ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.89.2003.1
sp. zn. 4 Tz 89/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2002, čj. 1 T 54/2002-38, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Napadeným trestním příkazem byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. porušen zákon v neprospěch obviněného P. K.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2002, čj. 1 T 54/2002-38, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 17. 2. 2002 kolem 19.00 hod. odcizil v prodejně J. M., OD K., P., zboží v celkové ceně 1.537,90 Kč ke škodě této firmy, ačkoliv byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 4. 1999, sp. zn. 1 T 38/1999, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s výkonem ve věznici s ostrahou, který vykonal 28. 1. 2000. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dnem 6. 3. 2002, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Dokládá to tím, že rozsudkem (ve stížnosti pro porušení zákona chybně uveden trestní příkaz) Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2002, čj. 1 T 2/2002-32, pravomocným téhož dne, jímž byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a podle zpráv Probační a mediační služby ČR, střediska M. B., ze dne 27. 3. 2002 a 21. 2. 2003 obviněný dosud nenastoupil výkon trestu obecně prospěšných prací u obou shora uvedených rozhodnutí. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému P. K. Obvodním soudem pro Prahu 2 ve výměře 400 hodin uložen, přesahuje maximální hranici, kterou lze u tohoto druhu trestu vykonat, a tak došlo k porušení citovaného ustanovení trestního zákona v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2002, čj. 1 T 54/2002-38, byl porušen zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovaná ustanovení trestního zákona nebyla Obvodním soudem pro Prahu 1 při vydání trestního příkazu ze dne 20. 2. 2002, čj. 1 T 54/2002-38, dodržena. Při jeho vydání totiž již existoval pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2002, čj. 1 T 2/2002, kterým byl obviněnému P. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, přičemž ze zprávy Probační a mediační služby ČR, střediska M. B. ze dne 27. 3. 2002 (č. l. 39 spisu 1 T 2/2002) vyplývá, že s jejich výkonem nebylo do vydání napadeného trestního příkazu započato. Tím došlo k překročení nejvyšší přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací o 200 hodin, povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§36 a 45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vzhledem ke krátkosti doby, která uplynula od vydání napadeného trestního příkazu a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2002, čj. 1 T 2/2002, nelze prakticky nic vytknout, protože při svém rozhodování měl k dispozici dva dny starý opis rejstříku trestů, v němž odsouzení obviněného P. K. citovaným rozsudkem, ještě nebylo uvedeno. To však nic nemění na skutečnosti, že napadeným trestním příkazem byl objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Po tomto výroku podle §268 odst. 2 tr. ř. musel pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud poté Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o návrhu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 19. 2. 2002, čj. 2 Zk 54/2002-3, na potrestání obviněného P. K. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2002, čj. 1 T 2/2002, přičemž obviněnému P. K., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 9. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k