ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1150.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1150/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. října 2003 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 12 To 357/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 3 T 427/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 3 T 427/2002, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 3 T 427/2002, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Trestný čin obviněný spáchal tím, že dne 16. 7. 2002 kolem 04.00 hodiny násilím vnikl do osobního vozidla zn. Škoda 120 SPZ MEB 12-14 žluté barvy, zaparkovaného na parkovišti před domem č. 1206-1209 v K. ulici v N., okr. M., kde ke škodě majitele vozidla L. B. odcizil autopotahy, autobaterii, autorádio a další věci z vozidla v celkové hodnotě 3.500,- Kč, ačkoliv byl za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha?západ ze dne 31. 8. 2001, sp. zn. 1 T 136/2001.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 12 To 357/2002, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl a zároveň podle §131 odst. 1 tr. řádu nařídil opravu písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, pokud šlo o zákonné označení trestného činu tak, aby písemné vyhotovení bylo v souladu se zněním vyhlášeného rozsudku.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. H. dovolání opírající se o ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku trestnosti činu - míru společenské nebezpečnosti skutku. Podle dovolatele soudy při svém rozhodování vycházely pouze z naplnění formálních znaků trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Obviněný se domnívá, že jeho jednání nedosahuje po materiální stránce vyššího než nepatrného stupně společenské nebezpečnosti (§3 odst. 2 tr. zák.), a že se tedy podle něj nejedná o trestný čin. Svůj názor odůvodnil dovolatel tím, že jím způsobená škoda 3.500,- Kč je tak nízká, že ani při naplnění formálních znaků trestného činu podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. není skutek trestným činem. Obviněný z toho dovodil, že neměl být uznán vinným a že mu neměl být uložen trest. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný poukázal na ustanovení §39 odst. 2 tr. zák., podle kterého za činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři roky, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k dosažení účelu trestu. Obviněný se z tohoto důvodu Domnívá se, že mu měl být uložen podmíněný trest odnětí svobody.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 12 To 357/2002, i předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 3 T 427/2002, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále navrhl, aby dovolací soud v souladu s ustanovením §265l odst. 4 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného nebere do vazby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného P. K. uvedla, že závěry soudu o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., včetně zjištění všech okolností významných pro stanovení stupně nebezpečnosti jednání pro společnost, jsou sice otázkami hmotně právního posouzení, které však musí podle jejího názoru vycházet ze skutkového zjištění učiněného na podkladě provedeného dokazování. Nejvyšší státní zástupkyně poznamenala, že pro dovolací soud je rozhodující konečné skutkové zjištění, podle něhož obviněný skutek spáchal tak, jak ho ve výroku o vině soud popsal. Podle jejího názoru obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však namítá nesprávné skutkové závěry soudu. Takové námitky nejsou podle nejvyšší státní zástupkyně dovolacím důvodem podle §265b tr. řádu. U dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že trestní zákon stanoví za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest nebo propadnutí věci a obviněnému byl uložen trest, který zákon připouští a ve výměře v rámci dané trestní sazby. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že dovolání obviněného je v této části zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno pokud jde o první dovolací důvod z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu a ohledně druhého dovolacího důvodu je neopodstatněné a souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a odst.1 tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu, přičemž zákon připouští dovolání jako mimořádný opravný prostředek.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení je třeba uvést, že nebezpečnost činu pro společnost je materiální podmínkou, která musí být splněna, aby šlo o trestný čin. Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti činu pro společnost , než je stupeň nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než nepatrný (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). Podle §3 odst. 4 tr. zák. stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Z rozsudku Okresního soudu v Mělníku vyplývá, že obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Ze spisu okresního soudu je pak zřejmé (viz. č. l. 16, 17, 18), že má obviněný 15 záznamů v rejstříku trestů a naposledy byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. 8. 2001, sp. zn. 1 T 136/2001, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců. Je tedy splněna materiální podmínka trestného činu podle §3 odst. 4 tr. zák. vzhledem k osobě pachatele trestného činu, jak na ni poukázal v odůvodnění napadeného rozhodnutí soud druhého stupně, když uvedl, že soud prvního stupně správně kvalifikoval skutek obviněného jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., když byly naplněny zákonné znaky, že si obviněný přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a čin spáchal vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. V souvislosti s námitkou ohledně výše škody je třeba zdůraznit, že při splnění podmínky ,,potrestání\'\' nebo \"odsouzení\" jde o trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. bez ohledu na výši způsobené škody.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že soudy obou stupňů se v souladu se zákonem vypořádaly jak se zjištěním materiálního znaku tak formálních znaků trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., přičemž stupeň nebezpečnosti činu pro společnost posuzovaly v souladu s kritérii zakotvenými v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. Soudy obou stupňů tedy nepochybily, když kvalifikovaly jednání obviněného jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod , kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, za předpokladu, že druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Ustanovení §27 tr. zák. stanoví jaké druhy trestů lze podle trestního zákona ukládat. Výčet druhů trestů je taxativní a nelze jej žádným způsobem rozšiřovat. Z tohoto výčtu pak vyplývá, že podmíněný trest odnětí svobody není samostatným druhem trestu trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného směřují výlučně proti \"tvrdosti\" uloženého trestu, spatřované v uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Vzhledem k osobě obviněného, který je recidivistou, na něhož ani nepodmíněné tresty neměly žádoucí účinek, jak na to poukázal soud druhého stupně, neobstojí ani námitka, že mělo být postupováno podle §39 odst. 2 tr. zák., neboť je zřejmé, že uložení podmíněného trestu odnětí by nevedlo u obviněného k dosažení účelu trestu. Takto pojaté námitky tedy nekorespondují s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a ani s jiným důvodem podle §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu nebyly naplněny. Obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak z jeho odůvodnění vyplývá, že namítá pouze nesprávnost skutkových zjištění soudů obou stupňů. Námitky, které podmiňují změnu právního posouzení skutku změnou skutkových zjištění soudu, není možno podřadit pod některý z dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu. Z odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak vyplývá, že ani tyto námitky neodůvodňují tvrzený dovolací důvod a nekorespondují ani s jiným důvodem dovolání podle §265b písm a) - l) tr. řádu.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst.1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo z převážné části podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu a ve zbývající části, pokud jde o námitky proti uloženému trestu, šlo o námitky zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek