ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1208.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1208/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2003 o dovolání podaném obviněným M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 4. 2003, sp. zn. 3 To 831/2002, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 127/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 7 T 127/2002, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a byl mu za to podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Uvedeným rozsudkem byli uznáni vinnými i obvinění M. V. a J. P. a byly jim uloženy tresty.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. V. a J. P. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozeným M. K. a Z. d. R., obdobně podle téhož ustanovení byla uložena povinnost obviněnému M. V. zaplatit náhradu škody poškozenému S. Š. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli další poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. K. dopustil uvedeného trestného činu tím, že společně s obviněným M. V.
1. dne 16. 10. 2001 na Městském úřadě v J. H. nechali na oddělení matriky podepsat poškozenému J. N., kupní smlouvu na prodej jeho domu se zahradou v obci L., okr. J. H., manželům M. a H. K. a M. V., přičemž poškozenému předstírali, že podepisuje kupní smlouvu na koupi motorového vozidla zn. Ford Sierra, jehož majitelem v té době byl obviněný V., v důsledku čehož došlo k převodu uvedené nemovitosti v hodnotě nejméně 1.238.494,- Kč na jmenované, kteří se tak stali výlučnými vlastníky po provedení vkladu do katastru nemovitostí na základě návrhu obou obviněných,
2. dne 29. 10. 2001 opět na Městském úřadě v J. H. pod záminkou zrušení převodu shora uvedeného vozidla, předložili poškozenému J. N. další kupní smlouvu znějící na prodej jeho lesních pozemků o výměřě 1201 m2 a o výměřě 8168 m2, kterou pak poškozený v domnění, že podepisuje zrušení smlouvy na převod uvedeného vozidla, podepsal, v důsledku čehož se výlučnými vlastníky uvedených pozemků stali obviněný V. a manželé K. a poškozenému tak vznikla škoda ve výši nejméně 9.557,- Kč.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali obvinění M. V. a M. K. odvolání, která projednal Krajský soud v Českých Budějovicích ve veřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2003, sp. zn. 3 To 831/2002, a rozsudkem rozhodl, že:
I. podle §131 odst. 1 tr. ř. se nařizuje oprava vyhotovení napadeného rozsudku a jeho opisů tak, aby právní věta a označení právní kvalifikace jednání obviněného M. V. uvedené pod body II. až IV. zněly:
tedy
ad II/1-3, III/1,2 a IV/1-4
- přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil takovým činem škodu nikoli malou,
- neoprávněně vnikl do domu jiného, přičemž překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí,
tím spáchal
ad II/1-3, III/1,2 a IV/1-4
- trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.
- trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
II. odvolání obviněných M. V. a M. K. se podle §256 tr. ř. zamítají.
Obviněný J. P. odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci nepodal a tento ohledně něj nabyl právní moci již dne 10. 10. 2002.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému M. V. a jeho obhájci JUDr. T. V. shodného dne 24. 6. 2003, obviněnému M. K. dne 25. 6. 2003, jeho tehdejšímu obhájci JUDr. P. Š. dne 14. 6. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Jindřichově Hradci dne 24. 6. 2003.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to proti výroku o zamítnutí jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, podal obviněný M. K. prostřednictvím obhájce JUDr. V. F. dovolání, přičemž tak učinil dne 25. 8. 2003 osobně u Okresního soudu v Jindřichově Hradci. V obecné rovině v něm vymezil dovolací důvody jednak ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jednak ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V rámci citovaných důvodů dovolání argumentoval tím, že nelze souhlasit se závěrem soudu druhého stupně o tom, že skutková zjištění učiněná nalézacím soudem jsou správná a dostatečně podložená provedenými důkazy a jejich hodnocením. Podle jeho názoru kromě výpovědi poškozeného neexistuje žádný jiný důkaz o tom, že by mu on spolu s dalšími obviněnými podstrčili k podpisu místo kupní smlouvy, jejímž předmětem měl být osobní automobil, kupní smlouvu, jejímž předmětem byly jeho nemovitosti, a tak jej uvedli v omyl. Jestliže odvolací soud dospěl k přesvědčení, že poškozenému byly kupní smlouvy a návrhy na vklad do katastru nemovitostí předloženy takovým způsobem a za takové situace jimi vyvolané, že poškozený nevěnoval vůbec pozornost textu listin a bez přečtení je podepsal, měl „takový způsob“ a „takovou situaci“ konkretizovat a v tomto směru provádět i dokazování; v této souvislosti poukázal na výpověď svědkyně, která prováděla ověřování podpisů na předmětných listinách, z níž nevyplývá, že by takovou situaci navodili, a dále na zjištění soudu, že poškozený je natolik intelektuálně vybavenou a orientovanou osobností, aby rozpoznal, zda se listina týká převodu automobilu, či nemovitosti. Současně namítl, že odvolací soud se nevyrovnal s diametrálně odlišným hodnocením osoby poškozeného vyplývajícím ze znaleckého posudku, podle něhož jeho myšlení je pomalé, nepružné, bez trpělivého vysvětlování není schopen porozumět obtížnějším textům, a s vysokou pravděpodobností ani pochopit smysl právních listin v podobě kupních smluv. Dále zdůraznil, že z odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že ani tento soud nezjistil, jak on a ostatní obvinění získali nabývací titul k předmětným nemovitostem; úvaha soudu o tom, že měli možnost obstarat si potřebné doklady, aniž poškozený měl vědomost o tom, k jakému účelu budou užity, nemá oporu v provedených důkazech, a proto jejich zavinění nelze mít za spolehlivě zjištěné.
Závěrem dovolatel shrnul, že v dané trestní věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, neboť orgány činné v trestním řízení neshromažďovaly důkazy i v jeho prospěch, stejně jako soudy nepostupovaly v jeho prospěch při hodnocení pochybností, úvahy odvolacího soudu nejsou podloženy provedenými důkazy a jeho úmyslné zavinění nebylo prokázáno; za takové situace pak nejde o trestný čin podvodu podle §250 odst. 3 tr. zák. Navrhl proto dovolacímu soudu, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a současně i rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci zrušil a zprostil jej obžaloby, neboť předmětný trestný čin nespáchal.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 17. 9. 2003). Ke dni svého rozhodnutí Nejvyšší soud neměl takové případné vyjádření k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž (mimo jiné) byl ve vztahu k obviněnému M. K. zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl jmenovaný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost. Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval, v tomto ohledu nemohou obstát. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž brojil výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění (jak ostatně i sám výslovně uvedl: obviněný nemůže souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že … skutková zjištění učiněná nalézacím soudem jsou správná a dostatečně podložená provedenými důkazy a jejich hodnocením … v dané trestní věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, neboť orgány činné v trestním řízení neshromažďovaly důkazy i v jeho prospěch, stejně jako soudy nepostupovaly v jeho prospěch při hodnocení pochybností, úvahy odvolacího soudu nejsou podloženy provedenými důkazy a jeho úmyslné zavinění nebylo prokázáno). Jeho výhrady, že kromě výpovědi poškozeného neexistuje žádný jiný důkaz o tom, že by mu on spolu s dalšími obviněnými podstrčili k podpisu místo kupní smlouvy, jejímž předmětem měl být osobní automobil, kupní smlouvu, jejímž předmětem byly jeho nemovitosti, a tak jej uvedli v omyl, a že odvolací soud nezaměřil dokazování na „takový způsob“ a „takovou situaci“, za nichž byly obviněnými předloženy kupní smlouvy a návrhy na vklad do katastru nemovitostí poškozenému, a tyto ani nekonkretizoval, stejně jako jeho argumentace, že z výpovědi svědkyně, která prováděla ověřování podpisů na předmětných listinách, nevyplývá, že by takovou situaci navodili, a dále, že odvolací soud se nevyrovnal s hodnocením osoby poškozeného vyplývajícím ze znaleckého posudku a že z odůvodnění jeho rozsudku vyplývá, že ani tento soud nezjistil, jak on a ostatní obvinění získali nabývací titul k předmětným nemovitostem s tím, že pak jeho úvaha o tom, že měli možnost obstarat si potřebné doklady, aniž poškozený měl vědomost o tom, k jakému účelu budou užity, nemá oporu v provedených důkazech, a proto jejich zavinění nelze mít za spolehlivě zjištěné, svědčí o požadavku obviněného změnit toliko skutkové zjištění soudu prvního stupně a současně jsou polemikou s tím, jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Co se týče výhrady dovolatele, že … pochybnosti nebyly hodnoceny soudem ve prospěch odsouzeného… (třebaže ji obviněný výslovně necitoval, měl zřejmě na mysli nerespektování zásady in dubio pro reo), pak Nejvyšší soud konstatuje, že v kontextu celého obsahu jeho podání směřuje rovněž do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností, kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.
Druhým dovolacím důvodem, jenž obviněný ve svém podání bez konkrétního rozvedení specifikoval, byl ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. l)tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod a) až k) tr. ř.
Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Jeho smyslem je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání obviněného M. K.; mimo odvolání obviněného M. V.) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
Přezkoumával-li odvolací soud napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (v posuzované věci na podkladě odvolání) věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej (v případě odvolání podle §256 tr. ř.), je možno tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) odst. 1 §265b tr. ř. S ohledem na to, že námitky dovolatele nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., nemohl Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a