ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1098.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1098/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 7 To 57/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 143/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. R. Ž. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 6 T 143/2002, uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 8. 1. 2002 ve 14:10 hod. u Policie České republiky, obvodního oddělení ve F. 1, po náležitém zákonném poučení podal trestní oznámení na P. J. a P. J., oba bytem K., ul. P. 3271/13, okr. O., do protokolu o trestním oznámení uvedl vědomě nepravdivé údaje o jejich jednání dne 7. 1. 2002 ve večerních hodinách, kdy měli za použití násilí vniknout do jeho bytu, dopustit se vůči němu násilí, domáhat se vydání peněz a podepsání dokladů o stavbě, přičemž předmětný skutek byl šetřen policejním orgánem pro podezření z trestného činu loupeže a následně usnesením policejního orgánu Policie České republiky, okresního ředitelství, služby kriminální policie a vyšetřování ve F. ze dne 8. 2. 2002 pod ČTS: ORFM-44/OOK-103-2002, které nabylo právní moci dne 19. 2. 2002, byla věc odložena podle §159a odst. 1 tr. řádu se závěrem, že nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.
Za to byl obviněný Ing R. Ž. odsouzen podle §174 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Citovaný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku napadl obviněný Ing. R. Ž. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 7 To 57/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto rozhodnutí byl obviněnému Ing. R. Ž. a jeho obhájci doručen dne 25. 6. 2003, příslušnému státnímu zastupitelství dne 24. 6. 2003.
Zmíněné usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný Ing. R. Ž. prostřednictvím obhájce dne 6. 8. 2003 dovoláním. Dovolací důvod spatřuje obviněný v tom, že právní závěr soudu o jeho vině je v rozporu s důkazy, které byly ve věci provedeny. Podle názoru obviněného ty důkazy, na kterých je postaven výrok o vině, budí pochybnosti, popřípadě ho z trestné činnosti neusvědčují. Odvolacímu soudu dále vytýká, že zamítl podané odvolání, ačkoliv se obviněný domáhal výpovědi dalšího svědka, což podle jeho tvrzení způsobilo neúplnost dokazování a odvolací soud tak zkrátil právo obviněného na obhajobu.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. R. Ž. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. R. Ž. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že podle jejího názoru obviněný nespojil své dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, resp. se žádným tam zmíněným dovolacím důvodem. Má za to, že náprava by byla formálně řešitelná postupem soudu prvního stupně podle §265h odst. 1 tr. řádu, avšak konkretizace dovolacího důvodu by podle státní zástupkyně otázku věcného projednání vzhledem k §265f odst. 2 tr. řádu neovlivnila. Státní zástupkyně závěrem alternativně navrhuje dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout jako podané z jiného důvodu, než jaký je uveden v §265b tr. řádu, případně je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu jako nesplňující náležitosti obsahu dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) po posouzení obsahu dovolání obviněného Ing. R. Ž. dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného Ing. R. Ž. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. M. S., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 6. 8. 2003, tudíž v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný žádný takový odkaz ve svém dovolání nezmiňuje, avšak jako dovolací důvod namítá, že právní závěr soudu o jeho vině je údajně v rozporu s důkazy, které byly ve věci provedeny. Tuto formulaci nelze v zásadě podřadit pod žádné z ustanovení §265b tr. řádu, avšak vzhledem ke zpochybnění právních závěrů odvolacího soudu lze částečně konstatovat určitou návaznost na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle něhož je možné dovolání podat v případě, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace tvrzeného dovolacího důvodu obviněný uvedl, že podle jeho názoru provedené důkazy budí pochybnost, resp. neusvědčují ho z trestné činnosti, a dále obviněný považuje dokazování za neúplné. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v nesprávných skutkových zjištěních učiněných soudy obou stupňů, resp. v jimi provedeném hodnocení důkazů, případně v neúplnosti dokazování.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění ani hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dále konstatovat, že předpokladem jeho existence je nesprávnost aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení z hlediska věrohodnosti a úplnosti, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Ing. R. Ž. namítal nesprávnost skutkových zjištění a vadné hodnocení některých důkazů, resp. jejich neúplnost, pak nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, ovšem jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.
Při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci určitého dovolacího důvodu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. R. Ž. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. K rozhodnutí o jiném právním hodnocení posuzovaného skutku by mohl Nejvyšší soud dospět jen na podkladě jiného hodnocení důkazů nebo po odhlédnutí od některých důkazů, z nichž vycházely soudy v původním řízení. K tomu ovšem, jak již bylo výše uvedeno, dovolací soud není oprávněn.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného Ing. R. Ž. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto nebyla shledána existence jak jediného v úvahu přicházejícího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak ani dovolacího důvodu jiného. Obviněný totiž v podstatě ani nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady uplatňuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů či neúplnost dokazování. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že důvod, o nějž se dovolání obviněného Ing. R. Ž. opírá, i jeho další konkrétní argumenty vycházejí z okolností, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Ing. R. Ž. podal tento mimořádný opravný prostředek z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y