ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1066.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1066/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 o dovolání obviněné S. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 11 To 319/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1T 89/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná S. K. byla rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 1 T 89/2001, uznána vinnou trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. Za tento trestný čin byla odsouzena podle §201 tr. zák., §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Podle §53 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. jí byl uložen peněžitý trest ve výši 50. 000,- Kč. Soud rozhodl podle §53 odst. 4 tr. zák., že peněžitý trest může obviněná zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 5.000,- Kč, počínaje měsícem, kdy rozsudek bude v právní moci. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Proti rozsudku podala obviněná S. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 11 To 319/2002, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadla obviněná S. K. dovoláním, které podala prostřednictvím své obhájkyně z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítá, že sice dopravní nehodu zavinila, když řídila motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, ale je přesvědčena, že u poškozeného V. K. nedošlo k ublížení na zdraví. Trvá na tom, že poškozený V. K. nebyl v době pracovní neschopnosti žádným způsobem omezen na svém obvyklém způsobu života a nebyl odkázán na pomoc jiné osoby. Tento závěr opírá o výpověď samotného poškozeného a také o znalecký posudek MUDr. R. T., CSc., z něhož vyplývá malá závažnost zranění, které utrpěl poškozený. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že ji zprostí obžaloby pro výše uvedený trestný čin.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněné S. K. uvedla, že se soudy prvního i druhého stupně se všemi kritérii rozhodnými pro posouzení, zda došlo k ublížení na zdraví, řádně vypořádaly. Nejvyšší státní zástupkyně odkázala na zdravotní potíže, které poškozeného V. K. omezovaly v běžném životě z hlediska jím pravidelně vykonávaných konkrétních denních pohybových aktivit, mezi které zahrnula i sportovní činnost. Podle jejího názoru právní posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. je správné. Proto navrhla, aby dovolání obviněné bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. ř., protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod dovolání, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jenom v případech, kdy skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud není další instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen, nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině, a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci. To znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod, lze vytýkat výhradně vady právní.
Pokud obviněná S. K. uplatnila výhrady vztahující se k otázce, zda šlo o ublížení na zdraví ve smyslu §201 písm. d) tr. zák., jde o námitku týkající se hmotně právního posouzení, která by mohla založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by byla důvodná.
Soudy prvního i druhého stupně došly ke správnému závěru, že jednání obviněné mělo za následek ublížení na zdraví. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, MUDr. L. B., který nechal vypracovat v odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové, vyplývá, že u poškozeného V. K. došlo k poruše na zdraví, která ho po dobu nejméně sedmi až deseti dnů omezovala bolestmi hlavy a krční páteře, což jsou oblasti, jejichž zasažení je pro lidský organismus velice citlivé, bolestivé a nebezpečné. Délce těchto bolestí odpovídala i délka pracovní neschopnosti. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem, který zaujaly soudy obou stupňů, že mezi omezení v obvyklém způsobu života nelze zařadit pouze omezení spojená s pracovní činností, ale patří mezi ně i znemožnění zejména sportovních aktivit, pokud jsou poškozenými vykonávány pravidelně a v častějších intervalech, jak tomu bylo u poškozeného V. K., neboť i tyto tvoří součást obvyklého způsobu života a tento ovlivňují. Správně proto soud prvního stupně došel k závěru, se kterým se ztotožnil i odvolací soud, že u poškozeného došlo k ublížení na zdraví, protože po delší dobu u něho trvala porucha na zdraví, která mu znesnadňovala obvyklý způsob života. V této souvislosti lze odkázat na příslušné části odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se vcelku podrobně zabývaly posouzením charakteru poruchy zdraví poškozeného ve smyslu ublížení na zdraví z hlediska trestního zákona.
Ublížení na zdraví utrpěl poškozený proto, že obviněná v silně podnapilém stavu, do kterého se dostala po požití většího množství alkoholického nápoje (stav vylučující způsobilost požitím návykové látky), řídila motorové vozidlo (výkon činnosti, při které je ohrožen život nebo zdraví lidí). Z těchto skutkových zjištění učinil soud prvního stupně správný právní závěr, že obviněná Stanislava Kaplanová spáchala trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201písm. d) tr. zák.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněná v podaném dovolání uplatnila námitku, se kterou se již náležitě vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal