ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.92.2003.1
sp. zn. 4 Tz 92/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 26. června 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 8 To 486/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 8 To 486/2002,
b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Š.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušuje se také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 2 T 129/2002, jakož i všechna další rozhodnutí, která na oba zrušené rozsudky obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 8 To 486/2002, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 10. 8. 2002 (správně 10. 8. 2001) kolem 22. 00 hod. ve svém trvalém bydlišti v P., nasypal do kávy své manželce P. Š., nezjištěný uspávací prostředek a po usnutí ji nahou opakovaně vyfotografoval v různých pornografických polohách při zavedení cizího předmětu do její pochvy. Za to mu byl v sazbě §235 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Tento rozsudek vynesl Městský soud v Praze v souvislosti s odvolacím řízením proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 2 T 129/2002, jímž bylo jednání obviněného při stejném skutkovém základě právně kvalifikováno jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Z podnětu odvolání obviněného pak městský soud podle §258 odst. 1 písm. d) tr. zák. napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci nově rozhodl.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 8 To 486/2002. podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Š. Namítá v ní, že napadeným rozsudkem byl zákon porušen v ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Jak Obvodní soud pro Prahu 10, tak Městský soud v Praze jako soud odvolací odůvodnily výroky o vině fotografiemi, které poškozená Š. předložila, její svědeckou výpovědí, jakož i výpověďmi jejích synů F. Š. a D. Š. Obhajobu obviněného hodnotily oba soudy jako nevěrohodnou.
Vzhledem k tomu, že poškozená učinila oznámení o trestném činu až dne 21. 5. 2002, nebylo možno ověřit její tvrzení, že jí obviněný dne 10. 8. 2001 hodil do kávy uspávací prostředek odborným vyšetřením krve či moče.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že v době trestního řízení probíhalo souběžně u Obvodního soudu pro Prahu 10 řízení o rozvod manželství obviněného a poškozené, včetně řízení o svěření nezletilého D. Š. do výchovy jednoho z rodičů. Ze znaleckého posudku znalce – sexuologa, který byl vypracován v souvislosti s probíhajícím trestním řízení, vyplývá, že v rozvodovém řízení byli obviněný, poškozená a jejich nezletilý syn D. Š. podrobeni psychiatricko – psychologickému zkoumání a ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že poškozená má k obviněnému výrazně negativní vztah, syn D. vztah ambivalentní.
V situaci, kdy neexistuje jediný přímý důkaz, který by potvrzoval tvrzení poškozené o omámení obviněným, měl být k řízení přibrán znalec na posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené P. Š., ale i nezl. D. Š. a F. Š., zejména zda nemohli být poškozenou negativně ovlivněni. Obdobně měl být pořízen znalecký posudek znalce soudního lékaře na posouzení, zda omámený či obluzený člověk je schopen zaujmout takového polohy, v nichž je obviněná na fotografiích zachycena. V konkrétní věci totiž nelze přehlédnout současně probíhající rozvodové řízení, což jistě může být významnou okolností, která ovlivňuje pravdivost jednotlivých výpovědí. Nelze proto souhlasit s postupem odvolacího soudu pokud bez provedení dalších důkazů konstatoval, že obhajoba obviněného je nevěrohodná. Rozhodnutí o vině je nutno považovat za předčasné, neboť o úplnosti skutkových zjištění existují zásadní pochybnosti, přičemž teprve po zásadnějším doplnění dokazování bude možno učinit závěr o věrohodnosti verze prezentované obviněným či poškozenou.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného J. Š., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, včetně rozhodnutí, jež na něj obsahově navazují a věc aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu státnímu zastupitelství v Praze 10 k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozsudku, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. stanoví odvolacímu soudu povinnost, aby v případě, že odvolání nezamítne podle §253 tr. ř., přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Odvolací soud může sám ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnout rozsudkem, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení – a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo – b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud se v uvedené trestní věci citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil a některým povinnostem, které z těchto zákonných ustanovení pro něj vyplývají, nedostál. Obviněný v podaném opravném prostředku napadl jak výrok o vině, tak o trestu. Odvolací soud z podnětu tohoto odvolání na stejném skutkovém základě překvalifikoval jednání obviněného soudem prvního stupně právně kvalifikované jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. na trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. V odůvodnění svého rozhodnutí především uvedl, že v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebyla porušena žádná ustanovení zabezpečující náležité objasnění věci, jakož i právo obhajoby obviněného. Soud prvního stupně tak provedl v hlavním líčení řádně všechny potřebné důkazy, které podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotil a skutková zjištění, která na základě takto provedeného dokazování učinil, jsou správná, úplná a mají oporu v provedených důkazech. S tímto závěrem odvolacího soudu však nelze souhlasit, neboť právě v důkazech, jež jsou fixovány v trestním spise, nemá oporu.
