ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1351.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1351/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2003 o dovolání podaném obviněným A. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 4 To 193/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 169/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. R. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. R. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 3 T 169/2002, uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného trestného činu tím, že v přesně nezjištěných dnech v období od jarních měsíců 2002 do června 2002 v O. v bytě, kde společně bydleli, když jeho družka L. P. měla v zaměstnání noční směnu a svoji nezletilou dceru T. P., svěřila do jeho péče, osahával nezletilou v noci proti její vůli na prsou a přirození, požadoval po ní, aby se svlékla a lehla si, a sám se položil na ni, přiměl ji, aby mu sahala na obnažený ztopořený pohlavní úd, přičemž v jednom případě, když ležela nahá, jí roztáhl nohy a lízal přirození.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2003, sp. zn. 4 To 193/2003, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému A. R. dne 17. 7. 2003, jeho tehdejšímu obhájci Mgr. Š. Š. dne 16. 7. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Opavě rovněž dne 16. 7. 2003.
Dne 17. 9. 2003 učinil obviněný A. R. prostřednictvím obhájce JUDr. P. J. na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě a které bylo adresováno Okresnímu soudu v Opavě. Dovolací důvody vymezil ustanoveními §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimž by měly být uplatněné důvody dovolání naplněny. Nejprve odkázal na obsah svého odvolání a uvedl, že soud druhého stupně námitky v něm vznesené nezohlednil. Dále vytkl soudům obou stupňů, že se nevypořádaly především se změnou výpovědi poškozené v hlavním líčení; jestliže tuto označily za účelovou, ovlivněnou působením jeho a matky poškozené, v důsledku čehož jí neuvěřily, učinily tak, aniž by pro to existoval ve spise jakýkoliv důkaz. Touto otázkou se soudy měly zabývat o to intenzivněji, když rozsudek soudu prvního stupně je založen na řadě nepřímých důkazů, a to výpovědích svědků, jež jsou navíc v rozporu jak s výpovědí poškozené v přípravném řízení, tak mezi sebou navzájem. Kritice podrobil i ve věci vypracovaný znalecký posudek s tím, že znalkyně nevysvětlila, na základě čeho dospěla k závěru, že matka poškozené mu straní a v průběhu řízení pak ovlivňovala poškozenou. Dále dovolatel namítl, že soudy hodnotily v jeho neprospěch návštěvu poškozené ve vazební věznici, stejně jako dopisy, které psal poškozené. Soudy tak zcela kategoricky odmítaly všechny důkazy v jeho prospěch, a naopak benevolentně posuzovaly rozpory mezi těmi, které svědčily v jeho neprospěch. Polemizoval rovněž s tím, jak soudy hodnotily návštěvu poškozené u psycholožky; zdůraznil, že poškozená ji vykonala ze své vůle, nikoliv po předchozím ovlivnění. Měl proto za to, že v průběhu řízení nebyly odstraněny všechny pochybnosti o jeho vině, soudy obou stupňů učinily rozhodnutí v rozporu s provedeným dokazováním, skutkový stav nezjistily tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření a případnému vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 29. 9. 2003). Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí neměl takové případné vyjádření k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Námitky obviněného, o něž byl v jeho dovolání opřen názor, že soudy obou stupňů se nevypořádaly se změnou výpovědi poškozené v hlavním líčení, s rozpory ve výpovědích svědků a s rozpory mezi nimi a výpovědí poškozené z přípravného řízení, stejně jako jeho výhrady ke znaleckému posudku a ke způsobu, jak soudy obou stupňů hodnotily návštěvy poškozené ve vazební věznici a u psycholožky, a dopisy, které psal poškozené, když současně tvrdil, že kategoricky odmítaly všechny důkazy v jeho prospěch a naopak benevolentně posuzovaly rozpory mezi těmi, které svědčily v jeho neprospěch, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud odvolací (jak ostatně i sám obviněný uvedl: … soudy provedené důkazy hodnotily v můj neprospěch … v průběhu řízení nebyl zjištěn skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti …). V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolatel z těchto tvrzených nedostatků až následně dovodil nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Druhým dovolacím důvodem, jenž obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vymezil (avšak bez bližší specifikace skutečností, na jejichž základě by měl být naplněn), byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod a) až k) tr. ř.
Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Jeho smyslem je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání obviněného) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
Přezkoumával-li odvolací soud napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (v posuzované věci na podkladě odvolání) věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej (v případě odvolání podle §256 tr. ř.), je možno tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) odst. 1 §265b tr. ř. S ohledem na to, že námitky dovolatele nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., nemohl Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2003
Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a