ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1336.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1336/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2003 dovolání, které podal obviněný J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 13 To 593/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 116/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 1 T 116/2000, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin a za trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 1 T 13/2000, byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále byl obviněnému uložen podle §53 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. peněžitý trest ve výši 2.000,- Kč, přičemž náhradní trest odnětí svobody uložen nebyl. Zároveň byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 1 T 13/2000, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 13 To 593/2001, byl z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 1 T 116/2000. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. s přihlédnutím k §16 odst. 1 tr. zák. odvolací soud nově rozhodl. Obviněný J. V. byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože poté, co jako obchodní ředitel společnosti H. P., spol. s. r. o., se sídlem v P., zprostředkoval pro společnost F. S. P. nákup zboží od společnosti B., s. r. o., N. B. v hodnotě. 270.193,70 Kč, kdy platbu za zboží dle předchozí dohody obdržela ve dnech 28. 5. 1996 a 2. 7. 1996 společnost H. P., spol. s. r. o., na svůj běžný účet vedený u ČSOB, a. s., společnosti B., s. r. o., N. B., již tyto finanční prostředky nepředal a použil pro další podnikání společnosti. Za tento trestný čin a za trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytového prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 6. 2000, č. j. 1 T 13/2000-73, byl obviněný podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §53 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 2.000,- Kč, přičemž náhradní trest odnětí svobody uložen nebyl. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 6. 2000, č. j. 1 T 13/2000-73, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný J. V. prostřednictvím obhájce dovolání, které bylo učiněno u Okresního soudu v Pardubicích dne 12. 8. 2003. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti všem výrokům rozsudku, opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrdí, že nedisponoval podpisovým právem k účtu firmy H. P., spol. s. r. o. Proto nemohl rozhodnout, a ani svým zaviněným jednáním způsobit, že firma H. P., spol. s. r. o., si finanční prostředky, zaslané na její účet, přisvojila. Pokud přesto soud takový závěr učinil, nepovažuje obviněný hodnocení provedených důkazů v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Dále namítá, že výslech svědka M., realizovaný ve smyslu smlouvy o právní pomoci, byl proveden v rozporu ze zákonem; obhájce obviněného nebyl vyrozuměn o jeho konání, což mělo za následek, že se ho nezúčastnil. Přitom v řízení před soudem prvního stupně byla výpověď tohoto svědka čtena, aniž bylo objasněno, zda svědek je pro orgány činné v trestním řízení pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelný.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 13 To 593/2001, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 1 T 116/2000. Dále aby sám rozhodl a obžaloby jej zprostil, nebo aby soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru není obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce věcně naplněn a zůstal pouze v poloze formálního tvrzení. Konstatuje, že dovolatel opírá nesprávnost právního posouzení skutku o výtku, že soudy hodnotily provedené důkazy v rozporu s požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Rovněž jeho výtka, zpochybňující procesní způsobilost výpovědi svědka, směřuje vůči závěrům soudu o skutkovém stavu věci. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. V. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění, včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. V. formálně deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Obviněný v dovolání tvrdí, že jeho výpověď v otázce, že nedisponoval podpisovým právem k účtu firmy H. P., spol. s. r. o., nebyla provedenými důkazy vyvrácena. Pokud přesto soud dospěl k závěru o jeho vině, nepostupoval při hodnocení provedených důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. Namítá také úplnost provedeného dokazování, neboť podle jeho názoru nemělo být při rozhodování ve věci přihlédnuto k údajům plynoucím z výpovědi svědka M., kterou napadá co do způsobu jejího opatření. Všechny tyto uplatněné námitky ale primárně směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci včetně hodnocení důkazů, přičemž z těchto údajných procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiný zákonem stanovený dovolací důvod. V této souvislosti lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Štefan Škadra