ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1223.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1223/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. prosince 2003 o dovolání obviněného R. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 1 To 456/2003, kterým rozhodoval jako stížnostní soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 40 Nt 907/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Proti obviněnému R. Š. bylo dne 14. 1. 2002 pod sp. zn. ORNJ?16/TOOK-2002 policejním orgánem Okresního ředitelství Policie České republiky v N. J. zahájeno trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Dne 19. 4. 2002 bylo jeho trestní stíhání rozšířeno o trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. Zt 103/2002, bylo trestní stíhání obviněného zastaveno pro nepříčetnost podle §172 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 20. 9. 2002, sp. zn. 2 KZt 1691/2002. Tímto dnem nabylo usnesení o zastavení trestního stíhání právní moci. Okresní soud v Novém Jičíně vyhověl návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně na uložení ochranného léčení, který byl podán dne 22. 7. 2002, a obviněnému R. Š. usnesením ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 40 Nt 907/2002, uložil podle §72 odst. 1 tr. zák. ambulantní ochranné léčení psychiatrické. Proti usnesení si podal obviněný stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 1 To 456/2003, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
Obviněný R. Š. podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 1 To 456/2003, prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), j) tr. řádu. Obviněný v dovolání namítl, že samotný skutek nebyl nikdy zcela řádně prošetřen. Z popisu situace na místě činu, jak ho podrobně uvedl obviněný v dovolání, je zřejmé, že obviněný popírá, že by se trestné činnosti dopustil. Dále namítl, že ke dni rozhodování o uložení ochranného léčení uplynula již dlouhá doba, takže závěry znalce neodpovídají jeho současnému duševnímu stavu. Závěrem dovolání obviněný R. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 40 Nt 907/2002.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného R. Š. uvedla, že dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně jak ve specifikaci napadeného výroku, tak i v tzv. petitu dovolání. Pokud by tato vada nebyla odstraněna, navrhla odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pro případ, že by výše uvedená vada byla napravena, tak je toho názoru, že pokud bylo trestní stíhání obviněného zastaveno, jsou jeho dovolací námitky týkající se právního posouzení skutku neopodstatněné, když o skutkovém základu nebyly žádné pochybnosti. Proto nepřichází v úvahu dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, je nejvyšší státní zástupkyně přesvědčena, že tomuto důvodu nelze přisvědčit, protože podmínky pro uložení ochranného léčení byly splněny, neboť bez realizace ochranného léčení hrozí ze strany obviněného nebezpečí opakování trestné činnosti. Protože není důvod k pochybnostem o objektivnosti závěrů znaleckého posouzení choroby obviněného, jsou dány zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení podle §72 odst. 1 tr. zák. Ze všech těchto důvodů se nejvyšší státní zástupkyně domnívá, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, a navrhuje podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a), popřípadě písm. b), e) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni. Obviněný v úvodu dovolání sice uvedl, že dovolání směřuje proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 40 Nt 907/2002, ale konkretizoval, že to je ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 1To 456/2003. Z toho lze dojít k závěru, že dovolání obviněného směřuje i proti tomuto usnesení, tedy proti rozhodnutí soudu ve druhém stupni (§265a odst. 1 tr. řádu). Dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. řádu. Dovolání bylo podáno včas, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu) a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu je dán, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podmínky pro uložení ochranného léčení osobě, která není pro nepříčetnost trestně odpovědná, jsou stanovené v §72 odst. 1 tr. zák. Musí jít o pachatele činu jinak trestného, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem nejvyšší státní zástupkyně, podle něhož nepřichází v úvahu dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože trestní stíhání obviněného bylo zastaveno, takže jeho námitky týkající se právního posouzení skutku ve smyslu stanovené právní kvalifikace jsou neopodstatněné, neboť ze skutkových zjištění uvedených v usnesení o zastavení trestního stíhání vyplývá, že obviněný R. Š. na místě veřejnosti přístupném se dopustil výtržnosti tím, že napadl jiného, protože se poškozenému A. B. na ulici Z. v N. J. zakousl do obličeje, přičemž zranění, které mu tím způsobil, si vyžádalo léčení po dobu čtyř týdnů. Takto vyjádřenému skutkovému stavu by odpovídalo správné právní posouzení jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák a trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., pokud by obviněný byl příčetný. Navíc obviněný nenabídl žádný argument, který by svědčil o takové vadě napadeného rozhodnutí, jež by citovanou právní kvalifikaci zpochybňovala. Pokud by bylo podáno dovolání jenom z tohoto důvodu, bylo by odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání, které bylo podáno z jiných než zákonem stanovených důvodů.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu, tak ani v tomto případě nemohl Nejvyšší soud námitkám obviněného přisvědčit. Soudy obou stupňů, zejména stížnostní soud, v odůvodnění rozhodnutí podrobně zhodnotily všechny důležité skutečnosti a okolnosti případu a došly k závěru, že o skutkovém základu spáchaného činu nejsou žádné pochybnosti. Závěr o tom, že obviněný spáchal skutek, který by byl trestným činem, pokud by obviněný byl příčetný, má svůj základ ve skutkových zjištěních. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vyplývá, že bez uložení ochranného léčení u obviněného R. Š. hrozí stálé nebezpečí, že může dojít k podobnému nebo ještě závažnějšímu protispolečenskému jednání. Nebude-li uloženo ochranné léčení, zvyšuje se u obviněného možnost dalšího agresivního jednání. Znalec MUDr. J. R. závěry znaleckého posudku stvrdil, a tím je i aktualizoval u veřejného zasedání, které se konalo dne 22. 4. 2003.
Z výše uvedeného je zřejmé, že psychiatrické ochranné léčení ve formě ambulantní bylo obviněnému uloženo po splnění všech zákonných podmínek uvedených v §72 odst. 1 tr. zák., a proto bylo dovolání obviněného Nejvyšším soudem odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Púry
Vyhotovil:
JUDr. Jiří Šoukal