ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.55.2003.1
sp. zn. 4 Tz 55/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. května 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Šoukala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 2 T 2/97, a podle §268 odst. 2, a §270 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 2 T 2/97, ve výroku ad I., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §38 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. S.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby neúplný výrok ad I. napadeného usnesení doplnil.
Odůvodnění:
Vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze vydala dne 1. 7. 1999 usnesení sp. zn. 2 T 2/97, jímž v trestní věci obviněného M. S. rozhodla tak, že podle výroku ad I. byla podle §38 odst. 1, §22 odst. 1 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. započtena do trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 1998, sp. zn. 2 T 2/97 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. 5 To 120/98, vazba od 22. 10. 1992 do 16. 9. 1993 z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 9. 1995, sp. zn. 1 T 6/95 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 1995, sp. zn. 7 To 447/95, k němuž byl ukládán souhrnný trest. Výroky ad II. a III. byla obviněnému stanovena povinnost podle §152 odst. 1 písm. a) tr. ř. zaplatit státu náklady spojené s výkonem této vazby a podle §152 odst. 1 písm. c) tr. ř. povinnost nahradit státem zálohované náklady trestního řízení, stanovené paušální částkou 5 800 Kč.
Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 8. 1999.
Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. S. Namítá v ní, že zákon byl porušen ve výroku ad I. v ustanovení §38 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti v mimořádném opravném prostředku poukázal na skutečnost, že v souvislosti s uložením souhrnného trestu dle §35 odst. 2 tr. zák. došlo posléze k zápočtu vazby, v níž se obviněný nacházel v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 6/95, avšak pouze období od 22. 10. 1992 do 16. 9. 1993, přičemž v důsledku opomenutí nebylo započteno zadržení obviněného v téže trestní věci, které proběhlo od 6. 8. do 7. 8. 1992. Osobní svoboda obviněného M. S. zadržením a vazbou tak byla omezena ve větším rozsahu, než jak vyplývá ze zápočtu ad I. v napadeném usnesení.
Ministr spravedlnosti poté navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem I. napadeného usnesení byl porušen zákon v namítaném rozsahu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §38 odst. 1 tr. zák. stanoví povinnost, aby v případě vedlo-li se proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
Nejvyšší soud konstatuje, že napadeným rozhodnutím ve výroku ad I. nebylo citované zákonné ustanovení důsledně respektováno.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. 5 To 120/98, jakožto soudu odvolacího ve věci Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 1998, sp. zn. 2 T 2/97, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 9. 1995, sp. zn. 1 T 6/95, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 1995, sp. zn. 7 To 447/95, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 6/98, došlo již v průběhu přípravného řízení ke spojení trestní věci obviněného M. S. vedené u Obvodního úřadu vyšetřování P. ČVS-OVV 1469/92 s trestní věcí proti témuž obviněnému, vedenou u téhož úřadu vyšetřování pod sp. zn. ČVS-OVV 1467/92. V souvislosti s trestním řízením ve věci původně vedené pod sp. zn. ČVS-OVV 1469/92 byl obviněný M. S. zadržen podle §76 odst. 2 tr. ř., jak je zřejmé z protokolu o zadržení podezřelé osoby ze dne 6. 8. 1992, ve 23.00 hod. Toto zadržení trvalo až do dne 7. 8. 1992 a jak vyplývá ze záznamu pořízeného vyšetřovatelem kpt. Č. z Obvodního úřadu vyšetřování v P., obviněný po výslechu, který byl ukončen ve 13.30 hod., z objektu tohoto úřadu utekl.
Ve stadiu řízení před soudem v této trestní věci docházelo k dalšímu spojování věcí týkajících se většího počtu spoluobviněných a posléze jejich opětnému vylučování k samostatnému projednání a rozhodnutí, takže lze připustit, že nastala poněkud nepřehledná situace, nicméně vyšší soudní úřednice mohla okolnost, že obviněný M. S. byl dne 6. 8. 1992 při spáchání trestného činu zadržen, zjistit z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 o zápočtu vazby ze dne 27. 3. 1996, sp. zn. 1 T 6/95.
V současné době nelze zapůjčit trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 45/94, který se v důsledku spojení věcí stal součástí trestního spisu téhož soudu sp. zn. 1 T 6/95, v němž je originál protokolu o zadržení obviněného M. S. ve dnech 6. – 7. 8. 1992 založen, v důsledku zaplavení Centrální spisovny Městského soudu v Praze při povodních roku 2002. Podstatné okolnosti však zjistil Nejvyšší soud z dozorového spisu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, sp. zn. 1 Pv 98/92, obsahující stejnopisy protokolů o zadržení obviněného, usnesení o vzetí do vazby, usnesení o spojení a vyloučení věci, na která se Nejvyšší soud výše odvolává.
Vzhledem k tomu, že v souvislosti s trestním řízením v předchozí trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 6/95, byla kromě vazby omezena osobní svoboda obviněného též podle §76 odst. 2 tr. ř. v době od 6. do 7. 8. 1992, a takovéto omezení osobní svobody v téže trestní věci je nutno též považovat za vazbu, je třeba i tuto dobu započíst do uloženého souhrnného trestu, když nadto vzhledem k druhu Městským soudem v Praze uloženého trestu je takovéto započtení možné.
Z uvedených důvodů poté Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 2 T 2/97, ve výroku ad I. byl porušen zákon v ustanovení §38 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. S. Poté Nejvyšší soud přikázal podle §270 odst. 2 tr. ř. Městskému soudu v Praze, aniž napadené rozhodnutí zrušil, aby neúplný výrok v usnesení doplnil v intencích rozsudku Nejvyššího soudu.
Pro úplnost je nutno připomenout ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž věc byla přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á