ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1022.2002.3
sp. zn. 6 Tdo 1022/2002-II
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v rámci neveřejného zasedání konaného dne 17. dubna 2003 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici O. – M. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 To 119/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 4/2002, takto:
Podle §67 písm. a) tr. ř. se obviněný P. Š. b e r e d o v a z b y.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 To 119/2002, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 50 T 4/2002. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soudu vlastní rozhodnutí a obviněného P. Š. uznal vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., protože dne 15. 1. 2002 kolem 13. 30 hod. v B. na chodníku ulice O. v úmyslu zmocnit se nákupní tašky, přistoupil k poškozené JUDr. B. R., a poté tuto tašku vytrhl poškozené z ruky takovou silou, že poškozená JUDr. R., která měla u sebe hůl, jíž používá k chůzi, upadla na zem, čímž utrpěla tříštivou zlomeninu horního konce levé stehenní kosti, a to dolní části krčku stehenní kosti s odlomením malého chocholíku a odlomení velkého hrbolu kosti pažní vlevo, v důsledku čehož byla citelně omezena v obvyklém způsobu života po delší dobu, kdy 6 týdnů byla upoutána na lůžko, a následně s ní do 28. 3. 2002 byla v rámci hospitalizace prováděna rehabilitace s nácvikem chůze a do současné doby trvá ambulantní léčba; odcizením tašky s peněženkou a finanční hotovostí způsobil obžalovaný poškozené škodu ve výši nejméně 1.403,30 Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem.
Proti všem výrokům citovanému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného P. Š. dovolání, přičemž mimo jiné uplatnila v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm.g) tr. ř. námitku, že skutek uvedený v napadeném rozsudku měl být posouzen jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jak ho kvalifikoval soud prvního stupně.
Dnešního dne v rámci neveřejného zasedání Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodným a podle §265k odst. 1 tr. ř. a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného) zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 5 To 119/2002. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože obviněný P. Š. v současnosti vykonával trest odnětí svobody uložený výše citovaným rozsudkem, který byl Nejvyšším soudem k podanému dovolání zrušen, bylo nutno ve smyslu ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. zároveň rozhodnout o vazbě.
Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že obviněný P. Š. je hlášen k trvalému pobytu v obci H., dříve okres T. Na tomto místě se však před spácháním předmětné trestné činnosti nezdržoval, neboť pobýval u různých kamarádů v T. a v B., přičemž přesné adresy a příjmení těchto osob nebyl schopen orgánům činným v trestním řízení v lednu 2002 sdělit. Rovněž přespával v opuštěném bytě někde poblíž obchodního domu T., který byl uzamčen a do bytu vnikal oknem. Dále bylo zjištěno, že v této trestní věci byl obviněný ve vazbě na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 7 Nt 3512/2002, z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. s tím, že jeho osobní svoboda byla omezena zadržením dne 15. 1. 2002. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 9 To 160/2002, byl obviněný podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. na základě písemného slibu propuštěn z vazby na svobodu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 50 T 4/2002, byl obviněný z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. vzat do vazby. Z odůvodnění usnesení mimo jiné vyplývá, že obviněný jednáním v tomto rozhodnutí blíže uvedeným porušil slib, vyhýbal se trestnímu stíhání a v trestné činnosti pokračoval.
Podle názoru Nejvyššího soudu jsou u obviněného P. Š. dány důvody vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. a) tr. ř. V této souvislosti je nutno zejména vzít v úvahu, že před spácháním trestné činnosti nebyl k žádnému městu nebo místu na území České republiky poután takovým způsobem, aby byl dosažitelný orgánům činným v trestním řízení. Navíc po předchozím propuštění z vazby na svobodu neplnil svůj slib (§73 odst. 1 písm. b) tr. ř.), když se nezdržoval na adrese, jíž sám určil, a nemohl být vyrozuměn o konání hlavního líčení. Protože v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání hrozí obviněnému v dalším trestním řízení, pokud bude pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., uložení vysokého trestu (zákon stanoví na tento trestný čin trest odnětí svobody na pět až dvanáct let), je popsanými zcela konkrétními skutečnostmi dostatečně z hlediska §67 písm. a) tr. ř. odůvodněna obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. S ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 17. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k