ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1086.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1086/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2003 dovolání, které podal obviněný Ing. V. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici K. n. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 228/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 44/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. V. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. 3 T 44/2003, byl obviněný Ing. V. Č. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci k trestnému činu podílnictví podle §10 odst. 1 písm. c) k §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchané ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., protože v přesně nezjištěné době v květnu roku 2000 na požádání již odsouzeného M. B., zkontaktoval Ing. J. V., jako zájemce o koupi vozidla MAZDA, které mu opakovaně nabízel za částku kolem 35.000,- Kč. Poté spolu odjeli do obce S., okres B. – v., kde si prohlédli a projeli vozidlo zn. MAZDA 323 F, v hodnotě 328.500,- Kč, které bylo dne 6. 5. 2000 odcizeno z parkoviště na ulici D. v B. ke škodě majitelky JUDr. E. W., a které sem přistavil odsouzený B. Ten prostřednictvím obžalovaného nabízel ke koupi vozidlo svědkovi V. za 70.000,- Kč a domluvili se, že k převzetí vozu dojde dne 5. 6. 2000 po předání částky ve výši 35.000,- Kč, k čemuž nedošlo, neboť toho dne byli zajištěni Policií ČR, přičemž obžalovaný z okolností zprostředkování, místa a způsobu prodeje, absence dokladů od vozidla i žádané ceny za vozidlo věděl, že toto bylo získáno trestnou činností.
Za to byl obviněný odsouzen podle §251 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. V. Č. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 228/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ing. V. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo učiněno u Městského soudu v Brně dne 19. 8. 2003. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítá, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu ve formě úmyslného zavinění, neboť ze skutkových okolností, které soud prvního stupně zjistil, tato skutečnost nevyplývá. Konstatuje, že soud spatřuje naplnění zákonných znaků úmyslného zavinění ve skutečnosti, že vzhledem k okolnostem zprostředkování, místu a způsobu prodeje, absenci dokladů od vozidla i žádané ceně, věděl, že vozidlo bylo získáno trestnou činností. Podle obviněného tyto okolnosti mohou prokazovat pouze úmyslné zavinění odsouzeného B., neboť vozidlo bylo v jeho držení a snažil se ho prodat. V průběhu řízení bylo naopak zjištěno, že Ing. V. Č. se o okolnosti prodeje ani o původ vozidla nijak nezajímal a neměl k tomu ani žádný důvod. Obviněný uvádí, že se k celé věci dostal zcela náhodně, neměl na ní žádný osobní zájem, a proto jej vůbec nenapadlo prověřovat původ vozidla či jiné okolnosti prodeje. Podle jeho názoru není možno učinit závěr, že by jinému úmyslně poskytl pomoc ke spáchání trestného činu.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 4 To 228/2003, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. 3 T 44/2003. Dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný sice namítá, že v jeho jednání nelze spatřovat pomoc podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ovšem z obsahu dovolání lze jednoznačně dovodit, že tuto námitku váže na způsob, jakým soudy obou stupňů hodnotily skutkové okolnosti případu, které jsou zřejmé z popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a z odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Obviněný tak podal dovolání z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. ř., když formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem dovolání a není možné o mimořádném opravném prostředku věcně rozhodnout. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Rovněž vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Ing. V. Č. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je nutno dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným Ing. V. Č. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání tvrdí, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu ve formě úmyslného zavinění, neboť k celé věci se dostal zcela náhodně, neměl na ní žádný osobní zájem, a proto ho vůbec nenapadlo prověřovat původ vozidla či jiné okolnosti prodeje. Všechny tyto námitky ale výlučně směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku včetně údajné absence úmyslu v jeho jednání. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je v trestní věci u obviněné osoby zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je sice závěrem právním, ovšem tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr ohledně zavinění jsou předmětem dokazování právě tak, jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je vázán konečným skutkovým zjištěním, které bylo ve věci učiněno. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný Ing. V. Č. skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy mimo jiné že: „... zkontaktoval Ing. J. V. jako zájemce o koupi vozidla MAZDA, které mu opakovaně nabízel … odjeli do obce S., okres B. – v., kde si prohlédli a projeli vozidlo zn. MAZDA 323 F, v hodnotě 328.500,- Kč … domluvili se, že k převzetí vozu dojde dne 5. 6. 2000 po předání částky ve výši 35.000,- Kč, k čemuž nedošlo, neboť toho dne byli zajištěni Policií ČR, přičemž obžalovaný z okolností zprostředkování, místa a způsobu prodeje, absence dokladů od vozidla i žádané ceny za vozidlo věděl, že toto bylo získáno trestnou činností.“ Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu podílnictví podle §10 odst. 1 písm. c) k §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchané ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde z jeho strany výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod další zákonem taxativně stanovené dovolací důvody.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. V. Č. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák