ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.927.2003.3
sp. zn. 5 Tdo 927/2003-II
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. listopadu 2003 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 5 To 44/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 4/2002, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. z důvodu §67 písm. a) tr. ř. se obviněný P. Š. b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 5 To 44/2003, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 50 T 4/2002. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud uznal obviněného P. Š. vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím že „dne 15. 1. 2002 kolem 13. 30 hod. v B. na chodníku ulice O. přistoupil zezadu k poškozené JUDr. B. R. nesoucí v levé ruce nákupní tašku, a poté v úmyslu zmocnit se této tašky ji vytrhl neočekávaně z ruky poškozené takovou silou, že poškozená JUDr. R., která měla u sebe hůl, jíž používá k chůzi, upadla na zem, čímž utrpěla tříštivou zlomeninu horního konce levé stehenní kosti, a to dolní části krčku stehenní kosti s odlomením malého chocholíku a odlomení velkého hrbolu kosti pažní vlevo, v důsledku čehož byla citelně omezena v obvyklém způsobu života po delší dobu, kdy 6 týdnů byla upoutána na lůžko, a následně s ní do 28. 3. 2002 byla v rámci hospitalizace prováděna rehabilitace s nácvikem chůze a poté se podrobovala léčbě ambulantní, přičemž odcizením tašky s peněženkou a finanční hotovostí způsobil obviněný poškozené škodu ve výši nejméně 1.403,30 Kč.“
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou.
Nejvyšší státní zástupkyně podala proti všem výrokům citovaného rozsudku odvolacího soudu dovolání v neprospěch obviněného P. Š., přičemž se v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhala kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., tedy ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně.
O podaném dovolání konal Nejvyšší soud neveřejné zasedání dnešního dne a shledal dovolání důvodným. V rámci tohoto neveřejného zasedání rozhodl Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného) tak, že zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 5 To 44/2003, současně podle §265k odst. 2 tr. ř. také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože obviněný P. Š. v současnosti vykonává trest odnětí svobody uložený výše citovaným rozsudkem, který byl Nejvyšším soudem k podanému dovolání zrušen, bylo nutno ve smyslu ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. zároveň rozhodnout o vazbě.
Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že obviněný P. Š. je hlášen k trvalému pobytu v obci H. 190, dříve okres T. Na tomto místě se však před spácháním předmětné trestné činnosti nezdržoval, neboť pobýval u různých kamarádů v T. a v B., přičemž přesné adresy a příjmení těchto osob nebyl schopen orgánům činným v trestním řízení v lednu 2002 sdělit. Rovněž přespával v opuštěném bytě někde poblíž obchodního domu T., který byl uzamčen a do bytu vnikal oknem. Dále bylo zjištěno, že v této trestní věci byl obviněný vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 7 Nt 3512/2002, z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. s tím, že jeho osobní svoboda byla omezena zadržením dne 15. 1. 2002. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 9 To 160/2002, byl obviněný podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. na základě písemného slibu propuštěn z vazby na svobodu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 50 T 4/2002, byl obviněný z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. opětovně vzat do vazby. Z odůvodnění tohoto usnesení mimo jiné vyplývá, že obviněný jednáním v tomto rozhodnutí blíže uvedeným porušil slib, vyhýbal se trestnímu stíhání a v trestné činnosti pokračoval. K těmto skutečnostem přihlédl Nejvyšší soud při rozhodování o vzetí obviněného do vazby v rámci řízení o dovolání, když usnesením ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1022/2002-II, rozhodl o vzetí obviněného do vazby.
Také v současném stádiu řízení shledal Nejvyšší soud u obviněného P. Š. důvod vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. a) tr. ř. K odůvodnění tohoto závěru nezbývá než znovu uvést, že obviněný nebyl v době před spácháním trestné činnosti poután k žádnému místu na území České republiky takovým způsobem, aby byl dosažitelný orgánům činným v trestním řízení a zejména skutečnost, že po předchozím propuštění z vazby na svobodu v řízení u soudu I. stupně neplnil svůj slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., když se nezdržoval na adrese jím určené, a nebylo možno jej vyrozumět o konání hlavního líčení, odůvodňuje existenci vazebního důvodu ve smyslu ustanovení §67 písm. a) tr. ř. Protože v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání hrozí obviněnému v dalším trestním řízení, pokud bude pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., uložení vysokého trestu (zákon stanoví na tento trestný čin trest odnětí svobody na pět až dvanáct let), je z hlediska §67 písm. a) tr. ř. výše uvedenými konkrétními skutečnostmi dostatečně odůvodněna obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. Podle závěru Nejvyššího soudu s ohledem na osobu obviněného a povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. listopadu 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová