ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.428.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 428/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2003 o dovolání obviněného D. S. a o dovolání obviněného ml. M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 13 To 339/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 43/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. S. a obviněného ml. M. Š. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 1 T 43/2002, byli obviněný D. S. a obviněný ml. M. Š. uznáni vinnými v bodě 1 a 2 výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a obviněný ml. M. Š. v bodě 3 výroku o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Za to byl obviněný D. S. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Obviněný ml. M. Š. byl odsouzen podle §234 odst. 1 za použití §35 odst. 1 a §78 tr. zák. a §79 tr. zák. (správně §79 odst. 1 tr. zák.) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. a §81 odst. 1 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem určené pro mladistvé. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného revolveru zn. Kora Brno v. č. 521245 a zajištěné podomácku vyrobené jednoranné pistole ráže 4,5 mm.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění a rodiče obviněného ml. M. Š. odvolání, které Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 13 To 339/2002, podle §256 tr. řádu zamítl. Toto usnesení Krajského soudu v Praze byl obviněnému D. S. doručeno dne 4. 11. 2002, jeho obhájkyni JUDr. J. K. dne 1. 11. 2002, obviněnému ml. M. Š. dne 1. 11. 2002, jeho obhájci JUDr. F. Č. dne 31. 10. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 30. 10. 2002.
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 13 To 339/2002, napadl dne 23. 12. 2002 obviněný D. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. K., a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve spojení s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť tímto rozhodnutím bylo podle něj zamítnuto odvolání proti rozsudku, jímž byl uznán vinným, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, protože toto rozhodnutí soudu prvního stupně se opíralo o nesprávné hmotně právní posouzení ustanovení o ukládání trestu. Dovolatel zdůraznil, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. a §34 písm. h) tr. zák. Nesprávné vyhodnocení stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání, stejně tak jako nesprávné vyhodnocení přitěžující okolnosti podle §34 písm. h) tr. zák. vedlo podle jeho názoru k nesprávnému závěru o nutnosti uložení nepodmíněné trestu odnětí svobody. I když nezpochybňuje závěry soudů obou stupňů ve výroku o vině, domnívá se, že trest, který mu byl uložen je nepřiměřeně přísný a účelu trestu mohlo být u něj dosaženo uložením podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem za podmínek §60a tr. zák.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 13 To 339/2002, a podle §265l tr. řádu věc vrátil Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl ohledně uložení trestu, případně aby Nejvyšší soud České republiky sám ve věci rozhodl tak, že uložený trest obviněnému podle §60a tr. zák. podmíněně odloží na přiměřenou zkušební dobu. Současně požádal, aby Nejvyšší soud České republiky za použití §265o odst. 1 tr. řádu přerušil v jeho případě výkon trestu odnětí svobody.
Obviněný ml. M. Š. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 13 To 339/2002, dne 18. 11. 2002 prostřednictvím svého obhájce JUDr. F. Č., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Soudům obou stupňů vytkl nesprávné uložení trestu, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřeně přísný. Poukázal na své doznání a upřímnou lítost v průběhu trestního řízení, jakož i na své řádné chování před spácháním trestného činu. Vzhledem k §76 tr. zák. o účelu trestu u mladistvého je přesvědčen, že k jeho nápravě by postačoval podmíněný trest odnětí svobody s delší zkušební dobou, neboť samotné trestní řízení na něj mělo dostatečný výchovný vliv.
Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a sám podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že výkon trestu odnětí svobody se mu podmíněně odkládá.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného D. S. uvedla, že v dovolání jsou citovány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, avšak podle obsahu toto dovolání směřuje výlučně proti výroku o trestu. Konstatuje, že výrok o trestu lze dovoláním napadnout pouze z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, přičemž však tento dovolací důvod nebyl uplatněn v souladu se zákonem, neboť obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby pro daný trestný čin. Dovolání proto považuje za neopodstatněné, neboť nejsou naplněny dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného D. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, jako zjevně neopodstatněné odmítl a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného ml. M. Š. nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření uvedla, že z důvodů uvedených v ustanovení v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat toliko tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Žádná z těchto podmínek však v tomto případě nebyla splněna, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, tj. v rámci trestní sazby §234 odst. 1 tr. zák., modifikované podle §79 odst. 1 tr. zák. Z uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného ml. M. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami a v zákonné lhůtě. Podle §265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle §265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání obviněného D. S. zjistil, že je podal z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, které spatřuje v tom, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest odnětí svobody. Je však třeba uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 tr. zák. až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu ani žádného jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. řádu. Ohledně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je pak třeba zdůraznit, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu tohoto dovolacího důvodu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestů. Může se tedy jednat například o pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo trest úhrnný, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu a podobně (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V případě obviněného D. S. však žádné z výše naznačených pochybení při ukládání trestu zjištěno nebylo. Obviněnému byl uložen trest podle §234 odst. 1 tr. zák. ve výměře tří roků odnětí svobody nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Byl mu tedy uložen druh trestu, který ustanovení §234 odst. 1 tr. zák. o trestném činu loupeže připouští a ve výměře, která je v rámci trestní sazby za citovaný trestný čin. Trestní zákon stanoví u trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody na dvě léta až deset let.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného D. S. bylo podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit k dovolání obviněného, že nemohl přihlížet k doplňku dovolání doručenému Nejvyššímu soudu dne 9. 5. 2003, tj. po uplynutí lhůty k podání dovolání, neboť podle §265f odst. 2 tr. řádu lze rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Argumentaci rozvedenou v předcházejících odstavcích je nutno vztáhnout i na dovolání obviněného ml. M. Š., který rovněž zaměřil své dovolání pouze proti výroku o trestu. Tomuto obviněnému byl uložen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., §78 tr. zák. a §79 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, se zařazením podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. a §81 odst. 1 tr. zák. do věznice s dozorem určené pro mladistvé a dále mu byl uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci. I v případě tohoto obviněného se tedy jedná o druhy trestů, které trestní zákon připouští na trestný čin, kterým byl uznán vinným, a pokud jde o trest odnětí svobody ve výměře v rámci trestní sazby stanovené trestním zákonem. Dovolání obviněného ml. M. Š. bylo proto podáno z jiných důvodů než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. S. a obviněného ml. M. Š. podaná proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 13 To 339/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení §265b tr. řádu, obsahující některý z dovolacích důvodů.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Vzhledem k odmítnutí dovolání obviněného D. S. předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu, tj. k přerušení výkonu trestu odnětí svobody u tohoto obviněného. Navíc obviněný svůj návrh nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by byly neslučitelné s dalším výkonem trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval:
JUDr. Pavel Dolinek