ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.892.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 892/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným I. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 12 To 6/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 254/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 2 T 254/2002, byl obviněný I. K. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, kterého se dopustil tím, že „po řádném poučení ve smyslu §126 občanského soudního řádu uvedl v občanskoprávním řízení před Okresním soudem ve Svitavách ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 636/97 dne 1. 9. 1997 nepravdu o okolnosti spočívající v tom, že J. Š., bytem T. 7, J., okr. Ž. n. S., v měsíci červnu 1996 vrátil pracovnicím personálního oddělení ČD B. – hlavní nádraží v uvedeném objektu svoji železniční průkazku, u čehož byl přítomen, tuto svoji výpověď potvrdil v řízení před Krajským soudem v Hradci Králové dne 14. 4. 1999, pouze doplnil, že k vrácení průkazky mělo dojít začátkem října 1996 a následně tuto svoji výpověď potvrdil i dne 14. 6. 1999 při občanskoprávním řízení u Okresního soudu ve Svitavách, přičemž toto tvrzení I. K. bylo v soudním řízení vyhodnoceno jako nepravdivé a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 458/99 ze dne 5. 1. 2000 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 7 C 636/97 ze dne 14. 6. 1999, který žalovanému J. Š. uložil povinnost vydat Č. d. se sídlem v P. železniční průkazku č. 067661.“ Za tento trestný čin mu byl podle §175 odst. 1 tr. zák. v citovaném znění, §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře padesáti hodin.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 12 To 6/2003, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný I. K. ve výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť „bylo odvolání zamítnuto, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí, s odkazem na další ze zákonných dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že v předmětné trestní věci došlo k zamítnutí odvolání přesto, že v řízení předcházejícím vydání usnesení odvolacího soudu, jakož i ve vztahu k rozsudku nalézacího soudu byl dán důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť stupeň společenské nebezpečnosti činu byl přehodnocen, když skutkové okolnosti zjištěné nalézacím soudem byly po právní stránce chybně hodnoceny. Na podporu tohoto závěru uvedl, že jeho výpověď neměla na rozhodnutí soudu žádný vliv, a proto nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu jakož i rozhodnutí nalézacího soudu a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné, neboť dovolatel byl v předmětné občanskoprávní věci slyšen jako svědek celkem třikrát a ve všech případech vypověděl nepravdu, přičemž jeho výpovědi měly pro rozhodnutí soudu podstatný význam. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a následně posoudit odůvodněnost podaného dovolání.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Druhou alternativu pak dle platné právní úpravy lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Jak vyplývá z níže uvedeného, nebyly v dané trestní věci shledány důvodnými ani námitky dovolatele podporující závěr o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v řízení, které předcházelo zamítnutí řádného opravného prostředku.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění učiněná nalézacím a odvolacím soudem, bude východiskem pro existenci vady odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Jak bylo uvedeno výše, dovolatel vadu odpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval ve skutečnosti, že soudy obou stupňů byla nesprávně posouzena materiální podmínka trestnosti, neboť stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného nedosahoval intenzity potřebné pro posouzení žalovaného jednání jako trestného činu. Jde tedy o námitku svým obsahem relevantní dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť neopodstatněnou, jak bude uvedeno níže.
Zákonem č. 134/2002 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. července 2002, bylo ustanovení o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku novelizováno. S ohledem na zpřísnění trestních sazeb touto novelou bylo v posuzované věci správně postupováno v souladu s ustanovením §16 odst. 1 tr. zák. a trestnost činu obviněného byla posouzena podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle dříve platného trestního zákona se trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil, kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník před soudem, státním zastupitelstvím, nebo před vyšetřovatelem nebo policejním orgánem, pokud konají přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. Za okolnost, mající podstatný význam pro rozhodnutí přitom právní teorie i praxe považuje skutečnost, kterou příslušný orgán musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat, přitom se však nevyžaduje, aby v důsledku křivé výpovědi bylo vydáno nesprávné rozhodnutí.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, dovolatel celkem třikrát před soudem po zákonném poučení o povinnosti vypovídat pravdu, o významu svědecké výpovědi a o trestních následcích křivé výpovědi (v souladu s ustanovením §126 o. s. ř.), uvedl nepravdivou informaci o předání železniční průkazky J. Š. zaměstnankyni Č. d. Soudy obou stupňů pak vyhodnotily tuto okolnost jako okolnost mající podstatný význam pro rozhodnutí soudu a jednání obviněného jako jednání s vyšším než nepatrným stupněm nebezpečnosti pro společnost. S tímto závěrem se plně ztotožnil i Nejvyšší soud, jak je vysvětleno níže.
Čin může být posouzen jako trestný, jen je-li jeho stupeň nebezpečnosti pro společnost vyšší než nepatrný, přičemž výklad této zásady upravené v §3 odst. 2 tr. zák. je současnou judikaturou řešen. Např. podle rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr. při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti činu pro společnost, než je stupeň nepatrný, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Citovaná ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96).
Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Ve vztahu k posuzované věci lze jednoznačně uzavřít, že jednání spočívající v trojnásobném uvedení nepravdy před soudem o okolnosti mající vliv na rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení v posuzovaném případě odpovídá běžně se vyskytujícím případům trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. V žádném případě nelze souhlasit s tvrzením dovolatele v tom smyslu, že předmětné výpovědi obviněného v postavení svědka v občanskoprávním řízení neměly na rozhodnutí v dané věci žádný vliv. Naopak obsah těchto výpovědí se týkal předmětu žaloby podané proti J. Š. (v procesním postavení žalovaného), neboť žalobce se na něm domáhal soudní cestou právě vrácení železniční průkazky, a svědecká výpověď obviněného tak měla pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Z hlediska trestnosti jednání obviněného pak není rozhodující, že již v rámci občanskoprávního řízení byly jeho výpovědi posouzeny jako nepravdivé, neboť pro naplnění skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku se nevyžaduje, aby v důsledku křivé výpovědi bylo vydáno nesprávné rozhodnutí.
Soudy obou stupňů tedy v posuzované trestní věci správně dovodily, že i podle hledisek určujících stupeň nebezpečnosti činu pro společnost podle §3 odst. 4 tr. zák. naplňuje žalované jednání obviněného zákonné znaky trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a splňuje jak formální, tak i materiální podmínky trestnosti tohoto činu.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko obviněného ohledně společenské nebezpečnosti jeho jednání je v rozporu s výkladem dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. srpna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová