ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.47.2003.1
sp. zn. 4 Tz 47/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. května 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Šoukala a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici J., proti 1) trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 5 T 48/2001, a proti 2) trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 6. 2002, sp. zn. 2 T 113/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 5 T 48/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 6. 2002, sp. zn. 2 T 113/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. R.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 vydal dne 9. 3. 2001 pod sp. zn. 5 T 48/2001 trestní příkaz, jímž uznal obviněného J. R. vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že dne 2. 2. 2001 kolem 9.45 hod. v oddělení volného výběru sportovních potřeb O. d. T. S., a. s. odcizil zboží v ceně 1 477,- Kč tím způsobem, že 3 ks cyklistických počítačů ukryl v kapsách svého oděvu a kolem pokladen prošel bez zaplacení, avšak u východu z objektu obchodního domu byl kontrolován pracovníkem dozoru J. L., odcizené zboží mu bylo odebráno a jako nepoškozené vráceno zpět do prodeje, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 9. 1999, sp. zn. 1 T 112/99, který nabyl právní moci dne 30. 10. 1999, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Za to mu byl uložen podle §45 odst. 1, 3 a §45a odst. 1, 3 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Tento trestní příkaz byl doručen Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne 13. 3. 2001, obviněnému dne 24. 7. 2001, a protože žádná z oprávněných osob nepodala v zákonné lhůtě odpor, trestní příkaz nabyl právní moci dne 2. 8. 2001.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 vydal dne 9. 6. 2002 pod sp. zn. 2 T 113/2002 trestní příkaz, jímž obviněného J. R. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustil společně s další pachatelkou tím, že dne 6. 6. 2002 kolem 14.15 hod. v P. na křižovatce ulic M. a V. se vloupali do osobního motorového vozidla Škoda Octavia tím způsobem, že J. R. rozbil šroubovákem levé přední okno dveří a zatím co spolupachatelka hlídala zda někdo nejde, odcizil odtud autorádio zn. Blaupunkt Lausenne v hodnotě 8 540,- Kč, které při příchodu náhodné osoby položil na sedadlo vozu, přičemž poškozením okénka vznikla na vozidle škoda ve výši 4 000,- Kč, včetně práce, a to vše ke škodě pronajímatele firmy R., a. s. se sídlem v P., majitele ČP L., a. s. se sídlem v P., přičemž J. R. se tohoto jednání dopustil, ačkoliv byl od 15. 5. 1999 již 4x odsouzen pro obdobnou trestnou činnost, naposledy rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 4 T 29/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Za to mu byl uložen rovněž trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Trestní příkaz nabyl téhož dne právní moci.
Proti oběma trestním příkazům podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. R. Namítá v ní, že zákon byl oběma trestními příkazy porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.
Oba trestní příkazy byly vydány v době, kdy existoval rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 6 T 11/2001, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2001, jímž byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Obviněnému byl tímto rozsudkem uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, přičemž tento trest byl uložen jako souhrnný dle §35 odst. 2 tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 2 T 228/2000. Uložený trest obviněný dosud ani zčásti nevykonal. Uložením dalších trestů obecně prospěšných prací ve výměrách 200 a 250 hodin tak byla překročena maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, která činí 400 hodin a obviněný by tak měl celkově vykonat tyto tresty v celkové výměře 800 hodin. Je tedy zřejmé, že stížností pro porušení zákona napadenými trestními příkazy došlo k porušení zákona v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Závěrem podaného mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 1 tr. ř. vyslovil, že napadenými trestními příkazy byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby oba trestní příkazy podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. lze uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudci Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 5 T 48/2001 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 2 T 113/2002 se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídili.
Především bylo zjištěno, že v době vydání obou trestních příkazů byl již obviněnému J. R. uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 6 T 11/2001, pravomocný od téhož dne. Z obsahu toho to spisu je zřejmé, že obviněný dosud tento trest ani zčásti nevykonal. Je-li ustanovením §45a odst. 1 tr. zák. stanovena horní hranice tohoto trestu ve výši 400 hodin, pak samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 neměl zákonné podmínky pro uložení stejného druhu trestu ve výměře 200 hodin, neboť jeho výší překročil omezení stanovené §36 tr. zák., které přikazuje, že nově ukládaný a dosud nevykonaný trest z jiného rozsudku, jsou-li stejného druhu, nesmějí spolu překročit nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Stejného pochybení se dopustil samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 2 T 113/2002, který trestním příkazem ze dne 9. 6. 2002 uložil další trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, aniž by některý z trestů obecně prospěšných prací uložených výše citovaným rozsudkem či trestním příkazem byl vykonán. Tímto trestním příkazem pak byl nastolen stav, kdy měl obviněný celkově vykonat trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 800 hodin.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 5 T 48/2001 a samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 2 T 113/2002, svým procesním postupem porušili také ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. Citované zákonné ustanovení umožňuje samosoudci bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Zákonný předpoklad k vydání trestního příkazu podle citovaného ustanovení se týká všech výroků trestního příkazu, které přicházejí v úvahu, včetně výroku o trestu. Pod pojem spolehlivého zjištění skutkového stavu je tak nutno ve vztahu k ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. zahrnout i objasnění okolností, jež mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. V obou posuzovaných případech takováto zjištění provedena nebyla, neboť v opačném případě by informace o existenci trestu obecně prospěšných prací z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 6 T 11/2001 a jeho výměře, musela zcela zásadně deklinovat úvahy obou samosoudců ve vztahu k druhu trestu a jeho výši. V této souvislosti je nutno konstatovat i porušení zákona ve vztahu k ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť skutková zjištění, která samosoudci obou obvodních soudů provedli, nebyla úplná a měla také vliv na z toho se odvíjející jejich vadné hodnocení.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. 5 T 48/2001, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 6. 2002, sp. zn. 2 T 113/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které jejich vydání předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. (v případě trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 48/2001 ve znění účinném do 31. 12. 2001) a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté oba trestní příkazy zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušené trestní příkazy obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc sp. zn. 5 T 48/2001, a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 věc sp. zn. 2 T 113/2002, v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Je na samosoudcích obou těchto obvodních soudů, zda ve věci opět rozhodnou trestním příkazem či zda rozhodnutí vzejde z hlavního líčení, které ve věci nařídí, budou však muset v těchto případech zjistit skutkový stav ve vztahu k ukládanému trestu tak, aby odpovídal zákonným kriteriím §23 a §31 tr. zák. Oba soudy jsou ve svém rozhodování vázány vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.) a současně nemohou opomenout, že novým rozhodnutím nesmí dojít ke zhoršení postavení obviněného a změně rozhodnutí v jeho neprospěch, když v tomto případě je nutno zohlednit zákaz reformationis in peius, vyplývající z ustanovení §273 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná