ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.51.2003.1
sp. zn. 4 Tz 51/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 21. května 2003 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného RSDr. Z. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 223/2002, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný RSDr. Z. Š. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 1 T 70/2001, pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že neoprávněně vystupoval jako zástupce Svazu vojáků z povolání ČR, klub VÚ Č. B., ačkoli ten již neexistoval, a na základě objednávky odebral dne 22. 11. 1996 od firmy H. – pracovní oděvy v U., okres K., pracovní oděvy a pomůcky v celkové hodnotě 227 462,10 Kč a na základě kupní smlouvy odebral dne 17. 12. 1996 v T. od firmy O. T., a. s., další pracovní oděvy a pomůcky v hodnotě 149 456,10 Kč, vystavené faktury však neuhradil, zboží si ponechal a naložil s ním nezjištěným způsobem. Za to mu byl podle §250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit škodu poškozenému RNDr. V. H. částkou 207 462,40 Kč a firmě O. T., a. s. částkou 149 456,10 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli oba poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak státní zástupce tak obviněný, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 223/2002. Odvolání obviněného RSDr. Z. Š. podle §256 tr. ř. zamítl, a z podnětu odvolání státního zástupce (v záhlaví rozsudku je vadně uvedeno, že bylo projednáno pouze odvolání obviněného) byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl odvolací soud při nezměněném výroku o vině sám nově o trestu tak, že obviněnému byl v sazbě §250 odst. 2 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem
Proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného RSDr. Z. Š., v níž namítá, že jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 3, §259 odst. 3, §256 tr. ř. a §35 odst. 2 tr. zák.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytýká napadenému rozsudku, že byť Krajský soud v Praze správně uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, přehlédl, že byly dány podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. Podle názoru stěžovatele měl být takovýto trest ukládán k rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. T 71/2001. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 2 tr. zák., přičemž mu byl v této zákonné sazbě za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen do věznice s dozorem, současně mu byl za použití §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání a funkcí spojených s uzavřením dohody o hmotné odpovědnosti v trvání tří roků. K odvolání obviněného byl tento rozsudek rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 4 To 216/2002, podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen a upraven ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. v bodě II. výroku rozsudku a obviněný byl za tento trestný čin a dva trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2002, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině v bodech I. a III. nezměněn, odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s dozorem a současně byl v nezměněné podobě vysloven znovu i trest zákazu činnosti a upraven výrok o náhradě škody.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze, vůči němuž směřuje stížnost pro porušení zákona, byl obviněný RSDr. Z. Š. uznán vinným pro trestný čin, spáchaný před tím, než byl pro sbíhající se trestné činy odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 4 To 216/2002. Měl mu být proto uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž zákonná sazba §248 odst. 2 tr. zák., v rámci níž měl být souhrnný trest uložen, je v rozmezí od šesti měsíců do tří let. Rozpětí trestní sazby tak bylo překročeno o dva měsíce. Jde tedy jednoznačně o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a k poměrům pachatele, takže jsou splněna i zákonná kriteria §266 odst. 2 tr. ř. a stížnost pro porušení zákona byla podána pouze do výroku o trestu.
Ministr spravedlnosti poukázal na to, že odsouzení obviněného RSDr. Z. Š. ve věci Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 T 63/98 a ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 131/97 z hlediska úvahy o ukládání souhrnného trestu nejsou relevantní, protože v době rozhodování Okresního soudu v Kladně ve věci sp. zn. 1 T 70/2001 se v obou těchto věcech na obviněného pohlíželo, jako by odsouzen nebyl.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 223/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 3, §259 odst. 3 a §256 tr. ř., jakož i v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného. Aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil, včetně výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 1 T 70/2002, včetně odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon porušen nebyl.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Z porovnání základních dat, rozhodných z hlediska úvah o případnosti aplikace §35 odst. 2 tr. zák. je zřejmé, že rozsudek Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 1 T 70/2001, byl vyhlášen dne 16. 4. 2002, přičemž skutek, pro který byl tímto rozsudkem odsouzen, spáchal obviněný dne 17. 12. 1996. Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 3 T 71/2001, sice předchází citovanému rozsudku Okresního soudu v Kladně, avšak skutek, kterým byl obviněný uznán v tomto případě vinným, spáchal dne 6. 5. 1999. Z pohledu ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. je pro skutek spáchaný dne 17. 12. 1996 rozhodný nikoli rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 3 T 71/2001, ale rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 5 T 131/97, který tvořil onu rozhodnou právní skutečnost z pohledu úvah o nutnosti uložení souhrnného trestu. Skutek z 6. 5. 1999, za který byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 6. 2. 2002, sp. zn. 3 T 71/2001, pak k rozsudku Městského soudu v Brně není ve vztahu souhrnnosti, ale jde již o recidivu, kterážto okolnost úvahu o uložení souhrnného trestu vylučuje.
Pokud v době rozhodování Okresního soudu v Kladně a v rámci odvolacího řízení v této trestní věci Krajským soudem v Praze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 223/2002, nastal stav, že na odsouzení obviněného RSDr. Z. Š. z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 5 T 131/97, se pohlíželo, jako by obviněný odsouzen nebyl, správně toto zjištění deklinovalo úvahy soudů obou stupňů vzhledem k ustanovení §35 odst. 3 tr. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení se ustanovení o souhrnném trestu neužije, jestliže dřívější rozhodnutí je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Je proto správné stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jímž byl obviněnému uložen trest samostatný. Zcela nesprávný právní názor zaujal stěžovatel v podaném mimořádném opravném prostředku, pokud má zato, že při konstatování případu, kdy k předchozímu odsouzení, které by jinak bylo důvodem k postupu dle §35 odst. 2 tr. zák., nelze přihlížet, opravňuje to soud k postupu ukládat souhrnný trest k rozsudku, který je v časové ose tomuto rozhodnutí nejblíže, jak je patrno z argumentace uvedené ve druhém odstavci stížnosti pro porušení zákona na str. 4. Akceptování tohoto právního názoru by znamenalo potření zásad formulovaných v ustanovení §35 odst. 2, 3 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 223/2002, byl správně uložen trest samostatný, a to vzhledem k argumentaci výše uvedené, neshledal Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná