ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.171.2003.1
sp. zn. 4 Tz 171/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. listopadu 2003 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného JUDr. J. D., proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. Zt 413/2003-6 a proti dvěma pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. července 2003, sp. zn. Nt 690/2003, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř., takto:
Stížnost pro porušení zákona se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, P., ze dne 19. června 2003, ČTS: OKFK-293/10-2003, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného JUDr. J. D. pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 k §252a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že B. H., umožnil dne 20. května 2003 převést na svůj účet, vedený u pobočky Č. s., a. s., P., částku ve výši 793.375,- Kč s vědomím, že tyto finanční prostředky jsou z majetku společnosti M., s. r. o. v konkurzu, ve které je jednatelem B. H., a jedinou osobou oprávněnou disponovat majetkem této společnosti je správce konkurzní podstaty, tedy osoba odlišná od B. H., s uvedenou částkou sám dále disponoval tak, že část těchto finančních prostředků ve výši 700.000,- Kč převedl na svůj další účet vedený u shora uvedené pobočky Č. s., a. s., který za tímto účelem založil po dohodě s B. H. dne 26. května 2003, kterému zřídil dispoziční právo k tomuto účtu za účelem jeho volné dispozice s těmito finančními prostředky, druhou část předmětných finančních prostředků ve výši 93.375,- Kč vyzvedl sám dne 22. května 2003 v hotovosti, z těchto si část ponechal pro svou potřebu a část v hotovosti předal B. H., čímž tedy úmyslně zastřel původ majetkového prospěchu získaného trestnou činností B. H. s cílem vzbudit zdání, že prospěch byl nabyt v souladu se zákonem a získal tak značný prospěch. Toto usnesení převzal obviněný dne 20. 6. 2003.
Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. Zt 413/2003-6, byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného JUDr. J. D. proti shora uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání. Rozhodnutí je odůvodněno tak, že stížnost byla příslušné složce Policie ČR podána osobně až dne 24. 6. 2003, přičemž usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř. převzal obviněný dne 20. 6. 2003 a nejzazší lhůta zákonem stanovená podle §143 odst. 1 tr. ř. k podání stížnosti skončila dne 23. 4. 2003. Stížnost bylo proto nutno považovat jako opožděně podanou ve smyslu §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, P., ze dne 11. června 2003, ČTS: OKFK-293/10-2003, byly podle §79a odst. 1 tr. ř. zajištěny peněžní prostředky na účtu, na jméno J. D., vedeném v měně CZK u Č. s., a. s., P., a to na podúčtu částka 100.309,- Kč a na podúčtu částka 574.093,- Kč s odůvodněním, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z trestné činnosti. Okamžikem doručení tohoto usnesení bylo zakázáno s peněžními prostředky na účtu v zajištěné výši disponovat, s výjimkou výkonu rozhodnutí. Toto usnesení převzal obviněný dne 20. 6. 2003.
Stížnost obviněného JUDr. J. D. proti výše uvedenému usnesení zamítl Obvodní soud pro Prahu 3 podle §146a odst. 2 tr. ř. za použití §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesením ze dne 18. července 2003, sp. zn. Nt 690/2003, které je odůvodněno stejnou argumentací, že totiž byla podána opožděně vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 20. 6. 2003 a stížnost byla podána dne 24. 6. 2003.
Usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, P., ze dne 19. června 2003, ČTS: OKFK-293/10-2003, byly podle §79a odst. 1 tr. ř. zajištěny peněžní prostředky na vkladní knížce na jméno JUDr. J. D., vedené v měně CZK u Č. s., a. s., pobočka P., ve výši 77.000,- Kč, se stejným odůvodněním jako v usnesení ze dne 11. června 2003, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z trestné činnosti. Okamžikem doručení tohoto usnesení bylo zakázáno s peněžními prostředky na účtu v zajištěné výši disponovat, s výjimkou výkonu rozhodnutí. Toto usnesení převzal obviněný dne 20. 6. 2003.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 18. července 2003, sp. zn. Nt 690/2003, zamítl podle §146a odst. 2 tr. ř. za použití §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., stížnost obviněného JUDr. J. D. i proti tomuto rozhodnutí se stejným odůvodněním, že byla podána opožděně (rozhodnutí doručeno 20. 6. 2003, stížnost podána 24. 6. 2003).
Proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. Zt 413/2003 a oběma výše citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. července 2003, sp. zn. Nt 690/2003, jimiž byly zamítnuty stížnosti obviněného JUDr. J. D. pro jejich údajnou opožděnost, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. V jejím písemném odůvodnění uvádí, že dne 29. 7. 2003 bylo Městskému státnímu zastupitelství v Praze doručeno podání obhájce obviněného JUDr. M. M., označené jako stížnost na postup Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, z něhož vyplývá, že všechna usnesení o zamítnutí stížností obviněného z důvodu opožděnosti jsou nezákonná, protože jeho klient usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 6. 2003 a dvě usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky ze dne 11. 6. 2003 a 19. 6. 2003 obdržel dne 20. 6. 2003 a stížnost podal dne 23. 6. 2003, tedy v zákonné lhůtě. Podání stížnosti v zákonné lhůtě dne 23. 6. 2003 doložil kopií osobně podané stížnosti, v jejíž horní části je otisk podacího razítka centrální podatelny Policejního prezidia ČR datovaný 23. 6. 2003. Přezkoumáním spisového materiálu ministr spravedlnosti zjistil, že se v něm nachází celkem tři stížnosti obviněného (proti jednomu usnesení ze dne 11. 6. 2003 a dvěma usnesením Policie ČR ČTS: OKFK 293/10-2003 ze dne 19. 6. 2003), na nichž je razítko ze dne 24. 6. 2003. Podle mínění ministra spravedlnosti byly postupem policejních složek uvedeny orgány rozhodující o podaných stížnostech v omyl, pokud jde o datum podání stížností. Vzhledem k tomu, že stížnosti byly podány oprávněnou osobou v zákonné lhůtě u orgánu, proti jehož rozhodnutí směřují, přičemž proti usnesením orgánů, jež o podaných stížnostech rozhodovaly, zákon další řádný opravný prostředek nepřipouští, ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. Zt 413/2003 a dvěma usneseními Obvodního soudu Pro Prahu 3 ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. Nt 690/2003, byl v neprospěch obviněného JUDr. J. D. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §143 odst. 1 tr. ř. a v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 a obě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se přípisem ze dne 20. 11. 2003, čj. 1 NZz 2163/2003, k stížnosti pro porušení zákona vyjádřil, že ačkoli není pochyb o tom, že napadenými usneseními státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 a Obvodního soudu pro Prahu 3 došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, jelikož na základě chybného postupu Police ČR orgány rozhodující o stížnostech obviněného vycházely z nepřesných informací vztahujících se k datu podání stížností, avšak s ohledem na podstatu podané stížnosti pro porušení zákona a charakter namítané nezákonnosti v konkrétním případě zájem na stabilitě pravomocných rozhodnutí převládá nad zájmem na nápravě vadného stavu, proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání postupem podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. předmětnou stížnost pro porušení zákona zamítl.
Obhájce obviněného JUDr. J. D. ve svém sdělení Nejvyššímu soudu ČR ze dne 11. 11. 2003 uvedl, že k podané stížnosti pro porušení zákona nemá připomínek, neboť tato zcela vystihuje stav věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona nebyla podána důvodně.
Předně je třeba uvést, že stížnost pro porušení zákona je opravný prostředek mimořádný a uplatňuje se v případech, kdy nelze zjednat nápravu podle jiných ustanovení trestního řádu, přičemž zásadně převažuje zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tak tomu bude ovšem pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování. Uplatnění mimořádných opravných prostředků totiž znamená prodlužování řízení a prolomení principu nezměnitelnosti rozhodnutí, která již nabyla právní moci, proto je adekvátní toliko v případě výjimečných důvodů (viz odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/2001, publikovaného pod č. 424/2001 Sb.).
Ze sdělení Policie ČR, oddělení kontroly a stížností ze dne 22. října 2003, čj. PPR–1544-3/OKS-KN-2003, zaslaného Nejvyššímu soudu, vyplývá, že po prošetření správnosti postupu centrální podatelny policejního prezidia ČR bylo zjištěno, že k pochybení došlo postupem občanského zaměstnance hospodářsko organizačního oddělení kanceláře policejního prezidenta, který dne 23. 6. 2003 po převzetí originálů a kopií písemností od JUDr. J. D. opatřil podacím razítkem pouze kopie písemností, které obratem vrátil JUDr. J. D. Originály písemností neopatřil podacím razítkem současně s kopiemi, ale opatřil je později odlišným datem (24. 6. 2003), což bylo v rozporu s čl. 22 nařízení Ministerstva vnitra č. 95/2000, kterým se vydává spisový řád Ministerstva vnitra a Policie ČR, ze kterého vyplývá, že pracovník podatelny otiskne na zásilku doručenou od odesílatele podací razítko podatelny, ve kterém se uvede datum, kdy byla zásilka podatelnou převzata.
Z uvedeného a z obsahu vyšetřovacího spisu PČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality ČTS: OKFK-293/10-2003, je zjevné, že došlo k objektivnímu pochybení jak usnesením státní zástupkyně Obvodního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. Zt 413/2003-6, tak usneseními soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. července 2003, sp. zn. Nt 690/2003, pokud jako opožděně podané byly zamítnuty stížnosti obviněného proti usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a o zajištění peněžních prostředků na jeho účtech. Stalo se tak však bez jakéhokoli zavinění ze strany orgánů, rozhodujících o stížnostech, protože v době rozhodování měly k dispozici jen nikým a nijak nezpochybněné podklady, z nichž vyplývalo, že stížnosti byly podány osobně v centrální podatelně Policejního dne 24. 6. 2003, tedy vzhledem k datu doručení napadených rozhodnutí, skutečně o jeden den později, než zákon připouští. Ze spisu také vyplývá, že poté policejní orgán provedl ještě řadu vyšetřovacích úkonů, v nichž nepokračoval až když vyšly najevo uvedené nesrovnalosti v datu podání stížností.
Zahájení trestního stíhání není meritorním ani konečným rozhodnutím, které by a priori mělo pro obviněného nenapravitelné důsledky. Podle §160 odst. 1, věty první, tr. ř., nasvědčují-li prověřováním podle §158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 nebo §159b odst. 1. Trestní stíhání se koná pod dozorem státního zástupce, který je podle §172 odst. 1 tr. ř. povinen trestní stíhání zastavit a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci, c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný, d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§11 odst. 1), e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo f) zanikla-li trestnost činu. Podle §79a odst. 4 tr. ř., majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Ze spisu není zřejmé, zda obviněný po vydání napadených rozhodnutí požádal o zrušení nebo omezení zajištění.
Za této procesní situace musel proto Nejvyšší soud pečlivě zvažovat, zda v tomto konkrétním případě převažuje zájem na nápravě vadného stavu nad zájmem na stabilitě pravomocných rozhodnutí. Z výše rozvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tomu tak není, proto stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 26. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik