ECLI:CZ:NS:2003:5.TDO.978.2003.1
sp. zn. 5 Tdo 978/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. září 2003 o dovolání obviněného I. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 7 To 40/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 29/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 49 T 29/2002, byl obviněný I. K. společně s obviněnými J. P. a M. V. uznán vinným pod bodem I. trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem II. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák za použití §29 odst. 2 tr. zák a §35 odst. 1 tr. zák. k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti tří let a pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu a §229 odst. 1, 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených uvedených ve výroku rozsudku na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podali všichni obvinění odvolání, přičemž za obviněného I. K. tak učinil jeho obhájce, neboť proti obviněnému je od 23. 10. 2002 vedeno řízení proti uprchlému. Obhájce podal odvolání proti výroku o vině i trestu. Vrchní soud v Praze rozhodl o odvoláních obviněných rozsudkem ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 7 To 40/03, tak, že pod bodem IV. rozsudku odvolání obviněného I. K. podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný I. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. N. dovolání opírající se o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný je přesvědčen, že soudy, ač vycházely z úplných skutkových zjištění, ho neprávem uznaly vinným spácháním trestného činu vraždy na obou poškozených. Pochybení dovolatel shledává zejména v tom, že soud přiznal svědkyni R. K. větší důkazní váhu, než-li podle názoru obviněného svědkyně vykazovala. Dovolatel dále poukazuje na skutečnosti, které údajně svědčí o nevěrohodnosti této svědkyně a namítl, že podle jeho názoru nebylo spolehlivě prokázáno, že by spáchal ve spolupachatelství trestný čin vraždy.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky po zrušení rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 49 T 29/2002, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 7 To 40/03, podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl, tak, že se obviněný I. K. zprošťuje obžaloby pro trestný čin vraždy podle §219 odst.1, odst. 2 písm. a) tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., nebo aby Nejvyšší soud České republiky citované rozsudky obou soudů zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného I. K. uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však podle jejího názoru obviněný namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů a fakticky tak napadá soudem učiněná skutková zjištění.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně vyslovila souhlas tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu věc projednal v neveřejném zasedání pro případ, že by hodlal učinit jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a odst.1 tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu, přičemž zákon připouští dovolání jako mimořádný opravný prostředek.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného se opírá o zákonný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Obviněný však odůvodnil své dovolání tak, že podle jeho názoru soud nesprávně přiznal výpovědi svědkyně R. K. větší důkazní váhu, než podle něj výpověď svědkyně měla. Poukázal přitom na řadu skutečností, které podle něj vypovídají o údajně značné svědecké nespolehlivosti této svědkyně. Dále obviněný poukázal na okolnosti, které podle jeho názoru nasvědčují tomu, že se nemohl v danou dobu nacházet v místech, kde měli být poškození zavražděni. Z toho pak obviněný dovozuje, že výrok o jeho vině soud opírá o soubor nepřímých důkazů, a že tedy nebylo podle jeho názoru spolehlivě prokázáno, že by spáchal ve spolupachatelství trestný čin vraždy podle §9 odst. 2 tr. zák., §219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že námitky obviněného v dovolání nekorespondují s důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění dovolání obviněný namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění nejsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. řádu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek