ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.911.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 911/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2003 o dovolání podaném obviněným P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 13 To 424/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 80/2002, takto:
Podle §265i odst.1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 2 T 80/2002, byl mj. obviněný P. M. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněnými O. S., mladistvým P. Z. a mladistvým M. Z. tím, že \"společně od 23.50 hodin dne 21. 12. 2001 do 00.15 hodin dne 22. 12. 2001 v prostorách zámeckého parku ve Z. n. S., okr. K. H., fyzicky napadli M. P. v T., trvale bytem N. V. 751, Z. n. S., okr. K. H., tloukli jej pěstmi do obličeje, když jej srazili k zemi, tak do něj kopali a následně mu odcizili mobilní telefon zn. NOKIA 5110 typ NSE-1NX v hodnotě 4.900,- Kč, látkovou ledvinku zn. SCANIA modrošedé barvy v hodnotě 200,? Kč, pánskou koženkovou peněženku bez hodnoty s finanční hotovostí ve výši 12.000,- Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz a pánskou koženou bundu do pasu hnědé barvy v hodnotě 1.300,- Kč, přičemž poškozený P. utrpěl zranění, spočívající v tržné ráně obočí délky 2,5 cm ve tvaru Y, tržnou ránu rtu pod nosem délky 2 cm, tržnou ránu pod základním kloubem druhého prstu levé ruky v délce 1 cm, bez pracovní neschopnosti\". Za tento trestný čin mu byl podle §234 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 13 To 424/2002, kterým mj. podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného P. M.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze napadl ve výroku o zamítnutí odvolání (ad II. výroku tohoto rozhodnutí) obviněný P. M. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nevzal v úvahu rozporná tvrzení poškozeného, když z jeho výpovědi nevyplývalo, že by mu obviněný M. nebo někdo další vyhrožoval násilím v úmyslu zmocnit se jeho věcí. Důvodem rvačky tak nemusel být úmysl obviněných zmocnit se věcí poškozeného, když tento závěr nevyplynul ani ze svědeckých výpovědí. Podle názoru dovolatele také není jasné, jak odvolací soud dospěl k závěru, že jeden z obviněných, aniž by bylo prokázáno který, měl snahu o odcizení ledvinky. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že jednání dovolatele bylo prokázáno, měl by je po právní stránce kvalifikovat jako trestný čin krádeže, nikoli jako trestný čin loupeže. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí stejně jako rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jeho názoru z popisu skutku v rozsudku nalézacího soudu nevyplývá, že by obvinění již v době fyzického napadání poškozeného měli v úmyslu zmocnit se jeho věcí, což svědčí o tom, že minimálně v počáteční fázi celého incidentu tento úmysl neměli. Odvolací soud neuvádí, který z obviněných se jako první snažil odcizit ledvinku s věcmi obviněného a dalším útočníkům nemuselo být nutně zřejmé, že se jednalo o jednání směřující k odcizení věcí poškozeného. Podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve skutkové větě popsané jednání obviněného P. M. nekoresponduje všem zákonným znakům uvedeným v právní větě trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Proto v petitu svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v části týkající se obviněného P. M. a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 tr. ř. a násl.).
Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude především popis skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně (nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní posouzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. V žádném případě nelze postupovat opačně, neboť pak by ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
Ve vztahu k posuzovanému dovolání Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky svým obsahem neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Požadavek kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu krádeže byl totiž dovolatelem podepřen výhradně námitkami proti hodnocení výpovědí poškozeného, dalších svědků a tvrzením, že jednání obviněného nebylo řádně prokázáno, tedy námitkami proti objasnění okolností skutkového charakteru soudy obou stupňů. Změny právní kvalifikace se tak obviněný domáhal změnou skutkových zjištění, resp. na podkladě jiného v úvahu přicházejícího hodnocení provedených důkazů, než k jakému dospěly soudy prvého a druhého stupně. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Skutkové okolnosti tak, jak jsou popsány ve výroku rozsudku soudu I. stupně dostatečným způsobem vyjadřují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a dovolání relevantní námitky, jež by mohly použitou právní kvalifikaci žalovaného jednání zpochybnit, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován ve skutkových vadách. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová