čj. 19 T 38/2002-45, neřídil. Při jeho vydání již existoval pravomocný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 1. 2000, čj. 3 T 12/2000-18, jímž byl obviněnému J. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Jen pro úplnost lze dodat, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 5. 2003, čj. 3 T 12/2000-82, pravomocným téhož dne, pak tento trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin byl podle §45a odst. 4 tr. zák. přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 50 dnů nepodmíněně, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
Pokud Obvodní soud pro Prahu 5 uložil obviněnému J. K. dalších 400 hodin obecně prospěšných prací, bez zjištění, zda dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl již vykonán, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu porušil zákon též v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 je nutno vytknout jeho nesprávný postup zejména s ohledem na skutečnost, že údaj o předchozím odsouzení vyplýval přímo z opisu rejstříku trestů, který měl k dispozici (č. l. 29 trestního spisu), takže ověření skutečného stavu věci nemohlo činit žádné potíže. Vzhledem k tomu, že trest uložený nad zákonnou výměru je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v ustanoveních §314e odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. když podle cit. ustanovení je soudce před vydáním trestního příkazu povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu.
Na základě tohoto zjištění pak Nejvyššímu soudu nezbylo, než aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil, a to včetně všech rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Napadený trestní příkaz bylo nutno zrušit vzhledem ke kategorickému znění ustanovení §269 odst. 2 tr. ř., které v případě porušení zákona v neprospěch obviněného, jiné rozhodnutí neumožňuje, a to přesto, že vzhledem k přeměně dříve uloženého trestu OPP v trest odnětí svobody, tato překážka pro uložení trestu OPP ve výměře 400 hodin odpadla. Ze zprávy Probačního a mediačního střediska ČR, střediska P. zaslané Nejvyššímu soudu však vyplývá, že obviněný J. K. měl být souzen, mimo již uvedených případů, též obvodními soudy pro Prahu 4 (6 T 54/2002), Prahu 7 (25 T 39/2002), Prahu 1 (5 T 38/2002), Prahu 10 (1 T 99/2002) a Prahu 5 (19 T 13/2002), přičemž mu měly být uloženy další tresty obecně prospěšných prací.
V souladu s výrokem o zrušení napadeného trestního příkazu pak Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 5 podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně to znamená vyžádat úplný aktualizovaný opis rejstříku trestů obviněného, požádat příslušné soudy o zapůjčení v úvahu přicházejících trestních spisů a teprve poté znovu projednat návrh na potrestání J. K. ze dne 4. února 2002, čj. Zk 49/2002-11. Bude-li obviněný shledán opět vinným, bude mu nutno uložit trest za dodržení všech zákonných ustanovení, zejména však zásad uvedených v ustanoveních §35 (ukládání trestu za více trestných činů) a §36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 19. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k