ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.615.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 615/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2003 o dovolání, které podal obviněný J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 3 To 925/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 T 202/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 13 T 202/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 15. 6. 2001 kolem 15.30 hod. v O. na ul. 17. l. č. 748/56, v bytě č. 10 fyzicky napadl svého syna J. P. tak, že ho pěstí ruky uhodil do obličeje a do oblasti čelisti, v důsledku čehož poškozený upadl na podlahu chodby bytu, přičemž následně svého syna opakovaně uhodil pěstí do různých částí těla, čímž mu způsobil poranění v obličeji a v oblasti krční páteře projevující se roztroušenými ložisky překrvení a bolestivostí čela, zhmoždění v krajině levého ramene dolní čelisti projevující se bolestivostí a omezenou hybností v oblasti krční páteře s blokádou mezi 5. a 6. krčním obratlem, s následnou dobou léčení v trvání 10-14 dnů.
Současně by obviněný uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 15. 6. 2001 do 16. 6. 2001 v O. na ul. 17. l. č. 748/56, u společného bytu č. 10 provedl výměnu zámku FAB u dveří předmětného bytu, aniž by klíče předal spolumajitelce bytu, své manželce J. P.
Za to byl obviněný podle §221 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Ostravě napadl obviněný J. P. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 1. 2003, sp. zn. 3 To 925/2002, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen dne 6. 3. 2003, jeho obhájci a příslušnému státnímu zastupitelství dne 5. 3. 2003.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný J. P. dne 16. 4. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný uvádí, že podle jeho názoru ve věci dříve činné soudy stran prvního skutku vzaly za prokázané všechny skutečnosti tvrzené jeho manželkou a jeho synem a odmítly skutečnosti tvrzené jím. Vzhledem k nedostatku jiných nezávislých svědků má tak obviněný za to, že tím byl vzat v úvahu pouze názor jedné strany. Domnívá se, že ve věci dříve činné soudy dále zcela pominuly fyzické rozdíly mezí jím a jeho synem a současně ze souvisejícího znaleckého posudku bylo převzato jen to, co obviněnému bylo k tíži. Ve vztahu k druhému skutku potom obviněný uvádí, že ve věci dříve činné soudy nezjistily, kdy k jednání mělo přesně dojít a má za to, že navíc soudy opět uvěřily pouze tvrzení jeho manželky. Obviněný uzavírá, že podle jeho názoru došlo v předchozím řízení k porušení zásady in dubio pro reo, přičemž celá věc měla být ve smyslu §222 odst. 2 tr. řádu postoupena k vyřízení obecnímu úřadu.
Obviněný J. P. současně ve svém podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. P. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obviněný především polemizuje s hodnocením důkazů. Takové námitky se však podle něj nekryjí s uplatněným dovolacím důvodem. Deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podle vyjádření státního zástupce odpovídá toliko námitka obviněného, že předmětné skutky měly být posouzeny pouze jako přestupek. Naznačenou námitku však státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněnou, a proto navrhuje podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného J. P. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. F. M., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Ostravě dne 16. 4. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný J. P. v dovolání uvedl, že podle jeho názoru ve věci dříve činné soudy porušily zásadu in dubio pro reo, když zejména vzaly za prokázané skutečnosti tvrzené jeho manželkou a synem a nikoli tvrzené jím, případně že ze znaleckého posudku převzaly pouze to, co mu bylo k tíži. Celá věc pak podle něj měla být postoupená k vyřízení obecnímu úřadu jako přestupek. Existenci zmíněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje primárně v nesprávných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy, resp. v jimi provedeném hodnocení důkazů, přičemž tvrzenou nesprávnost v právním posouzení vyvozuje v podstatě toliko z jiných skutkových okolností, než jaká byla podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů. Podmínku pro kvalifikaci svého jednání jako přestupku totiž dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutků obsažených ve výroku o vině v citovaném rozsudku Okresního soudu v Ostravě, ale z toho, že soudy obou stupňů nezjistily takové skutkové okolnosti, jež by svědčily pouze o naplnění znaků přestupku a nikoli trestného činu. Obviněný se tedy domáhá, aby soudy přihlédly k jiným skutečnostem, než jaké dosud vzaly v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. P. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutky tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutků jako trestných činů ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., a nikoli právní závěr, že byl spáchán toliko přestupek či přestupky.
Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného J. P. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nijak nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. proti hodnocení provedených důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání obviněného J. P. vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. P. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y