ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.564.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 564/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2003 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 2 To 1001/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 188/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 1 T 188/2001, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 1 T 188/2001, podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 2 To 1001/2002, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu obviněného uznal nově vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 3. 11. 2000 v B., na ulici O. 21, v bazaru A. A. M. poté, co se prezentoval nepravdivým potvrzením o svém údajném pracovním poměru a výši čistého příjmu, uzavřel s pověřeným zástupcem společnosti ČP L., a. s., leasingovou smlouvu č. 11004927 a na jejím základě převzal po zaplacení zálohy ve výši 41.632,? Kč a první splátky ve výši 4.905,- Kč do svého držení osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 405 1,9 GRD, VIN: VF34BD9B270813108 v hodnotě 118.900,- Kč, za jehož užívání se zavázal hradit pravidelné měsíční platby, přestože od samého počátku věděl, že tak neučiní, svému závazku nedostojí a automobil si ponechá pro vlastní potřebu, když tak způsobil společnosti ČP L., a.s., škodu ve výši 72.363,- Kč, přičemž vozidlo vydal až na výzvu policejního orgánu dne 24. 3. 2001. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 2 To 1001/2002, napadl obviněný J. K. dovoláním podaným obhájkyní JUDr. J. X., a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný své dovolání směřoval pouze do výroku o trestu. Vytkl soudu druhého stupně, že při hodnocení jeho osoby z hlediska možnosti nápravy vycházel pouze z jeho předchozího odsouzení, aniž by vzal v úvahu další okolnosti, k nimž je soud povinen přihlížet při rozhodování o druhu a výměře trestu. Namítl, že pravděpodobnost jeho nápravy je vysoká, zejména vzhledem k jeho osobním poměrům, sociálnímu prostředí, v němž žije (pečuje o 5 nezletilých dětí), a neuspokojivému zdravotnímu stavu. Dovolatel se domnívá, že s ohledem na účel trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. mu bylo možno uložit podmíněný trest odnětí svobody. Uložený trest podle jeho názoru není přiměřený a neodpovídá ani stupni společenské nebezpečnosti jeho jednání. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. řádu napadený rozsudek Krajského soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 2 To 1001/2002, zrušil a podle §265l tr. řádu přikázal věc tomuto soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného J. K. uvedla, že ačkoliv se formálně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, směřuje pouze do výroku o trestu. Nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody však nemůže být sama o sobě důvodem dovolání. Za námitku odpovídající formálně uplatněnému dovolacímu důvodu lze podle jejího názoru považovat pouze nedostatek společenské nebezpečnosti dovolatelova jednání, avšak tato námitka není jakkoli odůvodněna. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v předmětné trestní věci soudy při rozhodování o uložení trestu nesprávně posoudily okolnosti významné pro stanovení výše a druhu trestu odnětí svobody. Jde tedy výlučně o námitky směřující do druhu a výše uloženého trestu. Výrok o trestu lze však dovoláním napadat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle tohoto ustanovení trestního řádu však nemůže být dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Protože je zřejmé, že v daném případě nejsou dány důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokusil se dovolatel své námitky podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. řádu.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. K. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v uložení nepřiměřeného trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 2 To 1001/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek