ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1054.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1054/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání obviněného R. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P.-B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. května 2003, sp. zn. 5 To 49/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 36 T 2/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. V.
o d m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2003, sp. zn. 36 T 2/2003, byl obviněný R. V. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., který spáchal jednáním v rozsudku podrobně popsaným, které v zásadě spočívalo v tom, že obviněný dne 16. 10. 2002 v přesně nezjištěné době mezi 10.38 hod. až 12.00 hod. v bytě svého přechodného bydliště napadl svou družku K. L., nejprve údery pěstí a poté ji v úmyslu usmrtit opakovaně bodl kuchyňským nožem do horní poloviny těla, kde jí způsobil bodnou ránu lokalizovanou na hrudníku v oblasti horního kvadrantu horního prsu s bodným kanálem procházejícím třetím žebrem a mezižeberní svalovinou do dutiny hrudní, kde došlo k poranění horního laloku levé plíce, osrdečníku, srdečnice a končícím v pravé srdeční předsíni. Další bodnou ránu způsobil na hřbetní malíkové hraně a třetí bodnou ránu na vnitřní straně levého předloktí a poškozená na následky těchto poranění bezprostředně po útoku z důvodu bodného poranění srdce zemřela. Odsouzen byl podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
Tento rozsudek obviněný napadl odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. května 2003, sp. zn. 5 To 49/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto posledně uvedenému rozhodnutí podal obviněný R. V. prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. M. dne 5. 8. 2003 u Krajského soudu v Ostravě dovolání. Jako dovolací důvod v něm uvedl §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. (Pro úplnost je potřeba poukázat na písařskou chybu, jíž je dovolání zatíženo, když v označení usnesení Vrchního soudu v Olomouci je v rozporu s objektivními zjištěními uvedeno nesprávně sp. zn. 50 T 49/2003, ač správně, jak je na připojeném opisu tohoto rozhodnutí uvedeno, jde o sp. zn. 5 To 49/2003 a tato spisová značka je taktéž uvedena na originále rozhodnutí na č. l. 475 ve spise Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 36 T 2/2003.)
Naplnění jmenovaného důvodu dovolání spatřoval dovolatel v tom, že Krajský soud Ostravě i Vrchní soud v Olomouci při vyhodnocování důkazní situace došly k nesprávnému právnímu závěru, že se dopustil trestného činu vraždy podle §219 odst.1 tr. zák. Soudům vytýká, že neuvěřily jeho obhajobě, že neměl v úmyslu poškozenou usmrtit. Poukázal na to, že od samého počátku trestního stíhání doznával, že poškozenou po vzájemné potyčce bodl, ale jednalo se toliko o jedinou bodnou ránu, v důsledku níž poškozená bohužel zemřela. Vyloučil, že by poškozenou bodnul ještě jednou do ruky. Připustil, že k tomuto jejímu zranění mohlo dojít při přetahování o nůž. V této souvislosti vznáší výhrady proti správnosti znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který takovýto průběh činu vyloučil i přesto, že při zpracování znaleckého posudku neměl předmětný nůž k dispozici. Podle jeho názoru znalecký posudek není objektivním důkazem a pokud bylo o vině rozhodováno na jeho podkladě, došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho trestného jednání jako trestného činu vraždy, neboť mělo být kvalifikováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 3 tr. zák. Navrhl proto v závěru dovolání, aby Nejvyšší soud poté, co shledá, že je jeho dovolání důvodné, zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl tak, že se věc přikazuje Krajskému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 4. 9. 2003 poukázala na to, že obviněným namítaný nedostatek zavinění ve vztahu k trestnému činu vraždy, je ve své převažující části zaměřen na zpochybnění kvality znaleckého posudku a tím i mechanizmu zranění poškozené na ruce a k prosazení odlišné verze skutkového děje. S ohledem na skutkový podklad ve věci oběma soudy zjištěný, není pokryt obviněným zvolený dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. Učinila v důsledku toho v závěru svého vyjádření návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako nedůvodné a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Z obsahu shora citovaného dovolání vyplývá, že se obviněný domáhá dovolacího důvodu pro nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Argumenty, jimiž dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek odůvodňuje se zákonným vymezením tohoto dovolacího důvodu nekorespondují. Dovoláním totiž nevytýká právní vady, na které je předmětné dovolání zaměřeno, ale poukazuje na skutečnost, že nebylo dostatečně přihlédnuto k jeho obhajobě a vznáší současně výhrady proti způsobu, jímž se soud prvního stupně vypořádal se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který sám považuje za důkaz nevěrohodný.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že při uplatnění tohoto dovolacího důvodu je dovolání určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Poukazem na tento dovolací důvod není možno se domáhat ani přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Z toho je zřejmé, že Nejvyšší soud je, při posuzování dovolání z hlediska tohoto dovolacího důvodu, zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. S tím koresponduje to, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr.ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nesmí polemizovat s popisem skutku obsaženým v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, ale musí z něj vycházet.
Není tomu však v tomto konkrétním případě, protože obviněný se prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu domáhá přezkoumání stavu věci po skutkové stránce (tedy nikoliv právní). Jak z obsahu rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, ale i z textu samotného dovolání vyplývá, obviněný nyní uváděné námitky a výhrady uplatňoval i v předchozích stadiích trestního řízení. Nutné je konstatovat, že oba soudy se s jeho výhradami v dostatečné míře vypořádaly a dostatečně na ně reagovaly. Oba dva soudy v rámci svých rozhodnutí shodně konstatovaly, na základě jakých úvah a zjištění došly k závěru o přesvědčivosti zmiňovaného znaleckého posudku. V důsledku těchto závěrů bylo o vině obviněného rozhodnuto.
Obviněný své dovolání opírá o argument, že nebylo uvěřeno jeho obhajobě. I taková výhrada je námitkou výhradně skutkové povahy, neboť s ní obviněný vyslovuje odlišný postoj ke způsobu, jakým byly důkazy ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. hodnoceny. Z toho plyne, že obviněný se v rámci svého dovolání domáhá přehodnocení skutkového stavu věci a požaduje, aby dovolací soud zaujal jiné hodnotící stanovisko, než bylo předchozími soudy bráno do úvahy a na základě toho požaduje změnit skutková zjištění a na nových skutkových závěrech se domáhá jiného posouzení otázky jeho zavinění. Tím se snaží domoci, vydání rozhodnutí, které by bylo v souladu s jím podávanou obhajobou. Takovéto řešení zmíněné okolnosti (byť je svou povahou hmotně právním institutem), neodpovídá požadavku vyjádřenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které předpokládá nápravu právní vady.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. V. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2003 sp. zn. 5 To 49/2003 v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Ostravě, ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 36 T 2/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr.ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr .ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová