ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1134.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1134/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 o dovolání podaném obviněným P. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 10 To 132/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 63/2002, takto:
Podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 2. 2003, sp. zn. 1 T 63/2002, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 17. 3. 2002 okolo 18. 35 hod. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Škoda 120 L, SPZ BEB 87-07, při jízdě po silnici III. třídy č. 11542 ve směru od obce K. do centra K. D., okr. B., při projíždění pravotočivé zatáčky vjel do protisměru, kde se levou přední částí vozidla střetl s protijedoucím motocyklem tov. zn. JAWA 250, SPZ BE 62-34, řízeným J. P. čímž došlo k jeho pádu a pádu jeho spolujezdkyně P. P. na zem, při kterém utrpěli oba těžká zranění, a to J. P.h - tříštivou zlomeninu levé stehenní kosti a zlomeninu levého předloktí, pro které byl podstatně omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší jak 6 týdnů a P. P. - tříštivou zlomeninu levé stehenní kosti s dislokací, zlomeninu pánve postihující horní raménko stydké kosti vlevo a tržnou ránu levého bérce, pro které byla podstatně omezena v obvyklém způsobu života po dobu delší jak 6 týdnů.“ Za tento trestný čin mu byl uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti a to řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 10 To 132/2003, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze napadl obviněný P. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na skutečnost, že do zatáčky vjížděl přiměřenou rychlostí, když mu náhle do vozovky vstoupil chodec. Aby nedošlo ke střetu s chodcem, byl obviněný nucen nepatrně vybočit do protisměru, přičemž ke střetu s protijedoucím motocyklem došlo téměř ve středu vozovky. Obviněný dále vytkl soudům obou stupňů, že nevyhověly jeho návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, jehož závěry by mohly potvrdit jeho popis průběhu a okolností nehody. Protože se dovolatel podle svého názoru trestného činu ublížení na zdraví nedopustil, navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a věc přikázal Okresnímu soudu v Berouně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, přičemž uvedla, že z popisu skutku ve výroku i odůvodnění rozsudku nalézacího soudu nevyplývá naplnění zákonného znaku porušení důležité povinnosti uložené podle zákona. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek nalézacího soudu i usnesení odvolacího soudu a přikázal věc Okresnímu soudu v Berouně k novému projednání a rozhodnutí a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 tr. ř. a násl.).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vyjádřil přesvědčení že se trestného činu nedopustil, neboť vybočením do protisměru odvracel střet s chodcem a ke střetu s protijedoucím motocyklem došlo téměř ve středu vozovky. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že námitky dovolatele zpochybňují skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, jakož i hodnocení důkazů ve věci provedených, aniž by však vytýkaly pochybení v právní kvalifikaci jednání jako trestného činu ublížení na zdraví či nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Dovolací námitky tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, která však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. a nelze přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. října 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová