ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1088.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1088/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. září 2003 o dovolání podaném obviněnou ing. M. J., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B.-B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. ledna 2003, sp. zn. 5 To 207/2002, ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 48 T 6/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná ing. M. J. byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2002, sp. zn. 48 T 6/2000 uznána vinnou jednak dílem dokonaným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. c) tr. zák. ve znění zák. 265/2001 Sb. (skutek ad I., 1-32), dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 tr. zák., §158 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. (skutek ad II., 1-6), dílem dokonaným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. (skutek ad I., 1-32), dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. (skutek ad II.,1-6). Odsouzena byla podle §158 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené se správou daní na dobu deseti roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému, České republice – F. ř. v B., na náhradě škody částku 3.332.460,- Kč.
Odvolání obviněné podané proti citovanému rozsudku Vrchní soud Olomouc jako soud odvolací usnesení ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 207/2002 jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím obhájce, JUDr. J. P., Ph.D., dovolání. Opírá je o důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. A zaměřila je proti celému napadenému rozhodnutí. V odůvodnění svého dovolání zopakovala námitky, které uplatnila již v rámci odvolacího řízení. Zejména zdůraznila svou nevinu a to, že se jedná o vykonstruovaná ničím nepodložená obvinění, když zneužití systému na Finančním úřadu pouze jeho jedním pracovníkem, je prakticky nemožné. Nejedná se o individuální činnosti jednotlivce, ale o celou řadu dílčích činností několika pracovníků. Obviněná přitom byla v postavení pouze řadového pracovníka s omezenými pravomocemi. Vytvářela pouze na základě pokynů vedoucí oddělení návrhy platebního poukazu na vratky, nikoli platební poukaz jako takový. Ten vytvářela vedoucí oddělení, která ho také opatřovala kulatým razítkem, jímž obviněná nedisponovala. Většina poškozených její jméno nikdy neslyšela a nejednala s ní ve věci vrácení přeplatku na dani. Popsala též průběh a evidenci žádostí poplatníků při vracení přeplatků daní, přičemž obviněná neměla k dispozici žádné pokladní příjmové doklady. Nemohla postupovat svévolně, ale vždy podle příslušných nařízení a zvyklostí. Poukázala rovněž na okolnosti vztahující se k dílčímu skutku v bodě I., 1), kterými podložila názor, že doklady dodané vyšetřovateli a později soudu, byly předem upraveny v její neprospěch. Nemohla nikdy sama vytvořit neoprávněné přeplatky, protože ty se vytvářejí automaticky počítačovým programem po zadání daňového přiznání. Za nedostatek považovala, že nebyl vypracován znalecký posudek z oboru ekonomika a účetnictví, na jehož podkladě by bylo zjištěno, zda je možné zneužít na finančním úřadu zavedený a fungující systém. Zmínila v této souvislosti i nedobré vztahy se svou nadřízenou Mgr. S., jíž jí bylo dříve několikrát naznačováno, aby ze zaměstnání odešla. Podrobně rozvedla svou finanční a rodinnou situaci, což považuje za argument, že žije ve skromných poměrech a nemohla utratit částku přes tři milióny korun. Za vadu trestního řízení předcházejícího vydání napadeného rozsudku považuje neumožnění předvolání dalších svědků, kteří by mohli vypovídat v její prospěch. Vyslovila nesouhlas se znaleckým posudkem vypracovaným z oboru písmoznalectví, neboť ho považuje za neobjektivní a účelový. Okolnost, že finanční prostředky, které jsou předmětem tohoto trestního řízení byly poslány na bankovní účet R. K., neprokazuje, že je tam nechala zaslat obviněná. Neshledává z těchto rozvedených skutečností vytvoření takového řetězce důkazů, který by prokazoval spáchání předmětných trestných činů. V neposlední řadě zmínila i zásadu „ in dubio pro reo“, která nebyla v rámci řízení akceptována a naopak provedené důkazy byly vyhodnoceny jednostranně v její neprospěch. V závěru navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 48 T 6/2000 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 207/2002 z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř podle §265m tr. ř. zrušují a obviněná ing. M. J. se zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněné ing. M. J. ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu konstatoval, že dovolání obviněné je podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dodal navíc i to, že soudy obou stupňů v rámci uplatněné právní kvalifikace postupovaly v souladu se zákonem a nedopustily se žádného hmotně právního nebo jiného pochybení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněná této povinnosti v podaném dovolání formálně dostála, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněná však v rozporu s takto vymezeným dovolacím důvodem, celý obsah svého dovolání nezaměřila na výhrady proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, na které formálně poukázala, ale brojí výhradně jen proti údajným nedostatkům ve skutkových zjištěních a zpochybňuje způsob hodnocení důkazů a vytýká, že nebyl opatřen znalecký posudek. Takto podané dovolání nesplňuje podmínku naplnění dovolacího důvodu, protože argumenty obviněnou vznášené nedopadají na žádný z důvodů zákonem v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. vymezených.
Jestliže je důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zákonem vymezen tak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, vyplývá z této právní úpravy, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit ani na základě případného doplňování dokazování, ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání, které je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř.). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V konkrétním případě obviněná sice v počátku dovolání označuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale dle obsahu jejího dovolání nevznáší žádné argumenty, které by se takto vymezené dovolací problematiky týkaly. Tím však zákonné podmínky pro vymezený dovolací důvod nejsou splněny. Zvolený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně, tedy i z vlastního obsahu použitých výhrad a nikoli jen formálně tvrzen. Je proto nutné, aby byl dovolatelem odůvodněn konkrétními vadami, které jsou spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Teprve v návaznosti na faktickou existenci takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní problematiky, v níž je pochybení spatřováno, lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. V takovém případě není materiálně, tedy z povahy namítaných vad, uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Podle obsahu dovolání obviněné ing. M. J. jsou namítány pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, což je však důvod, který v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Dovolání obviněné proto nemohlo být vyhověno a bylo nutné postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněné ing. M. J. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 207/2002 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 48 T 6/2002, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2003
Předseda senátu :
JUDr. Zdeněk Sovák
Zpracovala:
JUDr. Milada Kodysová