ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.1294.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 1294/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2003 o dovolání, které si podal Ch. N. X., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 5 To 55/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 16/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ch. N. X. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 36 T 16/2001, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák. ve znění novely č. 265/2001 Sb., trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. ve znění novely č. 265/2001 Sb. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Trest byl uložen i za sbíhající se trestný čin podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 36 T 16/2001, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 5 To 66/2002. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 36 T 16/2001, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 5 To 66/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Pro výkon trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti roků a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 20.000,- Kč.
Proti rozsudku podal obviněný Ch. N. X. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 5 To 55/2003, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák ve znění novely č. 265/2001 Sb., trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. ve znění novely č. 265/2001 Sb. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve znění novely č. 265/2001 Sb. Podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. byl obviněný Ch. N. X. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Trest byl uložen i za sbíhající se trestný čin podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 36 T 16/2001, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 5 To 66/2002. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 36 T 16/2001, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 5 To 66/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Pro výkon trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti roků a podle §55 odst. 1 písm.a) tr. zák. byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 20.000,- Kč.
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 5 To 55/2003, napadl obviněný Ch. N. X. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný se domnívá, že soudy prvního i druhého stupně došly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho i k nesprávným právním závěrům. Obviněný popírá, že by pašoval cigarety, neboť jako vietnamský občan nesmí cestovat do Polské republiky a proto nemohl cigarety ze zahraničí dovážet. Obviněný uvedl, že pokud v jednom případě v autě vezl nějaké cigarety, jednalo se o jejich převoz z O. do N. J., kdy působil jako řidič a o náklad se nezajímal. Poukazuje na to, že předmětný automobil používalo více vietnamských občanů a že vůbec neznal manžele M. Nikdy s nimi nehovořil a nikdy je nenavštívil. Důkaz telefonním odposlechem považuje obviněný za neprůkazný, zejména když soudy nevyhověly jeho žádosti o opatření znaleckého posudku, který by provedl audiovizuální rozbor hlasů zachycených v telefonním odposlechu. Z těchto všech důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 5 To 55/2003, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 36 T 16/2001, zrušil v celém rozsahu a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání, které podal obviněný Ch. N. X., uvedla, že obviněný opřel veškerou svou argumentaci jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká zjištění z důkazů vyvodily, případně které důkazy bylo potřeba podle obviněného ještě provést, aby byl řádně zjištěn skutkový stav věci. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně se obviněný domáhá revize skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy prvního i druhého stupně, a pouze předkládá vlastní verzi rozhodných událostí, a to v reakci na závěr Vrchního soudu v Olomouci vyjádřený ve výroku o vině. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně však nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání, které podal obviněný Ch. N. X., odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný Ch. N. X. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu Olomouci.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný Ch. N. X. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že soudy prvního i druhého stupně došly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho i k nesprávným právním závěrům, že nepašoval cigarety a že vůbec neznal manžele M. Stejnou povahu má i námitka obviněného, že se jednalo se o převoz cigaret v rámci České republiky, a požadavek na doplnění dokazování znaleckým posudkem, který by provedl audiovizuální rozbor hlasů zachycených v telefonním odposlechu.
Obviněný Ch. N. X. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Skutkový stav vyjádřený ve výroku rozsudku Vrchního soudu Olomouci i v jeho odůvodnění zahrnuje všechny znaky trestných činů, pro které byl obviněný uznán vinným. Není proto pochyb o tom, že takto zjištěnému a v rozsudku uvedenému skutku odpovídá jeho správné právní posouzení jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák ve znění novely č. 265/2001 Sb., trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. ve znění novely č. 265/2001 Sb. a trestného činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve znění novely č. 265/2001 Sb.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný Ch. N. X. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Púry
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal