ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.165.2003.1
sp. zn. 4 Tz 165/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. H., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 1 T 85/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 1 T 85/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř v neprospěch obviněného K. H.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v části týkající se obviněného K. H.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň-město se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 4 T 70/2001, byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák., jehož se dopustil jednáním ze dne 27. 10. 2000, a byl mu podle §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Trestní příkaz byl obviněnému K. H. doručen dne 17. 5. 2001 a dne 23. 5. 2001 proti němu obviněný podal odpor.
Po provedeném hlavním líčení vydal Okresní soud Plzeň-město ve věci dne 20. 8. 2001 rozsudek, sp. zn. 4 T 70/2001, kterým obviněného K. H. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák., jehož se dopustil jednáním ze dne 27. 10. 2000, a uložil mu podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému K. H. uložena povinnost nahradit škodu ve výši 4.780,-Kč poškozenému M. Z., podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. Z. odkázán se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku podal obviněný K. H. dne 20. 9. 2001 odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze 2. 4. 2002, sp. zn. 9 To 512/2001, byl podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 8. 2001, sp. zn. 4 T 70/2001, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný K. H. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., jehož se dopustil jednáním ze dne 27. 10. 2000, a byl mu uložen podle §247 odst. 1 a §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a současně mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému K. H. uložena povinnost nahradit škodu ve výši 4.780,-Kč poškozenému M. Z., podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. Z. odkázán se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 1 T 85/2002, byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem výtržnictví §202 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 23. 6. 2002, za což mu byl podle §202 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému K. H. doručen dne 5. 8. 2002 a ve vztahu k tomuto obviněnému nabyl právní moci dne 14. 8. 2002.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 1 T 85/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že si Okresní soud Plzeň-město při vydávání napadeného trestního příkazu neověřil, že obviněný neměl z dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací vykonánu ani hodinu, v důsledku čehož souhrn trestů obecně prospěšných prací pravomocně nařízených obviněnému K. H. představuje 650 hodin, tedy přesahuje o 250 hodin výměru stanovenou zákonem pro tento druh trestu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. H. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Výměra trestu je podle §36 tr. zák. limitována i tehdy, jestliže se postupně uloží více než dva tresty téhož druhu, pokud v době ukládání posledního z nich ještě nebyl zcela vykonán první nebo kterýkoli další z těchto trestů uložených před rozhodováním o posledním z nich. V takovém případě bude nutno přihlédnout k součtu všech předchozích dosud nevykonaných trestů (nebo jejich zbytků) stejného druhu, jaký má být opětovně ukládán.
V projednávané trestní věci byl obviněný K. H. odsouzen nejprve rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze 2. 4. 2002, sp. zn. 9 To 512/2001, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, a následně byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 1 T 85/2002, opět k trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby, střediska P., ze dne 22. 10. 2002, č. j. 1 Prob 261,301/2002, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. ke dni 30. 7. 2002, obviněný K. H. ještě nezačal s výkonem trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze 2. 4. 2002, sp. zn. 9 To 512/2001.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému K. H. trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 1 T 85/2002, ve výměře 400 hodin, spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 250 hodin, přesahoval právě o 250 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud Plzeň-město trestním příkazem ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 1 T 85/2002, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému K. H.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 85/2002 také vyplývá, že Okresní soud Plzeň-město v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis téhož soudu vedený pod sp. zn. 4 T 70/2001, týkající se předchozí trestné činnosti obviněného K. H.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že Okresní soud Plzeň-město nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 250 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 1 T 85/2002, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného K. H., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v části týkající se obviněného K. H. ve výroku o vině i trestu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu Plzeň-město přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o trestu obviněného K. H. při respektování zákonných ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného K. H., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal