ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.490.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 490/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. května 2003 o dovolání, které podal obviněný L. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 5 To 71/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 7/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 45 T 7/2000, uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. a trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil tím, že spolu se spoluobviněnými mladistvým M. B. a R. K. dne 4. 2. 1996 kolem 4.00 hod. v K., okr. B., na ul. V. ze zášti vůči občanům romské národnosti, kteří obývali na uvedené ulici dům č. 11, vhodili přes zavřená okna do dvou jeho přízemních bytů zápalné láhve, které si za tímto účelem zhotovili, přičemž jedna láhev byla uhašena bez následků uživatelem jednoho z bytů D. V., druhá zápalná láhev vhozená do bytu R. J., jenž nebyl přítomen, však způsobila požár, který musel být likvidován zásahem hasičského sboru města K., přičemž v případě, že by k zásahu nedošlo, mohl se požár rozšířit na celý obytný dům, jehož hodnota činila 738 020,- Kč a v němž se v době útoku nacházelo nejméně 15 osob, z toho 5 dětí, kterým hrozila smrt nebo těžká zranění.
Za to byl obviněný L. K. odsouzen podle §179 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byli současně uznáni vinnými i další obvinění, a to mladistvý M. B., R. K., mladistvý P. H. a M. M., byly jim uloženy tresty a byl učiněn výrok o náhradě škody.
Uvedené rozhodnutí napadl obviněný L. K. odvoláním a současně tak učinili i státní zástupce, spoluobviněný M. M. a poškozený M. K. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 5 To 71/2002, podle §256 tr. řádu podaná odvolání jako nedůvodná zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému L. K. doručen dne 21. 11. 2002, jeho obhájci dne 12. 11. 2002 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 1. 11. 2002.
Proti zmíněnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný L. K. dne 21. 1. 2003 dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. S poukazem na písemné odůvodnění svého odvolání obviněný uvádí, že podle jeho názoru soudy činné dříve ve věci při rozhodování o vině vycházely v podstatě toliko z výpovědi svědka P. A., kterou učinil dne 19. 2. 1996 a která byla následně u hlavního líčení podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu přečtena. Obviněný má však za to, že podmínky pro takový postup nebyly splněny, neboť ke dni 19. 2. 1996, kdy mu bylo sděleno obvinění pouze z trestného činu podle §196 odst. 1, 2 tr. zák., neměl obhájce, který by se tohoto výslechu mohl účastnit. Domnívá se proto, že důkaz výpovědí svědka P. A. je v rozporu se zmíněným ustanovením trestního řádu a že se jedná o závažnou vadu, k níž měl odvolací soud přihlédnout.
Závěrem podaného dovolání obviněný L. K. uvádí, že o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku bylo podle jeho názoru rozhodnuto, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci v části, která se ho dotýká, a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného L. K. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že obviněným uplatněný dovolací důvod neodpovídá obsahu dovolání, neboť jím předložené argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů. Za popsané situace bylo dovolání podle státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství podáno z jiného důvodu, než jaké jsou vyjmenovány v §265b tr. řádu, a navrhuje proto, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Vrchního soudu v Olomouci jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného L. K. podané proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. K., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Krajského soudu v Ostravě dne 23. 1. 2003, když zásilka s dovoláním byla předána k poštovní přepravě dne 21. 1. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který je (ve znění účinném od 24. 5. 2002) naplněn tehdy, když v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný L. K. však v dovolání uvedl, že soudy činné dříve ve věci rozhodly o jeho vině na základě svědecké výpovědi, která byla u hlavního líčení přečtena podle §211 odst. 3 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky pro takový postup.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je – jak je zřejmé z citace textu zákona – dán, jestliže některý z výroků napadeného rozhodnutí chybí nebo je alespoň neúplný. Obviněný L. K. ovšem ve svém dovolání neuvádí žádnou konkrétní námitku, kterou by bylo možné o zmíněné ustanovení opřít. Dovolání obsahuje pouze argumenty směřující proti naznačenému procesnímu postupu ve věci dříve činných soudů, nikoli však námitky spočívající v tvrzení o neúplnosti či dokonce absenci některého výroku. Citovaný názor obviněného přitom zjevně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu naplnit nemůže, přičemž Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí ani v jemu předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně neshledal, že by snad v nich chyběl jakýkoli výrok nebo byl některý z učiněných výroků neúplný.
Nejvyšší soud se dále zaměřil na zjištění, zda argumenty uplatněné obviněným L. K. nenaplňují některý dovolací důvod jiný. V závěru svého dovolání obviněný tvrdí, že o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku bylo podle jeho názoru rozhodnuto, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, což naznačuje námitku ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Zmíněné ustanovení však obsahuje důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného L. K. ovšem bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení stanovených podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění této alternativy zmíněného dovolacího důvodu.
Námitka uplatněná obviněným v dovolání současně není způsobilá naplnit ani žádný jiný z dovolacích důvodů, které zákon v §265b tr. řádu vymezuje. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě toliko výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k přezkoumávání dokazování provedeného soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost dokazování nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat důkazy již provedené, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacích důvodů je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a výsledky jimi provedeného dokazování. V trestní věci obviněného L. K. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Nejvyššímu soudu tedy v dovolacím řízení nepřísluší bez dalšího hodnotit postup při dokazování včetně otázky, zda výpověď svědka P. A., o kterou soudy opřely výrok o vině obviněného, byla přečtena v souladu se zákonem. Navíc se s problematikou zákonnosti tohoto důkazu podrobně vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání byl sice citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž stal vytýkaný nedostatek v provedeném dokazování. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný L. K. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y