ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1028.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1028/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. září 2003 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 6 To 34/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 31/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 1 T 31/2002, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 3 tr. zák. a pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné psychiatricko-sexuologické léčení v ambulantní formě. Trestné činy obviněný spáchal tím, že pod bodem 1. výroku rozsudku dne 6. 2. 2002 v době mezi 13.00 hod. a 14.00 hod. ve V. M., okres Ú. n. O., oslovil na ulici nezletilou K. P., kterou pod smyšlenou záminkou, že je lékař, vylákal do bytu své matky v panelovém domě v ulici Ch. 445/II, kde jí přikázal vysvléci se a lehnout si na stůl, poté ji v úmyslu pohlavního uspokojení osahával na zádech, hýždích, břichu a stehnech v blízkosti přirození, načež poškozená dostala strach a začala brečet, přitom obviněný z fyzické vizáže poškozené poznal, že poškozená je mladší 15-ti let; v důsledku jednání obviněného utrpěla nezletilá poškozená posttraumatickou stresovou poruchu, následkem které nezletilá do současné doby prožívá sociální fobii, prvky agorafobie, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, projevy zvýšené závislosti a omezení zájmu o sociální kontakty v nejširším slova smyslu. Pod bodem 2. výroku rozsudku byl obviněný uznán vinným, že dne 6. 2. 2002 ve stejné době a na témže místě ve V. M., okres Ú. n. O. v ulici Ch. 445/II v bytě své matky poté, co se mu nepodařilo dosáhnout sexuálního uspokojení na nezletilé poškozené K. P. zakrýval jí svou rukou ústa, aby utišil její pláč a druhou rukou ji rdousil, resp. posléze ji rdousil oběma rukama, čímž došlo k jejímu intenzivnímu dušení a ohrožení jejího života neuroreflexivní zástavou dechu a oběhu, k čemuž mohlo dojít v kterémkoli okamžiku jeho násilného útoku vůči ní, když jen díky nahodilým událostem k tomuto následku nedošlo.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný odvolání proti všem výrokům rozsudku, které odůvodnil jednak prostřednictvím svého obhájce a jednak osobně. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 6 To 34/03, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. dovolání opírající se o §265b odst. 1 písm.g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že podle jeho názoru byl trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 3 tr. zák. krajským soudem nesprávně kvalifikován, neboť podle obviněného ze znaleckých posudků nelze jednoznačně konstatovat, že na straně poškozené došlo jeho jednáním k vážné poruše zdraví - těžké újmě na zdraví. Nelze tedy podle něj skutek posuzovat podle §242 odst. 1, 3 tr. zák., když není jisté, zda v budoucnu u poškozené nastanou nějaké potíže mající charakter těžké újmy na zdraví. Dále dovolatel namítl, že jak Vrchní soud v Praze, tak Krajský soud v Hradci Králové nedostatečně vyhodnotily skutečnosti, které svědčily o tom, že nebylo jeho úmyslem poškozenou usmrtit. Obviněný v dovolání poukázal zejména na to, že intenzita násilí na krku poškozené podle znaleckých posudků nebyla velká a že poranění poškozené nedosahovala svou závažností stupně ublížení na zdraví a jsou hodnocena jako poškození zdraví nepatrného významu. Dále obviněný uvedl, že z mechanismu útoku, tak jak ho uvedl ve svých výpovědích, nelze dovodit, že šlo o jednání s úmyslem poškozenou usmrtit, přestože ze znaleckých posudků vyplývá, že tupé násilí, které působilo na krk poškozené je nutno považovat za velice rizikové a schopné bezprostředně ohrozit život poškozené. Nebylo tedy podle obviněného prokázáno, že by měl v úmyslu poškozenou usmrtit, nebo že by byl srozuměn s následkem svého jednání.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 6 To 34/03, zrušil, a aby současně zrušil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 1 T 31/2002, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 3 tr. řádu nařídil, aby věc byla projednána v jiném složení senátu a souhlasil s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného J. M. uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265i odst. 1 písm g) tr. řádu, avšak tento důvod musí být skutečně v dovolání tvrzen a odůvodněn. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný v dovolání vyjadřuje pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a namítá nesprávné skutkové závěry soudů obou stupňů. Nejvyšší státní zástupkyně dále poznamenala, že dovolací námitky obviněného jsou obsahově shodné s námitkami, které obviněný uplatnil již v odvolání. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně odvolací soud věnoval těmto námitkám v odůvodnění rozsudku veškerou pozornost a právem akceptoval, že právní posouzení věci zcela koresponduje s konkrétními skutkovými okolnostmi, tak jak jsou popsány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, a současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu, přičemž zákon připouští dovolání jako mimořádný opravný prostředek.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil jak námitky právní, týkající se posouzení újmy na zdraví poškozené podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. a subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák., tak námitky, které směřují proti správnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů. Všemi těmito námitkami se odvolací soud zabýval ve svém rozhodnutí a v jeho odůvodnění. Shledal přitom neopodstatněnou námitku u skutku posouzeného jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 3 tr. zák., pokud jde o způsobení těžké újmy na zdraví poškozené nezletilé K. P. Poukázal na správný závěr krajského soudu o těžké újmě na zdraví poškozené spočívající ve vážném po delší dobu trvajícím porušení jejího duševního zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., který soud opřel o závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie a dětské psychologie znalkyň MUDr. H. M. a PhDr. J. M. Připomenul, že znalkyně při novém vyšetření duševního stavu nezletilé poškozené, tj. přibližně jeden rok po posuzovaném jednání obviněného, diagnostikovaly v souvislosti s jejími prožitky rezidua závažné posttraumatické stresové poruchy.
Nejvyšší soud dále zjistil, že odvolací soud se náležitě vypořádal také s námitkou obviněného, která se týkala naplnění subjektivní stránky trestného činu kvalifikovaného pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. Správnost závěru soudu prvního stupně o srozumění obviněného s usmrcením nezletilé poškozené (§4 písm. b) tr. zák.) vyplývá podle odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména z mechanismu násilného útoku obviněného spočívajícího v intenzivním a nikterak krátkodobém rdoušení a zakrývání úst, v jehož důsledku došlo u poškozené k dušení a ohrožení života neuroreflexivní zástavou dechu a oběhu a pouze náhodou nedošlo k usmrcení poškozené. Krajský soud tedy podle odůvodnění napadeného rozhodnutí nepochybil, když při rozhodování vycházel jak z výpovědi poškozené, jejíž věrohodnost byla objektivně potvrzena závěry znaleckého posudku z odvětví pedopsychologie, tak ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Podle posledně uvedeného znaleckého posudku šlo v tomto případě o dva rizikové faktory mechanismu napadení, a to jednak dušení a dále neuroreflexivní podráždění nervových pletení na bočních plochách krku. Ze soudně lékařského hlediska je nutno takové násilí považovat za vysoce rizikové a způsobilé vytvořit i smrtelný následek. Námitka týkající subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. již byla součástí obhajoby obviněného v řízení před soudem prvního stupně. Soudy obou stupňů se s touto námitkou ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu se zákonem vypořádaly.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265 r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek