ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.520.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 520/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2003 o dovolání obviněného M. V., roz. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 To 176/01, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 15/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 56 T 15/2001, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák., trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., a to za skutek popsaný pod bodem 1), trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák. pod bodem 2) a dále byl uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., trestným poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let a podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 56 T 15/2001, podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 To 176/01, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem 2) ohledně obviněných M. V. a Z. P., pod bodem 3) výroku o vině u obviněných M. V. a Z. M. a ve výrocích o trestech uložených těmto obviněným, jakož i ve výroku o trestu uloženému obviněnému L. K. a ve výroku o náhradě škody.
Obviněný M. V. byl tímto rozsudkem Vrchního soudu v Praze nově uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a dále pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a trestné činy vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák., loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 56 T 15/2001, nezměněn, byl obviněný M. V. odsouzen podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 To 176/01, napadl obviněný M. V. dovoláním podaným obhájkyní JUDr. H. P., a to z důvodu §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. Obviněný odůvodnil své dovolání tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Ke skutku popsanému v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2001 , sp. zn. 56 T 15/2001, pod bodem 1) obviněný namítl nesprávnost hodnocení provedených důkazů, v jehož důsledku byla při rozhodování o vině porušena zásada in dubio pro reo. Ke skutku popsanému v bodě 2) rozsudku Městského soudu v Praze vytkl soudům obou stupňů, že se nevypořádaly s návrhy obviněných na doplnění dokazování, které se týkaly prokázání existence některých předmětů v zastavárně, které měly být trestnou činností údajně odcizeny, a výše škody proto nemohla být spolehlivě zjištěna, což podle názoru obviněného mělo vliv na stanovení výše jeho trestu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 To 176/01, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2001 , sp. zn. 56 T 15/2001, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázala na rozpor mezi slovně popsaným dovolacím důvodem a jeho zákonným označením, neboť dovolatel své podání odůvodnil ustanovením §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, a k tomu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, čímž měl zřejmě na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. I při odhlédnutí od tohoto nedostatku nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že dovolatel napadenému rozhodnutí nevytýká vady spočívající v právním posouzení zjištěných skutkových okolností, ale zpochybňuje výlučně správnost a úplnost skutkových zjištění, ačkoliv žádný ze zákonných dovolacích důvodů takovou vadu rozhodnutí nepřipouští. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a v případě jiného rozhodnutí souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Podle §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný M. V. dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod není naplněn, neboť napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto žádným z rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný M. V. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná a neúplná skutková zjištění a současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, o které se dovolání obviněného M. V. opírá, dán není a nekorespondují mu ani námitky uvedené v jeho odůvodnění. Námitky dovolatele směřují výhradně do skutkových zjištění, které však nenaplňují žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. V. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 2 To 176/01, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek