ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1275.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1275/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2003 o dovolání obviněného V. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 7 To 409/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku?Místku, pod sp. zn. 4 T 2/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. T. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 4 T 2/2002, uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 7 To 409/2002, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Usnesení Krajského soudu Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 7 To 409/2002, napadl obviněný V. T. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítá, že se sice jednání vůči poškozenému V. P. dopustil, ale jeho jednání měly soudy kvalifikovat pouze jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., neboť u poškozeného nevznikla těžká újma na zdraví. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 7 To 409/2002, podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu v celém rozsahu zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného V. T. uvedla, že se soudy prvního i druhého stupně se všemi kritérii rozhodnými pro posouzení, zda došlo k ublížení na zdraví, řádně vypořádaly. Poukázala na to, že poškozený V. P. z hlediska soudně lékařského utrpěl poškození mozku, a proto šlo o vážnou život ohrožující poruchu zdraví, která současně odpovídala poškození mozku jako životně důležitého orgánu. Podle jejího názoru byly splněny podmínky §89 odst. 7 písm. e) tr. zák., když jednání obviněného dospělo až do stadia dokonání trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného V. T. bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod dovolání, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem jenom v případech, kdy skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do skutkového zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci. To v podstatě znamená, že s odkazem na tento dovolací důvod, lze vytýkat výhradně vady právní.
Pokud obviněný V. T. uplatnil výhrady vztahující se k otázce, zda šlo o pokus trestného činu nebo o dokonaný trestný čin, tak jde o námitku týkající se hmotně právního posouzení, kterou lze považovat za dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Nejvyšší soud zjistil z doplňku znaleckého posudku MUDr. I. P., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace traumatologie (č. l. 168-173), že u poškozeného V. P. došlo k poškození mozku, způsobeného nedostatečným okysličením mozkové tkáně, čímž byl ohrožen jeho život. Poškození mozku se projevilo bezprostředně bezvědomím a bylo prokázáno změnami reflexů při neurologickém vyšetření i při vyšetření elektroencefalografickém. Znalec dospěl k závěru, že šlo o poškození, které bylo zjištěno ještě při vyšetření poškozeného dne 3. 12. 2001 a šlo z hlediska soudně lékařského o poranění důležitého orgánu, při kterém byl ohrožen život poškozeného V. P. Následky poranění mozku odeznívaly podle znalce ještě v prosinci 2001.
Trestní zákon vymezuje pojem těžké újmy na zdraví dvěma podmínkami, které musí být splněny zároveň. Vždy musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění a újma na zdraví musí odpovídat alespoň jednomu z taxativně uvedených typů zranění uvedených v §89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák. Není pochyb o tom, že u poškozeného V. P. došlo k vážné poruše zdraví, protože u něho došlo k poškození mozku. Byla splněna i druhá podmínka uvedená v §89 odst. 1 písm. e) tr. zák. (poškození důležitého orgánu), protože za poškození důležitého orgánu se považuje takové porušení některého z tělesných orgánů, při němž vzniká nebezpečí pro život. Ze znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že u V. P. byl ohrožen jeho život poškozením mozku, který je důležitým orgánem.
Z těchto skutkových zjištění učinil soud prvního stupně správný právní závěr, se kterým se ztotožnil i odvolací soud, že u poškozeného došlo k těžké újmě na zdraví podle §89 odst. 7 písm. e) tr. zák, takže jednání obviněného V. T. dospělo do stadia dokonaného trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a nešlo proto o pouhý pokus tohoto trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný V. T. uplatnil námitku, se kterou se již náležitě vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou vadou, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, aniž bylo třeba, aby dovolací soud prováděl úkony pro objasnění věci nebo dokonce doplňoval dokazování ve veřejném zasedání podle §265r odst. 7 tr. řádu. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal