ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.503.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 503/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2003 o dovolání obviněného P. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 3 To 236/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 4 T 12/2001, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se ohledně obviněného P. B. zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 3 To 236/2002, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 T 12/2001.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené části obou těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu ve Zlíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 T 12/2001, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pro skutky popsané v rozsudku pod body 1) až 8) a trestným činem ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1 tr. zák. pro skutek popsaný v rozsudku pod bodem 9). Tyto trestné činy spáchal tím, že společně s obviněným R. P.
1. v k. ú. obce R., okr. Z. v přesně nezjištěné době od února do dubna 1999 odcizili z parcely číslo 1893/1 celkem 103,11 m3 dřevní hmoty, majiteli J. H., způsobili tímto jednáním škodu ve výši 179.626,60 Kč,
2. v k. ú. obce R., okr. Z. v měsíci březnu 1999 odcizili z parcely číslo 1893/2 celkem 99,42 m3 dřevní hmoty a majiteli J. F., způsobili tímto jednáním škodu ve výši 172.512,40 Kč,
obviněný P. B. sám
3. v k. ú. obce N., okr. Z. v přesně nezjištěné době od počátku června 1999 do 19. 7. 1999 odcizil z parcel číslo 2642, 2639, 2633 celkem 93,4 m3 dřevní hmoty, majitelce J. G., způsobil tímto jednáním škodu ve výši 161.317,20 Kč,
4. v témže místě a v téže době odcizil z parcely číslo 2648 celkem 9,02 m3 dřevní hmoty, majitelce Z. K., způsobil tímto jednáním škodu ve výši 15.909,30 Kč,
5. tamtéž a v téže době odcizil z parcely číslo 2657 celkem 8,3 m3 dřevní hmoty a majiteli J. V., způsobil tímto jednáním škodu ve výši 14.584,10 Kč,
6. v témže místě a v téže době odcizil z parcely číslo 2572 celkem 24,02 m3 dřevní hmoty a majiteli A. G., způsobil tímto jednáním škodu ve výši 42.241,20 Kč,
7. v témže místě a v téže době odcizil z parcely číslo 2658/1 celkem 12,05 m3 dřevní hmoty a majiteli J. P., způsobil tímto jednáním škodu ve výši 21.129,20 Kč,
8. tamtéž a v téže době odcizil z parcely číslo 2631/1 celkem 17,57 m3 dřevní hmoty a tím majitelce L. M., způsobil škodu ve výši 31.021,50 Kč,
9. na různých místech okresu Z. v době od počátku roku 1999 do 9. 2. 2000, kdy byl vzat do vazby, způsobem zcela se vymykajícím řádné těžbě a předpisům o ochraně životního prostředí, neoprávněně vytěžil v lokalitě Chráněné krajinné oblasti B. K. dřevní hmotu se způsobením značné škody, přičemž vytěžené území nezalesňoval a těžil i stromy, které nebyly ve věku předepsanému k těžbě, čímž vážně ohrozil životní prostředí.
Za tyto trestné činy byl obviněný P. B. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 9. 2000, sp. zn. 3 T 133/98. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s R. P. nahradit škodu poškozeným J. H., bytem R. č.p. 26, ve výši 179.626,60 Kč, J. F., bytem R. č.p. 25, ve výši 70.000,- Kč, a dále byla obviněnému uložena povinnost, aby sám nahradil škodu poškozeným:
- J. G., bytem S., H. 746, ve výši 161.317,20 Kč,
- Z. K., bytem L., L. J. č.p. 380, ve výši 15.901,30 Kč,
- J. V., bytem S., N. č.p. 11, ve výši 14.584,10 Kč,
- A. G., bytem S., V. 391, ve výši 42.241,20 Kč,
- J. P., bytem H. L. č.p. 9, ve výši 21.129,20 Kč,
- L. M., bytem S., N. č.p. 47, ve výši 31.021,50 Kč.
Dále byli obvinění P. B. a R. P. zproštěni obžaloby okresního státního zástupce ve Z., kterou jim bylo kladeno za vinu, že společně
1. v k. ú. obce Š., okr. Z. v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 1999 odcizili z parcely číslo 1530 a 1532 celkem 38,85 m3 dřevní hmoty a majiteli J. H., tak způsobili tímto jednáním škodu ve výši 72.372,40? Kč,
2. v k. ú. obce B., okr. Z. v přesně nezjištěné době od 8. 2. 2000 do 9. 2. 2000 vytěžili z parcely číslo 5202 a 5203 majitele A. T., celkem 18,88 m3 dřevní hmoty v hodnotě 28.130,50 Kč, kterou však nestačili odvést a zanechali ji na místě,
a obviněný P. B. sám
3. že v k. ú. obce B., okr. Z. v přesně nezjištěné době začátkem měsíce února 2000 odcizil z parcely číslo 5208 celkem 225,26 m3 dřevní hmoty majiteli J. S., a způsobil mu tak škodu ve výši 298.780,80 Kč,
čímž měli spáchat spolu s dalšími dílčími útoky, kterými byli uznáni vinnými, pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, písm. b), 3 písm. b) tr. zák. a to z důvodu uvedeného v §226 písm. c) tr. řádu.
Obviněný P. B. byl dále podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn té části obžaloby okresního státního zástupce ve Zlíně, kterou je mu kladeno za vinu, že
4. ve V. M., okr. V. dne 1. 11. 1999 uzavřel s A. P., kupní smlouvu na prodej parcely číslo 5209 v místě zvaném \"H.\" v k. ú. B., přičemž přesto, že se dohodl pouze na koupi této parcely, nechal po podepsání kupní smlouvy dopsat do smlouvy další dvě parcely, a to parcelu číslo 5210 a 5211 a A. P. tak způsobil tímto jednáním škodu v celkové výši 167.721,80 Kč, čímž měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně podal obviněný P. B. odvolání. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 3 To 236/2002, dovolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 3 To 236/2002, napadl obviněný P. B. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. M. H., a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný napadl výrok o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ohledně skutků popsaných v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně v bodě 1., 2., a s tím, že z popisu skutku není možné dovodit existenci objektivní stránky, zahrnující jednání pachatele, následek a kauzální nexus mezi jednáním pachatele a následkem. Obviněný dále uplatnil námitky, které se týkají skutkových zjištění a směřují proti hodnocení provedených důkazů. K trestnému činu ohrožení životního prostředí podle §181a tr. zák., dovolatel namítl, že popis skutku v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně je nekonkrétní a není možné jej takto právně kvalifikovat, neboť tato blanketní norma trestního zákona odkazuje na další právní předpisy, jejichž citace ve skutkové větě absentuje. Pouze v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je odkaz na porušení lesního zákona, ovšem chybí citace příslušného ustanovení dotčeného zákona, které bylo porušeno a jakým způsobem. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. zák. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 3 To 236/2002, a to ve výroku o vině skutky pod body 1., 2. a 9. rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 T 12/2001, a aby současně zrušil celý výrok o trestu.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného P. B. uvedla, že dovolatel kromě výslovně uvedeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť při posuzování dovolacích důvodů je třeba vycházet nejen ze zákonného pojmenování dovolacích důvodů tak, jak jsou v dovolání označeny, ale z obsahu podání tak, jak jsou tvrzeny v materiálním smyslu. K námitkám ohledně skutkových zjištění podotkla, že tyto nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je uplatnit ani v rámci jiného zákonem stanoveného dovolacího důvodu, a proto k nim ve vyjádření nebylo dále přihlíženo. Dovolání obviněného je podle nejvyšší státní zástupkyně relevantní v části týkající se chybné právní kvalifikace skutku posouzeného jako trestný čin ohrožení životního prostředí podle §181a tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že zákonným znakem trestného činu podle §181a odst. 1, 2 tr. zák. je mimo jiné způsobení značné újmy na životním prostředí a zákonným znakem tohoto trestného činu podle §181a odst. 1, 3 tr. zák. je újma velkého rozsahu na životním prostředí. Za situace, kdy kvalifikované skutkové podstaty obsahují kvantifikační kriteria následku, je třeba rovněž základní skutkovou podstatu kvantifikovat. Pokud není možné zjistit přesnou výši škody, musí být zjištěna alespoň minimální výše, přičemž tato minimální výše škody se musí opírat o provedené důkazy stejně jako každá jiná okolnost a není možné ji určit pouhým odhadem. Pouze přibližný údaj o výši způsobené škody nemůže být dostačující, jak je tomu v posuzovaném případě, kdy výše celkové škody způsobené trestným činem je zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty a je rozhodující pro určení, zda obviněný svým jednáním naplnil základní či kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu. Dále je třeba vzít v úvahu, že odvolací soud ve věci rozhodoval za účinnosti novely trestního zákona provedené zák. č. 134/2002 Sb., kdy již trestní zákon obsahoval speciální skutkovou podstatu, a to poškozování lesa těžbou podle §181c tr. zák., přičemž s ohledem na rozdíl trestních sazeb je tato právní kvalifikace pro obviněného ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák. příznivější, než-li ustanovení §181a tr. zák. ve znění do 30. 6. 2002, tj. v době spáchání trestného činu. Nejvyšší státní zástupkyně se domnívá, že odvolací soud pochybil, když výrok soudu prvního stupně považoval v celém rozsahu za správný, neboť skutek po zmíněné novele nebylo možné již právně kvalifikovat jako trestný čin ohrožení životního prostředí podle §181a tr. zák. a bylo jej třeba kvalifikovat jako trestný čin poškozování lesa těžbou podle §181c tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 3 To 236/2002, i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 T 12/2001, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Okresnímu soudu ve Zlíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedeném v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, u příslušného soudu prvního stupně. Dovolání obviněného má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání obviněného, a proto podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Shledal přitom, že podané dovolání je důvodné.
Obviněný opřel dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Při rozhodování o dovolání je skutkový stav hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Vzhledem k obsahu dovolání obviněného se proto Nejvyšší soud nemohl zabývat těmi námitkami obviněného, které směřovaly proti skutkovým zjištěním, na nichž bylo založeno rozhodnutí o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák.
Pod bodem 9 výroku o vině rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 T 12/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 3 To 236/2002, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1 tr. zák., který měl spáchat od počátku roku 1999 do 9. 2. 2000. Trestný čin ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002, spáchá ten, kdo úmyslně vydá životní prostředí v nebezpečí závažného poškození tím, že poruší předpisy o ochraně životního prostředí nebo hospodaření s přírodními zdroji (ohrožení životního prostředí), bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Jde o trestný čin ohrožovací, jehož objektem je zájem na ochraně životního prostředí. Tato trestněprávní norma má blanketní dispozici, tzn., že odkazuje na právní předpisy, které pachatel musí porušit, aby svým jednáním naplnil znaky trestného činu ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1 tr. zák. Těmito předpisy mohou být především zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 289/1995 Sb., lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony. Pachatel uvedeného trestného činu tedy musí zároveň porušit předpisy o ochraně životního prostředí nebo o hospodaření s přírodními zdroji.
Soud prvního stupně odůvodnil výrok o vině trestným činem ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1 tr. zák. zprávou České inspekce životního prostředí Oblastního inspektorátu v O. ze dne 6. 12. 2000 o posouzení následků nepovolené těžby a dospěl k závěru, že nezákonnou těžbou dřeva došlo k závažnému ohrožení, případně poškození životního prostředí. Popis tohoto skutku neodpovídá §120 odst. 3 tr. řádu. Zcela nekonkrétní je označení místa spáchání trestného činu (\"na různých místech okresu Z.\"), není nijak specifikována značná škoda, kterou měl obviněný způsobit trestným činem a zcela chybí uvedení příslušného ustanovení právního předpisu týkajícího se životního prostředí, popřípadě jiného předpisu, který měl obviněný svým jednáním porušit. Z obsahu spisu vyplývá, že k následkům těžby nebylo v podstatě provedeno žádné dokazování, kromě odborného vyjádření České inspekce životního prostředí Oblastního inspektorátu v O. ze dne 6. 12. 2000, v němž je však zahrnuto i vyjádření týkající se obviněného B. G. a byly do něj zahrnuty i těžby provedené na lesních pozemcích v k. ú. Š. a v k. ú. R., okr. Z., přičemž pro tyto skutky byl obviněný zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. řádu.
Trestný čin ohrožení životního prostředí podle §181a odst. 1 tr. zák. obviněný spáchal podle rozhodnutí soudů obou stupňů v době od počátku roku 1999 do 9. 2. 2000, kdy byl vzat do vazby. Z rozhodnutí není patrno, že by se zabývaly posouzením uvedeného skutku jako trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181e tr. zák., který byl zaveden s účinností od 1. 7. 2002 do trestního zákona jeho novelou provedenou zák. č. 134/2002 Sb., vzhledem k tomu, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací rozhodovaly v době, kdy uvedený trestný čin byl součástí trestního zákona. Vzhledem k §16 odst. 1 tr. zák. pak bylo nutno posoudit, zda obviněný naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožení životního prostředí podle §181a odst 1 tr. zák. ve znění do 30. 6. 2002, neboť i toto ustanovení trestního zákona bylo novelizováno zák. č. 134/2002 Sb. s účinností od 1. 7. 2002, či zda obviněný naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování lesa těžbou podle §181c tr. zák., která je privilegovanou skutkovou podstatou k trestným činům ohrožení a poškození životního prostředí podle §181a a §181b tr. zák. Z výše uvedených důvodů je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší soud proto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 3 To 236/2002, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 4 T 12/2001, podle §265k odst. 1 tr. řádu ohledně obviněného Petra Buriánka zrušil v celém rozsahu, když ze skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně a popisu skutku pod bodem 9, který je v rozporu s ustanovením §120 odst. 3 tr. řádu nevyplývá, zda obratem \"na různých místech okresu Z.\" jsou míněny katastrální území R. a N., okr. Z., kde obviněný spáchal trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. či další místa, a to vzhledem k odůvodnění tohoto výroku o vině. Nejvyšší soud zrušil i další rozhodnutí na zrušené části obou těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Při novém projednání a rozhodnutí věci je Okresní soud ve Zlíně vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu). Soud prvního stupně doplní dokazování v těch směrech, které vyplývají z odůvodnění tohoto rozhodnutí, při posuzování trestnosti činu vezme zřetel na ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. o působnosti trestních zákonů a ve výroku rozsudku přesně označí trestný čin v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek