ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1084.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1084/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 o dovolání obviněného M. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 44 To 224/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9, pod sp. zn. 43T 20/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. R. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 43 T 20/2002, uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Výkon trestu byl obviněnému podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci a to šestiranného revolveru zn. Holek, ráže 38 mm Special. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické formou ambulantní. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 44 To 224/2003, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §235 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Výkon trestu byl obviněnému podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci a to šestiranného revolveru zn. Holek, ráže 38 mm Special. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické formou ambulantní.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný M. R. dovoláním, které podal prostřednictvím obhájce z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání opakoval obhajobu, kterou uplatnil v řízení před soudy prvního i druhého stupně, že se jednání dopustil za podmínek nutné obrany podle §13 tr. zák. Nesouhlasil se závěry obou soudů, že svým jednání překročil meze nutné obrany. V dovolání rozebral podrobně situaci, která nastala na místě činu a dospěl k závěru, že měl právo se bránit proti útoku ze strany poškozeného K. N. a že jeho obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená.
Ze všech těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k novému řízení a rozhodnutí, případně, aby rozhodl tak, že ho zprostí v plném rozsahu obžaloby pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., neboť bylo prokázáno, že skutek není trestným činem.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že použitý dovolací důvod §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. je pouze formální a není materiálně odůvodněn s výjimkou té části, kde dovolání je založeno na námitce, že jednání obviněného bylo jednáním v nutné obraně podle §13 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že obviněný nejednal v nutné obraně, protože neexistoval útok, proti kterému by se mohl obviněný bránit způsobem, který je uvedený v §13 tr. zák. Proto navrhla, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. ř., protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 1 tr. ř.) a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod dovolání, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jenom v případech, kdy skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost soudu prvního resp. druhého stupně a provádět procesní úkony směřující ke skutkovému zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci. To v podstatě znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod, lze vytýkat výhradně vady právní.
Pokud obviněný uplatnil výhrady vztahující se k otázce, zda šlo o jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák., tak jde o námitku týkající se hmotně právního posouzení, kterou lze považovat za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Soudy prvního i druhého stupně došly ke správnému závěru, že jednání obviněného nebylo jednáním, kterého by se obviněný dopustil za podmínek nutné obrany podle §13 tr. zák., protože, jak na to již poukázal soud prvního stupně, jednání obviněného, který k zastrašení poškozeného použil střelné zbraně, byť nenabité, o čemž poškozený nevěděl, bylo zjevně nepřiměřené pochopitelnému jednání poškozeného (§13 věta druhá tr. zák.). Z toho je zřejmé, že obviněný M. R. uplatnil námitku, se kterou se již náležitě vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, aniž bylo třeba, aby dovolací soud prováděl úkony pro objasnění věci nebo dokonce doplňoval dokazování ve veřejném zasedání podle §265r odst. 7 tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal