ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1122.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1122/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. října 2003 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 23 To 194/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 310/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 2 T 310/2002, uznán vinným, že
dne 9. 9. 2001 kolem 02,00 hod. v obci S., okr. P., na volném prostranství ulice před restaurací U Š. napadl nejméně třemi údery pěstí do obličeje poškozeného M. Z. tedy způsobem, který byl poškozenému způsobilý přivodit zranění s obvyklou dobou léčení v trvání 3 – 4 týdnů, a to krátce poté, co byl poškozený stejným způsobem napaden M. K., jehož trestní stíhání bylo podle §172 odst. 1 písm. d) tr. zákona zastaveno, když v důsledku obou útoků poškozený utrpěl otřes mozku, dvě tržné rány v levé krajině spánkové a temenní, oděrku a podkožní krevní výron víčka levého oka, uvolnění horních řezáků vpravo.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a uložil mu za to podle §221 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. Z. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2003, sp. zn. 23 To 194/2003, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. K. dne 14. 7. 2003, jeho obhájci JUDr. J. T. dne 9. 7. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Písku dne 7. 7. 2003.
Dne 18. 8. 2003 podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu v Písku dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 23 To 194/2003. V jeho úvodu uvedl, že důvod dovolání spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Poukázal na to, že poškozený byl v takovém stupni opilosti a zřejmě i v důsledku zranění, že si nepamatoval nejen události v době bezprostředně před příjezdem sanity, ale zcela nesprávně uvedl i průběh skutkového děje mu předcházejícího, v rámci něhož popsal i údajný útok, kterého se měl vůči němu dopustit. Dále dovolatel uvedl, že důvodem změny jeho výpovědi oproti přípravnému řízení bylo úmrtí bratra, jemuž chtěl předtím pomoci; ve skutečnosti však nebyl přítomen jeho konfliktu s poškozeným a dozvěděl se o něm od bratra až následně. Rozhodnutí soudu druhého stupně vytkl, že zcela postrádá hodnocení okolnosti, že mezi ním a jeho bratrem na straně jedné a poškozeným na straně druhé panovaly nepřátelské vztahy, a soudům obou stupňů pak, že nevzaly vůbec v úvahu závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, když tento navíc postrádá hodnocení rozsahu zranění poškozeného za situace, kdy by byl vystaven dvojnásobnému útoku. Jestliže soudy obou stupňů dospěly k závěru o jeho vině daným skutkem, šlo o zcela nelogické vyústění hodnocení důkazů; logickým by byl naopak závěr, že poškozený chtěl jej a bratra potrestat, a proto oba křivě obvinil. V důsledku takto nedostatečně hodnoceného skutkového stavu pak soudy učinily nesprávné rozhodnutí o jeho vině. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 2003 uvedl, že důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou být chybná skutková zjištění, nýbrž je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě sice obviněný podal dovolání z citovaného dovolacího důvodu, avšak učinil tak pouze formálně, neboť ve skutečnosti namítá výlučně nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Navrhl tudíž, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu dovolání obviněného J. K. nemůže obstát, neboť jeho námitky, o něž formálně opřel důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřují ve skutečnosti výlučně proti způsobu hodnocení důkazů soudy, především jeho vlastních výpovědí učiněných v přípravném řízení a v řízení před soudem, výpovědi poškozeného a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví (když tento podle jeho názoru postrádá posouzení rozsahu zranění poškozeného při dvojnásobném útoku) a proti správnosti skutkových zjištění, která z provedených důkazů učinily soudy obou stupňů. Takové výhrady nenaplňují materiálně jím uplatněný dovolací důvod, nýbrž jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy. Z těchto tvrzených nedostatků obviněný až následně dovodil nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení rozhodujícími soudy (jak i navíc sám výslovně formuloval: soudy … na základě takto nedostatečně hodnoceného skutkového stavu pak přijímají nesprávné závěry o mé vině …). Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a