ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.27.2003.1
sp. zn. 4 Tz 27/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. června 2002, čj. 2 T 87/2002-32, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. června 2002, čj. 2 T 87/2002-32, byl v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného J. E.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. června 2002, čj. 2 T 87/2002-32, byl obviněný J. E. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 5. 5. 2002 v době kolem 0.30 hodin v P., na ul. Š., na křižovatce s ulicí S., byl kontrolován hlídkou policie ČR, když se snažil přetlačit přes ulici osobní vozidlo zn. Citroen BX, které si vypůjčil ve večerních hodinách od náhodného známého, ačkoli věděl, že se jedná o vozidlo, které bylo odcizeno, jako majitel vozidla byl zjištěn V. F. Za to mu byl uložen podle §251 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Tento trestní příkaz byl doručen obviněnému J. E. dne 8. 7. 2002 a nabyl právní moci dnem 17. 7. 2002, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. E. Obvodnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem měl být obviněnému jednak uložen souhrnný trest s použitím §35 odst. 2 tr. zák., jednak mělo být respektováno ustanovení §36 tr. zák., vzhledem k tomu, že trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin mu byl uložen též pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 5. 2002, čj. 1 T 73/2002-60, který v době vydání napadeného trestního příkazu nebyl ani jen zčásti vykonán. V otázce souhrnného trestu vycházel stěžovatel z porovnání data spáchání trestného činu (5. 5. 2002) a doručení trestního příkazu 1 T 73/2002 obviněnému (19. 6. 2002). Na základě toho navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. června 2002, čj. 2 T 87/2002-32, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 a §36 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání uvedla, že se stížnost pro porušení zákona podává též podle ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. a navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon též v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Pokud jde o postup podle §270 odst. 1 tr. ř. upřesnila návrh ministra spravedlnosti tak, že Obvodnímu soudu pro Prahu 10 bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §314e odst. 5, věty druhé, tr. ř., účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že napadeným trestním příkazem nebyla citovaná ustanoveními trestního zákona a trestního řádu z objektivních důvodů respektována. Obvodní soud pro Prahu 10 při vydání a doručování trestního příkazu ze dne 17. 6. 2002, čj. 2 T 87/2002-32, o existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 5. 2002, čj. 1 T 73/2002-60, doručeného obviněnému dne 19. 6. 2002 totiž nevěděl a ani prakticky vědět nemohl, což ovšem na podstatě věci nic nemění. Jak z výše uvedené citace §314e odst. 5, věty druhé, tr. ř. vyplývá, účinky odsouzení napadeným trestním příkazem nastaly až dnem 8. 7. 2002. V té době však již nastaly účinky odsouzení trestním příkazem 1 T 73/2002 (doručen obviněnému dne 19. 6. 2002) a byly tudíž splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu, protože projednávaný skutek spáchal obviněný dne 5. 5. 2002, tedy dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek (v daném případě doručen trestní příkaz obviněnému dne 19. 6. 2002) za jiný jeho trestný čin, který byl již v době doručení napadeného trestního příkazu i pravomocný (28. 6. 2002). Neuložením souhrnného trestu byl v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného.
Vydáním a doručením napadeného trestního příkazu pak došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného J. E. i z dalšího důvodu. Citovaným již trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 byl obviněnému J. E. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 (tedy nikoli 250, jak je nesprávně ve stížnosti pro porušení zákona uvedeno) hodin, přičemž ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko P.-v. založené ve spise zn. 1 T 73/2002 (č. l. 64) později vyplynulo, že výkon trestu obecně prospěšných prací nebyl obviněnému do 8. 7. 2002 ani jen nařízen. Pokud tedy bylo obviněnému J. E. trestním příkazem ze dne 17. června 2002, čj. 2 T 87/2002-32, uloženo dalších 250 (tedy nikoli 400, jak uvádí stížnost pro porušení zákona) hodin obecně prospěšných prací, aniž by byl dříve uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin vykonán, byl porušen zákon v neprospěch obviněného tím, že byla překročena maximálně přípustná výměra tohoto druhu trestu, vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. E. v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Porušení ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v tomto případě Nejvyšší soud nevyslovil, protože soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 žádným postupem, který lze od něj před vydáním trestního příkazu rozumně vyžadovat, zjistit nemohl. V souladu se zněním §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil, a to včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu a Obvodnímu soudu pro Prahu 10 podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o obžalobě státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, čj. 1 Zt 287/2002-8 ze dne 12. 6. 2002. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na výše citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 5. 2002, čj. 1 T 73/2002-60, přičemž obviněnému J. E., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., čímž se již stane bezpředmětným respektovat též ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 10 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k