ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.63.2003.1
sp. zn. 4 Tz 63/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. května 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Šoukala a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. Z., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 5 T 212/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst 1 tr. ř. rozhodl takto:
Výrokem o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 5 T 212/2001, a řízením, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák., §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. Z.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Přerově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudkyně Okresního soudu v Přerově vydala dne 29. 8. 2001 pod. sp. zn. 5 T 212/2001, podle §314e odst. 1 tr. ř. trestní příkaz, jímž byl obviněný L. Z. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se podle trestního příkazu dopustil tím, že
1) dne 7. 6. 2001 kolem 14.30 hod. v P., v megamarketu P. odcizil 1 ks Zlatých oplatků čokoládových, 1 ks sušenek – Věnečků a 1 ks konzervy hovězího masa, vše v celkové hodnotě 51,70 Kč ke škodě majitele O. c. K. P. se sídlem v P., a to tím způsobem, že si uvedené zboží uschoval pod košili a při průchodu prostorem pokladny toto zboží zatajil, a následně byl zadržen pracovníkem ostrahy prodejny,
2) dne 7. 6. 2001 kolem 17.50 hod. v P., v prodejně D. odcizil 1 ks Zlatých oplatků Opavia, 1 ks sušenek Club kokosové, 1 ks sušenek Disco čokoládové, vše v celkové hodnotě 40,70 Kč ke škodě majitele D., a. s., se sídlem v P., a to tím způsobem, že si uvedené zboží uschoval pod košili a do kapes kalhot, přičemž prošel prostorem pokladny, aniž by toto zboží zaplatil a následně byl zadržen pracovníkem ostrahy prodejny,
a těchto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 T 19/2001, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Za to mu byl podle §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 7. 11. 2001.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. Z. Vytýká v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti uvedl v podaném mimořádném opravném prostředku, že Okresní soud v Přerově nemohl trest obecně prospěšných prací uložit v uvedené výměře, neboť mu v tom bránilo ustanovení §36 a 45a odst. 1 tr. zák. Okresní soud při ukládání trestu přehlédl, že trest obecně prospěšných prací byl obviněnému uložen již trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 T 19/2001, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2001, a to ve výměře 200 hodin.V době, kdy byl znovu ukládán stejný typ trestu trestním příkazem Okresního soudu v Přerově, nevykonal obviněný dosud nic z předchozího trestu.Obviněnému tak byly uloženy tresty obecně prospěšných prací celkové výměře 550 hodin, takže maximální výměra tohoto druhu trestu byla překročena o 150 hodin.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného L. Z., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací může uložit soud ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř., orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 314 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Přerově důsledně neřídil.
Pokud jde o výrok o vině ten nebyl stížností pro porušení zákona napadán a jeho správnost nebyla nikterak zpochybňována.
Byť je součástí skutkové věty napadeného trestního příkazu citace předchozího odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 T 19/2001, jakožto zákonného předpokladu pro užití právní kvalifikace činu dle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., nevzala samosoudkyně Okresního soudu v Přerově v úvahu, že tímto trestním příkazem byl obviněnému dne 23. 4. 2001 uložen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 3. 5. 2001. Z obsahu stížností pro porušení zákona napadeného trestního spisu vyplývá, že po nápadu obžaloby dne 16. 8. 2001 samosoudkyně jednak nevyžádala spis Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 1 T 19/2001, aby z jeho obsahu zjistila zda obviněný tímto trestním příkazem uložený trest obecně prospěšných prací zcela či zčásti vykonal, jednak tuto okolnost neprověřovala případným dotazem u Okresního soudu v Olomouci. Pokud by takovéto úkony učinila, zjistila by, že v době kdy sama ve věci pod sp. zn. 5 T 212/2001 vydávala trestní příkaz, neměl obviněný z předchozího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin dosud nic vykonáno.
Pokud ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin, a §36 tr. zák. současně stanoví, že stejný druh trestu nově ukládaný nesmí spolu s trestem dříve uloženým a dosud nevykonaným, převýšit nejvyšší povolenou výměru, nemohla pak samosoudkyně Okresního soudu v Přerově při znalosti výše uvedených skutečností uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, neboť tím o 150 hodin přesáhla onu ustanovením §36 tr. zák. vymezenou nejvyšší výměru.
Zákonný předpoklad k vydání trestního příkazu podle §314e odst. 1 tr. ř. tj., aby byl skutkový stav spolehlivě zjištěn opatřenými důkazy, se týká všech výroků trestního příkazu, které přicházejí v úvahu, včetně výroku o trestu. Pod pojem spolehlivého zjištění skutkového stavu je proto nutno zahrnout i objasnění okolností, jež mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Pokud v posuzované trestní věci neměla samosoudkyně tyto skutečnosti náležitě zjištěny, jak je patrno z argumentů výše uvedených, neměla tak ani zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu podle §314e odst. 1 tr. ř., a náležitě nedostála povinnostem, které jí vyplývají z ustanovení §2 odst.5, 6 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 5 T 212/2001, a řízením, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. Z. Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl napadený trestní příkaz zrušen v celém rozsahu, včetně všech rozhodnutí, která na něj obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Přerově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Okresního soudu v Přerově bude muset doplnit dokazování zjištěním zda obviněný L. Z. zčásti či zcela vykonal trest obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 T 19/2001, a opatřit si také nový opis rejstříku trestů obviněného, a teprve po vyhodnocení těchto důkazů, spolu s důkazy, jež jsou fixovány v trestním spise, posoudí, zda jsou splněny zákonné podmínky pro opětné vydání trestního příkazu či zda ve věci nařídí hlavní líčení. V novém rozhodnutí pak bude muset při rozhodování o trestu respektovat ustanovení §23 a 31 tr. zák., stejně tak i §273 tr. ř., podle něhož nebude možno v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Pro úplnost je třeba připomenout ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á