ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1013.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1013/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání, které podal obviněný L. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 4 To 83/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 122/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 1 T 122/2002, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že spolu s další nezjištěnou osobou v P. v období měsíce května 1998 až srpna 1998 na základě smlouvy o podmínkách prodeje ze dne 4. 5. 1998 a následných objednávek č. 038/98 ze dne 31. 3. 1998 a č. 039/98 ze dne 28. 4. 1998, které učinil L. V. jako jednatel společnosti D. P., spol. s r. o., se sídlem D. 84, B., odebrali v prodejním skladu společnosti J. F. + C., s. r. o., elektroinstalační materiál v celkové hodnotě 746.253,50 Kč a odebrané zboží uvedené společnosti přes sjednanou výhradu vlastnictví nevrátili a v souladu se svým původním úmyslem ani neuhradili, čímž způsobili společnosti J. F. + C., s. r. o., se sídlem H., P. 1366, okr. P., pracovišti P., K. 28, škodu v celkové výši 746.253,50 Kč.
Za popsanou trestnou činnost a za sbíhající se trestnou činnost, kterou byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 3 To 17/2001, byl obviněný L. V. podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, když byl současně zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 3 To 17/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 7 let. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Prostějově napadl obviněný L. V. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 4 To 83/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 7. 4. 2003, jeho obhájkyni a příslušnému státnímu zastupitelství dne 4. 4. 2003.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný L. V. dne 30. 5. 2003 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný se domnívá, že posuzovaný skutek není trestným činem, neboť má za to, že jím podepsané listiny nebyly způsobilé naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pokud by nedošlo k faktickému odebírání zboží. Obviněný přitom tvrdí, že zboží neodebíral a ani o odběru nevěděl. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově a aby sám rozhodl o tom, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného L. V. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že podle jejího názoru obviněný namítá toliko nesprávné skutkové závěry soudu a v takovém případě není ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale důvod jiný, který však není v ustanovení §265b tr. řádu uveden. Obdobně má státní zástupkyně za to, že není dána ani první alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť soud druhého stupně prvostupňový rozsudek věcně přezkoumal a řádný opravný prostředek poté zamítl, stejně tak jako není dána jeho alternativa druhá. Závěrem proto státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného L. V. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného L. V. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Prostějově dne 30. 5. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
V rámci konkrétních námitek uplatněných v dovolání a odůvodňujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný tvrdí, že předmětný skutek není trestným činem, neboť skutkovou podstatu trestného činu podvodu nelze naplnit toliko podepsáním listin, přičemž faktický odběr zboží již neprováděl. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně v rámci svých shora citovaných skutkových zjištění dospěl k závěru, podle něhož obviněný L. V. spolu s další nezjištěnou osobou odebral v prodejním skladu poškozené obchodní společnosti předmětné zboží (když tuto skutečnost dále rozvádí v odůvodnění svého rozhodnutí na č. l. 110 trestního spisu), lze konstatovat, že obviněný podstatu tvrzeného dovolacího důvodu shledává primárně v nesprávných skutkových zjištěních, z kterých vycházely soudy obou stupňů. Podmínky pro případnou jinou právní kvalifikaci svého jednání tak obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Prostějově, ale z odlišných skutečností, než jaké soud vzal v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný L. V. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišného skutkového stavu, pak soudům nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného L. V. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil i odvolací soud. Tomuto skutku potom odpovídá právní posouzení jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Zmíněnými námitkami obviněného L. V. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu takové námitky nenaplňují. Obviněný totiž v podstatě nezpochybňuje vlastní právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že se nelze ztotožnit ani s názorem obviněného, podle kterého v případě, že by zboží fakticky sám neodebíral, ale pouze podepsal příslušné listiny (např. objednávky), by jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. řádu. Jak totiž vyjádřil soud prvního stupně ve svých skutkových zjištěních, obviněný se jednání dopustil ve spolupachatelství s další osobou, byť doposud nezjištěnou. V takovém případě již potom dále není potřebné, aby se každý ze spolupachatelů zúčastnil na celé trestné činnosti v plném rozsahu. O společné jednání jde totiž tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, ale také tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i tehdy, pokud jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti - články řetězu směřují k přímému spáchání trestného činu a jen ve svém celku naplňují jeho skutkovou podstatu a působí současně. Úmysl při spolupachatelství musí směřovat ke spáchání trestného činu společným jednáním. Tím se odlišuje spolupachatelství od souběžného pachatelství několika osob (srov. rozhodnutí pod č. 36/1973-I. Sb. rozh. tr.).
Případná participace určité osoby na trestné činnosti, která by spočívala např. v pomoci pachateli ve formě vyhotovení a podpisu objednávek nebo dalších listin, by dále mohla založit trestní odpovědnost takové osoby za účastenství na trestném činu podle §10 odst. 1 tr. zák. Nakonec i pouhé vyhotovení objednávek samotným pachatelem za existence shora zjištěného úmyslu by i v případě následného faktického neodebrání zboží mohlo být trestně postižitelné, a to v závislosti na dalších okolnostech jako příprava trestného činu podle §7 odst. 1 tr. zák. (srov. §41 odst. 2 a §250 odst. 3 tr. zák.), nebo jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Argumentace obviněného L. V. obsažená v jeho dovolání nemůže naplnit ani další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Ten je podle jeho první alternativy dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedený dovolací důvod je důvodem procesním, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného L. V. však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění zmíněného dovolacího důvodu.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud byl v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V této souvislosti lze za jedinou konkrétní argumentaci obviněného považovat jeho shora citované námitky, které měly naplňovat dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak již Nejvyšší soud vyložil výše, tento (ani jiný) dovolací důvod v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, nebyl zjištěn, takže zde nemá místa ani zmíněná alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný L. V. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonná ustanovení podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y