ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1032.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1032/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2003 dovolání obviněných A. Č. a M. M., které podali proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 3 To 427/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 T 253/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných A. Č. a M. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obviněný A. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 2 T 253/2001, uznán v bodě II výroku vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že nejméně od dubna 2000 až do sdělení obvinění dne 22. 2. 2001 přijímal finanční prostředky z prostituce provozované na trase E 55 na okrese Č. K. a dále v P. baru v K., okres Č. K., A. G., J. P., D. K., jakož i od dalších blíže nezjištěných osob, přičemž v měsíci dubnu 2000 přijímal finanční prostředky v témže místě z prostituce provozované M. K., tímto jednáním tak získal částku převyšující 500.000,- Kč, kterou použil pro svou potřebu, za což byl odsouzen podle §204 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Dále byl podle §53 odst. 1 tr. zákona odsouzen k peněžitému trestu ve výši 100.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Konečně podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona byl obviněnému uložen trest vyhoštění v trvání osmi let.
Obviněný M. M. byl týmž rozsudkem okresního soudu uznán v bodě III výroku vinným:
1/ trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že nejméně od července roku 2000 až do dne sdělení obvinění dne 21. 2. 2001 přijímal finanční prostředky z prostituce provozované na trase E 55 na okrese Č. K., M. M., G. N., B. V., L. K., jakož i od dalších osob, které se nepodařilo blíže identifikovat, přičemž tímto způsobem získal finanční částku převyšující 500.000,- Kč, kterou použil pro svou potřebu,
2/ trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době si bez povolení opatřil a poté až do dne provedení domovní prohlídky dne 22. 2. 2001 přechovával v bytě, kde dočasně bydlel, v D. D., okres Č. K., který měla pronajatý H. T., střelnou zbraň – pistoli ČZ vzor 27, ráže 7,65 mm Browning, se zásobníkem a tlumičem, dále 25 ks nábojů ráže 7,65 mm Browning, přičemž se jedná o palnou zbraň podléhající registraci, kterou lze držet pouze na základě příslušného oprávnění stejně jako střelivo do této zbraně, přičemž tlumič je zakázaný doplněk k této zbrani ve smyslu zákona č. 288/95 Sb., o zbraních a střelivu, v platném znění, za což byl obviněný odsouzen podle §204 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl podle §53 odst. 1 tr. zákona odsouzen k peněžitému trestu ve výši 100.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, mu byl vyměřen náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zákona byl obviněný M. M. dále odsouzen k trestu propadnutí věci, a to částky 14.320,- ATS a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona k trestu propadnutí věci, a to pistole ČZ vzor 27, ráže 7,65 Browning, se zásobníkem a tlumičem, dále 19 ks nábojů ráže 7,65 mm Browning a dále byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání pěti let.
Naproti tomu byl obviněný A. Č. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově ze dne 20. 7. 2001, sp. zn. Zt 180/2001, pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že nejméně jedenkrát v průběhu roku 2000 pro J. B., opatřil a na okrese Č. K. přechovával a obviněnému J. B. prodal blíže nezjištěnou omamnou a psychotropní látku, tedy měl neoprávněně jinému opatřit omamnou a psychotropní látku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je stíhán a obviněný M. M. byl za použití §12 odst. 12 tr. řádu zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. řádu pro dílčí útok původně zažalovaného pokračujícího trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) a c) tr. zákona, kteréhožto dílčího útoku se měl dopustit tím, že od počátku roku až do konce roku 1999 přijímal finanční prostředky z prostituce provozované na trase E 55 na okrese Č. K., E. K., vědom si té skutečnosti, že dosud nedosáhla 18ti let a dále nejméně od dalších tří žen, blíže neurčených, přičemž jednu z těchto žen nutil k prostituci přiložením zbraně k hlavě, druhou pak opakovanými údery a kopanci do všech částí těla, neboť nebylo prokázáno, že se stal uvedený dílčí útok pokračujícího trestného činu, pro který je stíhán.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, přičemž Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 3 To 427/2002, rozhodl v bodě I. k odvolání obviněného A. Č. tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, který byl tomuto obviněnému uložen a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že mu při nezměněném výroku o vině uložil podle §204 odst. 3 tr. zákona nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon obviněného zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou a dále mu podle §53 odst. 1 tr. zákona uložil peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč, přičemž pro případ, že nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona krajský soud uložil tomuto obviněnému trest vyhoštění v trvání osmi let. Odvolání obviněného M. M. pak v bodě II rozsudku podle §256 tr. řádu zamítl.
Podle tzv. dodejek, založených v trestním spisu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 28. 11. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Českém Krumlově, dne 29. 11. 2002 obhájkyni obviněného M. M., JUDr. J. K. a téhož dne i obhájci obviněného A. Č., Mgr. F. P., dne 2. 12. 2002 obviněnému M. M. a dne 17. 12. 2002 obviněnému A. Č.
Proti shora citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný M. M. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. K. na poštu dne 5. 12. 2002 dovolání adresované a doručené Okresnímu soudu v Českém Krumlově dne 6. 12. 2002. Obviněný A. Č. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. F. P. na poštu dne 11. 2. 2003 a Okresnímu soudu v Českém Krumlově bylo doručeno dne 12. 2. 2003. Obě dovolání pak byla se spisovým materiálem předložena Nejvyššímu soudu České republiky dne 8. 9. 2003.
Obviněný M. M. zaměřil podaný mimořádný opravný prostředek do výroku o vině trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona a opřel jej o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. V písemném odůvodnění dovolání namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť mu nebylo zákonným způsobem prokázáno, že by trestným činem získal značný prospěch. Poukázal, že v přípravném řízení byl viněn ze získání částky přesahující 200.000,- Kč, avšak podle rozsudků získal finanční částku převyšující 500.000,- Kč, ačkoliv v průběhu hlavního líčení nedošlo k žádnému posunu ve skutkových zjištěních. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s hodnocením obsahu telefonních odposlechů, z nichž podle jeho názoru nevyplývá výše zisku odpovídající zákonem vymezenému znaku značného prospěchu a rovněž namítl, že jeho chlubivá vyjádření stran výše finančních prostředků získaných organizováním prostituce nelze považovat za důkaz o skutečné výši získané částky.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 3 To 427/2002, zrušil a sám podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že se rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 2 T 253/2001, zrušuje ve výroku o vině a tím i v celém výroku o trestu a aby jednání obviněného posoudil toliko jako trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zákona a obviněnému uložil za sbíhající se trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona a trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody nespojený s jeho přímým výkonem. Zároveň obviněný požádal ve smyslu §265o odst. 2 tr. řádu o odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody.
Obviněný A. Č. podal dovolání rovněž z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, přičemž uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítl, že se uvedeného trestného činu nedopustil a že soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, jež nemají oporu v provedeném dokazování. Podle mínění obviněného nalézací soud nesprávně hodnotil výpovědi svědkyň G., P. a K., neboť ačkoliv tyto svědkyně shodně a jednoznačně vypověděly, že obviněnému nepředávaly žádné finanční prostředky získané prostitucí, nalézací soud nepovažoval jejich výpovědi za pravdivé s odkazem na obecné úvahy, což pak převzal i krajský soud. Rovněž výpověď svědkyně M. K. byla nesprávně hodnocena a krajský soud měl nechat celkovou věrohodnost uvedené svědkyně přezkoumat příslušným znalcem.
Další pochybení soudu dovolatel spatřuje v nalézacím soudem zvoleném způsobu při prokazování výše finančního prospěchu, který měl dovolatel získat trestnou činností. Podle názoru dovolatele si nalézací soud při nezměněné důkazní situaci vypomohl pro odůvodnění kvalifikované skutkové podstaty nepřijatelným matematickým postupem pro určení výše značného prospěchu, aniž by se například zabýval otázkou případných nákladů, které byly vynaloženy při provozování prostituce. Dovolatel připustil, že Nejvyšší soud nebude přezkoumávat skutková zjištění učiněná nalézacím a odvolacím soudem, avšak v uvedeném směru poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 464/99, zdůrazňující zásadu volného hodnocení důkazů v trestním řízení, která nemůže být projevem libovůle orgánů činných v trestním řízení, přičemž jedním z jejich kritérií je nutnost důkazní postup dostatečně popsat a logicky, věcně a přesvědčivě jej odůvodnit v rozsudku, zejména v případě vzájemně si odporujících důkazů.
V petitu dovolání obviněný A. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se přípisem ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 1 NZo 190/2003, vyjádřil k dovolání obviněného A. Č. Uvedl, že uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu nepřichází v předmětné věci vůbec v úvahu, neboť podle zmíněného dovolacího důvodu lze napadnout pouze rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání; dovolání však neobsahuje ani žádnou argumentaci, která by se k tomuto dovolacímu důvodu vztahovala. Uplatněné dovolací námitky se nekryjí ani s žádným jiným dovolacím důvodem, a to ani s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který měl dovolatel s ohledem na v textu dovolání označený poukaz na nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení patrně na mysli. V rámci žádného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu však nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Námitky týkající se hodnocení svědeckých výpovědí, stejně jako postupu soudu při stanovení výše prospěchu obviněného jsou námitkami výlučně skutkovými. Proti velmi přibližnému stanovení výše prospěchu by sice podle názoru státního zástupce bylo možno mít z hlediska ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu výhrady, zákonnému znaku značného prospěchu nicméně ve výroku o vině uvedený skutkový údaj odpovídá.
Námitkami primárně skutkovými jsou i námitky týkající se zohlednění údajných nákladů obviněného, neboť ze skutkových zjištění popsaných ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývá, že by obviněný vůbec nějaké náklady vynaložil a dovolatel se tedy fakticky domáhá doplnění dokazování. Navíc zohlednění nákladů vynaložených pachatelem v rámci provozování výdělečné činnosti je na místě v případě trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 tr. zákona, avšak u trestného činu kuplířství podle §204 tr. zákona, kdy pachatelova výdělečná činnost samotným svým charakterem naplňuje skutkovou podstatu tohoto trestného činu, nepřichází zohlednění nákladů v úvahu.
Státní zástupce tudíž navrhl, aby dovolací soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Rovněž k dovolání obviněného M. M. se státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil, a to přípisem ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 1 NZo 190/2003. Uvedl, že uplatnění dovolatelem deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu nepřichází v předmětné trestní věci v úvahu, dovolání neobsahuje k tomuto důvodu se vztahující argumentaci a uplatněné dovolací námitky se nekryjí sni s jiným v §265b tr. řádu uvedeným dovolacím důvodem. Námitky, kterými dovolatel brojí proti aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §204 odst. 3 písm. a) tr. zákona, jsou podle názoru státního zástupce námitkami primárně skutkovými, neboť údajné nesprávnosti právní kvalifikace dovolatel spatřuje v nesprávnosti skutkových zjištění ohledně výše jeho finančního prospěchu. Zákonnému vymezení znaku značného prospěchu však skutkový údaj uvedený ve výroku o vině odpovídá, ačkoliv by bylo možno mít z hlediska §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu výhrady proti velmi přibližnému stanovení výše prospěchu.
Proto navrhl, aby dovolací soud i toto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu a aby své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování podaných dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného A. Č. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozsudek, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest a dovolání obviněného M. M. přípustným podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu).
Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněných A. Č. a M. M. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 14. 10. 2002, přičemž opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému M. M. dne 2. 12. 2002 a jeho obhájkyni, JUDr. J. K. dne 29. 11. 2002, obviněnému A. Č. pak dne 17. 12. 2002 a jeho obhájci, Mgr. F. P. již dne 29. 11. 2002. Dovolání adresované Okresnímu soudu v Českém Krumlově podal obviněný M. M. prostřednictvím své obhájkyně na poštu dne 5. 12. 2002 a tomuto soudu bylo doručeno dne 6. 12. 2002. Obviněný A. Č. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce na poštu dne 11. 2. 2003, a bylo příslušnému soudu doručeno dne 12. 2. 2003. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu §265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu u obou dovolatelů zachována.
Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněných A. Č. a M. M. splňují veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. V uvedeném směru Nejvyšší soud posuzoval, zda dovolateli uplatněné dovolací důvody lze považovat za některé z dovolacích důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Oba dovolatelé opřeli své mimořádné opravné prostředky o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, který lze aplikovat, bylo-li rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. S ohledem na charakter napadeného rozhodnutí a obsah odůvodnění dovolání, jež neobsahuje žádnou argumentaci vztahující se k tomuto dovolacímu důvodu, je zcela evidentní, že u obou dovolatelů došlo k formálnímu pochybení, kdy namísto v dovolání uvedeného důvodu měli patrně na mysli dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V kontextu posledně zmíněného dovolacího důvodu je třeba uvést, že podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu prvního, event. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, je-li právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.
Pro úplnost je nutno připomenout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Tento závěr vyplývá rovněž z omezeného rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Nejvyšší soud je totiž v řízení o dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí dovolací soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží. V uvedeném ohledu pak napadené rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá zákonu v tom rozsahu a z těch hledisek, která byla uplatněna v dovolání.
Z tohoto zřetele pak dovolání obviněných A. Č. a M. M. nemohou obstát, neboť z obsahu podaných dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatelé uvádějí jako důvod svého dovolání ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, respektive §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jejich námitky směřují výhradně vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení důkazů, popřípadě způsobu hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V tomto ohledu pak neobstojí ani primárně skutkové námitky dovolatele M. M., kterými brojí proti aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §204 odst. 3 písm. a) tr. zákona, neboť nesprávnost právní kvalifikace je spatřována především v nesprávných skutkových zjištěních stran výše prostitucí získaného finančního prospěchu, nikoliv v nesprávné právní kvalifikaci skutkových údajů vymezených v tzv. skutkové větě příslušného výroku o vině. Rovněž námitky obviněného A. Č. týkající se zohlednění údajných nákladů tohoto obviněného nelze považovat za kvalifikované námitky směřující do právního posouzení věci a s ohledem na absenci skutkových zjištění stran případné existence těchto obviněným namítaných nákladů je tato primárně skutková námitka ve vztahu k vymezenému dovolacímu důvodu taktéž bezpředmětná. Nejvyšší soud tudíž konstatoval, že v posuzovaných dovoláních obvinění sice formálně citovali jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.
V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. řádu uveden není.
Dovolací soud se však nad rámec podaných dovolání musel ztotožnit s názorem státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, že výše značného prospěchu byla ze strany nalézacího soudu stanovena velmi přibližně, respektive proti způsobu výpočtu obviněnými získaného prospěchu lze mít z pohledu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu výhrady, nicméně zákonnému znaku značného prospěchu skutkové údaje uvedené v příslušných výrocích o vině týkajících se obou dovolatelů odpovídají a jak již bylo shora uvedeno, v rámci žádného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nelze skutkový základ, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, zpochybňovat.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněných A. Č. a M. M., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) ani g) tr. řádu, a proto shledal, že obě shora uvedená dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky tudíž dovolání obviněných A. Č. a M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3, odst. 4 trestního řádu.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného M. M. na odklad výkonu napadeného rozhodnutí, neboť podle §265h odst 3 tr. řádu rozhoduje Nejvyšší soud o odložení výkonu rozhodnutí jen k návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně, nikoliv k návrhu dovolatele, a předložený spisový materiál podobný návrh neobsahoval. Nejvyšší soud by i za tohoto procesního stavu sice mohl o odkladu výkonu trestu rozhodnout podle vlastní úvahy ve smyslu ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu, avšak s ohledem na shora uvedené skutečnosti s přihlédnutím ke stavu trestního řízení a konkrétnímu charakteru rozhodnutí dovolacího soudu neshledal k tomuto rozhodnutí důvodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k