Obviněný J. Š. uvedl, že se v létě 2001 se od manželky dověděl, že má přítele, s nímž udržuje intimní styky, a že se hodlá rozvést, on však s rozvodem nesouhlasil. Pokud jde o jednání, za něž byl soudy obou stupňů odsouzen, připustil, že skutečně manželku fotografoval nahou v různých polohách, dokonce i s okurkou v poševním otvoru, avšak takovéto praktiky patřily v jejich intimním životě k obvyklým, a sám tudíž nespatřuje na celém jednání nic divného. Rozhodně manželku k ničemu násilím nenutil, přičemž celá situace vyplynula z toho, že manželka se mu zdála podnapilá, a když jí řekl, že „je to na fotku“, nic proti tomu neměla.
Obviněný je podle soudů obou stupňů usvědčován výpovědí poškozené P. Š., která tvrdila, že kritického dne žádný alkohol nepila a pokud se cítila omámená a druhého dne zvýšeně spavá a malátná, zřejmě to bylo proto, že jí manžel dal „něco“ do kávy. Syn F. se jí koncem srpna ptal, zda se jí nestalo něco divného, posléze jí řekl, že kritického večera pozoroval spolu s nevlastním bratrem jednání obviněného z horního patra postele, na níž fotografování probíhalo. Asi začátkem září pak našla ony fotografie na chatě. Svědek F. Š., syn poškozené z prvního manželství, tvrdil, že viděl nahou matku s níž obviněný všelijak manipuloval, roztahoval jí nohy a fotil ji. Matka se mu zdála „nějaká divná“, mumlala, říkala „nech mně bejt“. Když se vzbudil mladší bratr, vyzval ho, aby se taky podíval, ale byl zticha. Asi koncem srpna matce popsal, co kritického večera viděl. Nezl. D. Š., jehož výpověď byla v hlavním líčení přečtena, popsal událost shodně jako jeho bratr, uvedl však, že matka měla po celou dobu fotografování zavřené oči, zatímco F. Š. na stejný dotaz uvedl, že to není schopen určit.
Soudy obou stupňů nevěnovaly dostatečnou pozornost znaleckému posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie MUDr. A. B., který v části III. písemně vypracovaného posudku, nazvané Souhrn a rozbor, cituje znalecký posudek znalců MUDr. K. a PhDr. Ch., vypracovaný pro účely řízení o výchově nezl. D. Obviněný v tomto posudku i v posudku MUDr. B. je charakterizován jako osoba bez známek sexuální poruchy, bez známek patologicky zvýšeného sexuálního zaměření, bez známek duševní poruchy či choroby. V části II. posudku, v níž cituje z předchozího znaleckého posudku uvádí, že předchozí znalci označili vztah poškozené k obviněnému jako vyhraněně negativní, vztah obviněného k poškozené jako ambivalentní. Pokud jde o vztah nezl. D. k otci ten byl zprvu dobrý, nyní je dobrý pouze k matce, k otci ambivalentní.
Z posloupnosti výše uvedených údajů vyplývá, že obviněný je s poškozenou v rozvodovém řízení, jemuž předchází řízení o úpravě výchovy a výživy k nezl. dítěti. Obviněný se k řízení o rozvod nepřipojil, přičemž ještě v době rozhodování soudu II. stupně nebylo toto řízení skončeno. Ve znaleckém posudku je alespoň náznakově citován závěr předchozího vyšetření obviněného a poškozené, a vyplývá z něj eminentní zájem poškozené na rozvodu manželství, jakož i změna postoje nezl. syna D. k obviněnému v průběhu tohoto řízení. Z protokolu o hlavním líčení je zřejmé, že ač nezl. F. Š. asi od roku 1993 žije společně v rodině s obviněným, tedy od svých sedmi let, přesto prohlásil, že obviněný je pro něj cizí člověk (č. l. 98 spisu) a proto nevyužívá ustanovení §100 tr. ř. o možnosti odmítnout svědeckou výpověď vůči osobě blízké. V další části výpovědi uvedl, že obviněného „zrovna nemiluje“. Všechny tyto okolnosti nasvědčují zřetelnému zaujetí vůči osobě obviněného ze strany těchto svědků, přesto to však nevedlo jak orgány činné v přípravném řízení tak v řízení před soudem k tomu, aby se těmito okolnostmi blíže zabývaly, byť součástí obhajoby obviněného je od počátku tvrzení, že poškozená je schopna užít jakékoli metody k tomu, aby jej diskreditovala a nastolila tak pro sebe lepší výchozí situaci pro uspíšení rozvodu manželství. V této souvislosti vzbuzuje pochybnosti okolnost, že ač se obviněná od svých dětí nejpozději koncem měsíce srpna 2001 dověděla, že měla být ve spánku fotografována obviněným, ač tyto fotografie měla od počátku měsíce září 2001 k dispozici (č. l. 35 spisu), oznámení o trestném činu přišla osobně učinit na oddělení Policie ČR v P. až dne 21. 5. 2002, přičemž nikým z orgánů činných v trestním řízení, nebyla dotázána na důvod takřka devítiměsíční prodlevy mezi uvedenými daty. Značný význam pro posouzení věrohodnosti poškozené a jejích dětí by mělo také bližší zjištění, zda již v souvislosti se znaleckým vyšetřením u MUDr. K. a PhDr. Ch., které mělo proběhnout někdy v dubnu 2002, se poškozená či nezl. D. vyjadřovali k události z 10. 8. 2001, pokud ne, proč. Pokud ano, jak byla znalcům prezentována.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v trestním řádu i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se trestní řízení vede. Z argumentace uvedené výše je zřejmé, že jak nalézací soud, tak soud odvolací tuto povinnost plně nerespektovaly, přičemž zejména odvolací soud poté nemohl označit skutková zjištění soudu I. stupně za úplná a vyčerpávající. Je naopak zřejmé, že o skutkových zjištěních nalézacího soudu vznikly zásadní pochybnosti, že nebylo respektováno citované zákonné ustanovení, neboť zejména okolnosti svědčící ve prospěch obviněného nebyly objasněny vůbec. Pro neúplnost skutkových zjištění ve vztahu k hodnověrnosti svědků, jakož i prověření okolností, za kterých byly fotografie pořízeny, nemohlo ani hodnocení důkazů konvenovat ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Tato pochybení měl zjistit odvolací soud ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř., přičemž existence těchto zjištění by vylučovala procesní postup upravený ustanovením §259 odst. 3 tr. ř., neboť jeho zákonné předpoklady nebyly dány.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 8 To 486/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §259 odst. 3 tr. ř., a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Š. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. 2 T 129/2002, a všechna další na oba zrušené rozsudky obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu státnímu zástupci v Praze 10, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při rozhodování o tom, do kterého stadia řízení věc vrátit byly úvahy Nejvyššího soudu podmíněny především zjištěním, že v novém řízení mají být objasněny základní skutkové okolnosti rozhodné z hlediska úvah zda a jaký skutek se vlastně stal, bez nichž by nemohlo být v hlavním líčení rozhodnuto, přičemž v řízení před soudem by rozsah došetření, který Nejvyšší soud požaduje a který je vzhledem k úvahám výše uvedeným nezbytný, byl v porovnání s možnostmi opatřit takové důkazy v přípravném řízení spojen jednak s výraznými obtížemi, stejně jako by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení.
V přípravném řízení bude nutno k řízení především přibrat znalce z oboru klinické psychologie, který by vyšetřil schopnosti poškozené P. Š., jakož i nezletilých D. Š. a F. Š. nezkresleně vnímat realitu, interpretovat ji, posoudil vztah těchto osob k obviněnému z hlediska kladných či záporných emocí a postojů, jakož i zjišťoval míru lhavosti těchto osob tak, aby výsledek vyšetření mohl být podkladem pro posouzení věrohodnosti všech těchto tří svědků. V této souvislosti bude nutné vyžádat opis znaleckého psychiatricko-psychologického vyšetření obviněného, poškozené a nezl. D. Š., které bylo prováděno ve spojitosti s rozvodovým řízením a řízením o výchově nezl. D. Š., jakož i celý rozvodový spis tak, aby znalec při zpracovávání znaleckého posudku byl seznámen i s těmito podklady.
Pro potvrzení či vyvrácení obhajoby obviněného bude nutno k řízení přibrat dalšího znalce z oboru soudního lékařství, popřípadě s konzultantem z odvětví farmakologie, který by zodpověděl otázky, zda poškozená v polohách a situacích, v nichž je zachycena na fotografiích, jež jsou součástí trestního spisu, s ohledem na držení těla, konkrétní umístění na pohovce, polohy rukou, nohou apod. jeví známky spánku po předchozím omámení, nebo zda je držení těla poškozené přirozené, bez známek takového stavu či obluzení. Znalec by se rovněž měl vyjádřit k tomu, zda by poškozená v případě spánku zůstala stabilizována v polohách a situacích, ve kterých je na fotografiích zachycena.
Rovněž bude nutno opětně vyslechnout svědkyni P. Š. zejména k tomu, proč oznámení o trestném činu učinila s časovým odstupem takřka tři čtvrtě roku, a podle výsledku zjištění, zda o tomto činu hovořila také se znalci v souvislosti s posouzením komu bude svěřen do výchovy nezl. D., pak při negativním zjištění poškozenou podrobně vyslechnout k tomu, proč tak zásadní věc znalcům nesdělila.
Teprve doplnění dokazování v tomto rozsahu bude konvenovat povinnosti stanovené §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k zjištění skutkového stavu, o které nejsou důvodné pochybnosti a bude možno hodnotit důkazy již fixované v trestním spise s důkazy nově provedenými v intencích §2 odst. 6 tr. ř. Výsledkem tohoto postupu bude buďto opětné podání obžaloby na obviněného či jiný způsob meritorního rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á