ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.598.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 598/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2003 o dovolání, které podal obviněný S. B., roz. Z., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 7 To 519/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 1 T 137/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 1 T 137/2001, uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 15. 6. 2001 ve 22.00 hod. u domu čp. 89 v T., okr. T., po předchozí vzájemné fyzické a slovní potyčce bodl nožem zvaným „motýlek“ s délkou ostří 10,5 cm do břišní krajiny poškozeného S. Š., trvale bytem T. 89, okr. T., kterému tím způsobil poranění bránice, jater a krvácení do břišní dutiny, když tato poranění byla přímo ohrožující život a pro následky tohoto poranění byl poškozený podstatně omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší šesti týdnů.
Za to byl obviněný podle §222 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a půl roku. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. řádu bylo současně rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Tachově napadl obviněný S. B. odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 7 To 519/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 10. 12. 2002, jeho obhájci a příslušnému státnímu zastupitelství dne 9. 12. 2002.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný S. B. dne 7. 2. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný má za to, že ve věci dříve činné soudy nevzaly v úvahu jeho tvrzení, že byl brutálně napaden osobami přítomnými na místě činu a vážně poraněn. Uvádí, že podle jeho názoru byli útočníci vůči jeho osobě v převaze a současně v podnapilém stavu, tudíž mu nezbylo, než se bránit, a to tím způsobem, že vytáhl nůž a pouze jím mával kolem sebe. Jak došlo ke zranění poškozeného, si obviněný neumí vysvětlit, neboť se domnívá, že z lékařské dokumentace nelze zjistit, jakým způsobem byla vedena rána. Vzhledem k tomu obviněný tvrdí, že jeho jednání odpovídalo nutné obraně podle ustanovení §13 tr. zák. a měl být proto zproštěn obžaloby.
Závěrem podaného dovolání obviněný S. B. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného S. B. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Plzni jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného S. B. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. A. H., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Tachově dne 7. 2. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný S. B. v dovolání uvedl, že se předmětný skutek podle jeho názoru odehrál jiným způsobem, než jaký byl zjištěn ve věci dříve činnými soudy, poněvadž on byl napaden útočníky, kterým se toliko bránil, tudíž jeho jednání mělo být posouzeno jako nutná obrana podle §13 tr. zák. Existenci zmíněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje primárně v nesprávných skutkových zjištěních a nesprávnost právního posouzení vyvozuje v podstatě z jiných skutkových okolností, než jaká byla podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů. Podmínky nutné obrany totiž obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v citovaném rozsudku Okresního soudu v Tachově, ale z toho, že soudy obou stupňů nezjistily takové skutkové okolnosti, jež by svědčily o jeho ohrožení útočníky, kterému se musel bránit. Obviněný se tedy domáhá, aby soudy přihlédly k jiným skutečnostem, než jaké dosud vzaly v úvahu, a to na podkladě odchylného hodnocení důkazů a se závěrem o beztrestnosti jeho jednání v důsledku nutné obrany. Nesprávnost právního posouzení skutku tak odvozuje od tvrzených odchylných skutkových okolností, které mají vylučovat jeho trestní odpovědnost za jeho jednání a následek jím způsobený.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného S. B. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., a to aniž byly naplněny podmínky nutné obrany podle §13 tr. zák., jak naopak tvrdí obviněný.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného S. B. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nijak nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání obviněného S. B. vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný S. B. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y