ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1030.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1030/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání podaném obviněným D. Š., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 8 To 173/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 137/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 8 T 137/2001, byl obviněný D. Š. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že „dne 30. 9. 2001 v přesně nezjištěnou dobu po půlnoci u restaurace M. na ulici Z. m. v K. V., fyzicky napadl poškozeného P. K., kterého udeřil sklenicí do hlavy v oblasti pravého spánku, a pak jej na zemi s dosud neustanovenou osobou napadal kopy nohou, do těla a do hlavy, v důsledku čehož utrpěl poškozený hlubší tržnou ránu pravého spánku 4 cm dlouhou, a zhmožděniny pravé strany obličeje s otokem, a hematomy kolem pravé orbity.“ Za tyto trestné činy mu byl podle §221 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. (toto ustanovení nebylo ve výroku rozsudku citováno) uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 8 To 173/2002, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. napadl obviněný „základní výrok o vině i výrok o trestu a zařazení k jeho výkonu“, když dle jeho názoru špatné hmotně právní posouzení stavu věci krajským soudem vyústilo v zamítnutí odvolání. Své dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a „podpůrně“ též o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť „odvolání obviněného bylo zamítnuto, aniž proto byly zákonem předvídané podmínky“.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel poukázal na nepřesvědčivost argumentace odvolacího soudu, svědčící o nekritickém přezkoumávání závěrů okresního soudu o skutkových zjištěních, když nalézací soud ve věci účelově vykládal výpovědi svědků tak, aby odpovídaly závěrům obžaloby a skutkové větě rozsudku. Přitom poukázal na četné nedokonalosti odůvodnění obžaloby, rozsudku soudu prvního stupně, jakož i usnesení odvolacího soudu. Pro verzi obžaloby v dané trestní věci svědčí pouze výpověď poškozeného a jeho družky, obě vzájemně rozporuplné, zatímco obhajobě svědčí tři svědecké výpovědi. Vina dovolatele proto podle jeho názoru nemohla být prokázána beze vší pochybnosti a došlo k porušení zásady „in dubio pro reo“. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a vrátil věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že předmětné dovolání vytýká vady textu odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, aniž by však vytýkalo vadu v právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Podle jeho názoru navíc Krajský soud v Plzni žádné hmotně právní posouzení nerealizoval a dovolání proto bylo podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v §265b trestního řádu. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obsah dovolání je rovněž v souladu se zákonnými předpoklady uvedenými v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Dovolací námitky v předmětné trestní věci spočívají v kritice účelového výkladu výpovědí svědků soudy obou stupňů s odvoláním na četné nedokonalosti odůvodnění jejich rozhodnutí. Uplatněné dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, a s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Podle platné právní úpravy lze navíc podat dovolání pouze proti výroku rozhodnutí, nikoli proti jeho odůvodnění, i z tohoto hlediska lze ve vztahu k posuzovanému dovolání konstatovat, že neobsahuje námitku konkrétní vady ve výroku rozhodnutí soudu prvního resp. druhého stupně.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatel ve svém podání vymezil tento důvod tak, že „odvolání bylo zamítnuto jako nedůvodné, aniž proto byly zákonem předvídané podmínky“ a vyslovil domněnku, že odvolání bylo důvodné, avšak krajským soudem „záhadně nevyslyšené“. Ačkoli tedy formálně označil zákonné ustanovení důvodu dovolání uvedenému v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jeho vlastní popis tomuto označení neodpovídá, neboť nevytkl vadu, spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. I za situace, kdyby Nejvyšší soud vycházel ze slovního vyjádření důvodu dovolání uplatněného obviněným, neshledal v odpovídajícím ustanovení trestního řádu jemu korespondující dovolací důvod, tj. „nedůvodné zamítnutí odvolání“ ve veřejném zasedání. Proto i v této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu než z důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný neuplatnil žádné relevantní námitky. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. září 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová