ECLI:CZ:NS:2003:6.TDO.1371.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1371/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2003 o dovolání obviněného Mgr. P. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 9 To 137/02, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 53/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný Mgr. P. Š. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2002, sp. zn. 1 T 53/2001, uznán vinným jednak trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, 3 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002 a jednak trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002. Za tyto trestné činy mu uložil podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon tohoto trestu jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v prodeji zboží a koupi zboží za účelem dalšího prodeje na dobu šesti let. Dále obviněného dále podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označené skutky nebyly trestnými činy.
Tento rozsudek obviněný napadl odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 9 To 137/02, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. F. P. dovolání, které bylo Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručeno dne 6. 5. 2003. V jeho písemném vyhotovení označuje jako dovolací důvod „§265b odst. 1 písm. f) trestního řádu“, ačkoli dále konstatuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) i z dalšího textu dovolání jednoznačně dovodil, že obviněný měl na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho nesprávné označení v úvodu dovolání považoval za písařskou chybu. Vycházel proto nikoliv z toho, jak byl dovolací důvod označen, ale z obsahu podaného dovolání (§59 odst. 1 tr. ř.).
V odůvodnění dovolání obviněný podrobněji poukázal na to, že jak nalézací, tak i odvolací soud zjistily skutkový stav věci v mnoha směrech rozporně s provedeným dokazováním. V některých případech podle jeho názoru došlo ke dvojímu hodnocení důkazů, když skutečnosti svědčící ve prospěch obviněného nebyly ve všech důsledcích řádně hodnoceny, nebo z těchto důkazů nebyly činěny odpovídající závěry. Skutkové závěry, ke kterým dospěly oba soudy, proto nemají dostatečnou oporu v provedených důkazech. Ve vztahu ke skutku kvalifikovanému podle §128 odst. 2, 3 tr. zák. poukázal na výpovědi svědků Ing. Z., Ing. B. a JUDr. B., z nichž vyplynulo, že sporná obchodní marže byla při poradách doporučována, a nikdy nebyla direktivně stanovena. Znalecký posudek zpracovaný Č. z. s. r. o. zhodnotil pro správné zjištění skutkového stavu věci za naprosto nedostatečný a zavádějící. K jednání kvalifikovanému jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. obviněný vyjádřil nespokojenost, nad tím, že podle rozsudku soudu prvního byl postaven do situace, kdy jako statutární orgán obchodní firmy je absolutně trestně odpovědný za jakékoliv jednání, byť šlo o jednání zaměstnance firmy, o kterém statutární orgán ani vědět nemohl. Vytkl též neobjektivní vyhodnocení sdělení znalce P. K. o firmě Š.-P. 2000. Podle názoru obviněného odvolací soud pochybil i v tom, že nesprávným výkladem ustanovení §248 a §249 tr. ř. se nezabýval doplněným odvoláním, které obviněný předložil v písemné formě v průběhu veřejného zasedání. Odvolací soud se tak nevypořádal s celým rozsahem odvolání, které obviněný proti rozsudku nalézacího soudu podal.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání doručeno postupem podle §265h odst. 2 tr. ř. a vyslovila domněnku, že námitky dovolatele jsou pouze procesní povahy, přičemž konkrétně se týkají především hodnocení provedených důkazů. Pokud dovolatel napadenému rozhodnutí odvolacího soudu dále vytýká způsob projednávání jeho odvolání, nejde o výhradu hmotně právní povahy, neboť se vztahuje pouze k dílčímu postupu odvolacího soudu při věcném přezkoumávání dovolatelova odvolání, který se však na konečném rozhodnutí nepromítl. Argumentace uplatněná za účelem odůvodnění použitého dovolacího důvodu jeho obsahové stránce neodpovídá, a není podřaditelná ani pod jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou splněny základní formální náležitosti a shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e odst. 1 tr. ř.). Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř., přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), popř. odst. 2 tr. ř.
Z obsahu shora citovaného dovolání vyplývá, že obviněný této povinnosti ve svém mimořádném opravném prostředku formálně dostál, byť se závadou v označení dovolacího důvodu (podrobněji viz shora), která byla odstraněna posouzením dovolání podle jeho obsahu (§59 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že při uplatnění tohoto dovolacího důvodu je dovolání určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Poukazem na tento dovolací důvod není možno se domáhat ani přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Z toho je zřejmé, že Nejvyšší soud je, při posuzování dovolání z hlediska tohoto dovolacího důvodu, zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. S tím koresponduje to, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.
U důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) dán a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného v napadeném rozhodnutí.
Námitky obviněného uplatněné v dovolání však směřují k tomu, aby byla změněna skutková zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Vrchní soud v Praze. Dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy, zejména výpovědi jednotlivých svědků. Také znalecký posudek ve věci vypracovaný hodnotí odlišně, a to jako zcela nedostatečný pro posouzení rozhodných otázek. Z namítaného nesprávného postupu soudů při hodnocení důkazů obviněný až následně dovozuje nesprávné právní závěry soudů obou stupňů. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž neuplatnil nic proti právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, ale snaží se primárně dosáhnout změny skutkových zjištění. Pokud obviněný vytýká odvolacímu soudu nesprávný postup při projednání jeho odvolání, jedná se o námitku procesní povahy, kterou však nelze též podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /Zcela jistě se nemůže jednat o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., jak byl v dovolání označen, neboť tento důvod spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí./
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že výhrady, kterými obviněný odůvodnil uplatněný dovolací důvod, jej materiálně nenaplňují, nýbrž ve skutečnosti jsou jen pouhou polemikou s tím, jak soudy zjistily skutkový stav a jak hodnotily provedené důkazy. Obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a proto bylo jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk Sovák
Vypracovala:
JUDr. Milada Kodysová